Plně vyzrálé plody kalin, jednosemenné, bobulovité peckovičky, sklízíme počínaje srpnem. Odřezáváme celé vrcholíky, plody z nich obereme a brzy je zpracujeme na osivo, které uložíme při 6 – 8°C do jara. V dubnu až květnu osivo stratifikujeme a na podim téhož roku je vysévme, abychom měli naději, že na jaře vzejde. Počítáme-li až s jarním výsevem, nemusí se nám vydařit, nebo’t osivo potřebuje podle druhu a stupně sklizňové zralosti v době klíčního klidu kolísavé teploty, promrzání a střídání vlhkosti, aby byly odstraněny zábrany klíčení.
Výhodnější je sklizeň plodů před plnou zralostí, než se plně vybarví. Když potom semeno po vyprání, popřípadě jen rozdrcené plody, ihned vysejeme, je největší pravděpodobnost, že na jaře vzejde. Každopádně semeno, které plně vyzraje nebo které necháme zaschnout, přeléhá. Hmotnost 1000 semen V. opulus činí 45 – 50 g, V. lantana (tušalaj) 35 – 45 g, V. rhytidophyllum 35 g a V. lentago 100 g. Osivo vyséváme na chráněné záhony do rýh nebo pruhů 2,5 cm hlubokých výsevkem 2 – 3 g na 1 bm a zasypeme asi 2 cm tlustou vrstvou písčité rašeliny. Záhony pokrýváme a udržujeme ve vlhkém stavu. Výsevy musíme na jaře bedlivě sledovat, neboť některé druhy vzcházejí již v květnu (V. lantana), jiné v červenci a srpnu (V. opulus, V. rhytidophyllum) anebo přeléhají zčásti do druhého nebo třetího roku. Semenáče necháme proto raději 2 roky na záhonech a sklízíme 2/0 vzrůstnějších druhů, jako V. lantana, vysoké 15 – 30 cm, 30 – 50 cm i 50 – 80 cm. V. opulus a jiné slaběji rostoucí druhy jen 7 – 15 cm a 15 – 30 cm. Přeškolkujeme-li 1/0, nezískáme u 1/1 téměř nic na výšce. Teprve 1/2 jsou vysoké 30 – 50 cm, 50 – 80 cm a 80 – 120 cm vysoké. Je třeba ještě připomenout, že některé druhy tíží k hybridizaci, jako např. V. rhytidophyllum. Semenné keře musíme mít tedy izolované a znát jejich genetickou hodnotu a stabilitu.
Stálezelené druhy množíme polovyzrálými letními řízky řezanými v srpnu až září a píchanými na množárně ve skleníku, kde pak během zimy dobře zakoření. To platí hlavně pro V. burkwodii, V. davidii, V. henryi, V. utile, V. propinquum, V. rhytidophyllum, V. harryanum a vzácné V. cylindricum. Řízkovance v zimě nebo až na jaře nahrnkujeme a pěstujeme pak dále v kontejnerech nebo je vysadíme na záhony a později přesadíme, aby vytvořily dobrý zemní bal. Zelenými řízky množíme v květnu až červnu, nejpozději v červenci na mlhovkové množárně, pod fólií i v pařeništi bez velkých potíží opadavé druhy. Slabě rostoucí druhy pak nahrnkujeme, jiné vysadíme na záhony.
Při menší potřebě výsadbového materiálu je nejjednodušší hřížení. Časně zjara můžeme pohřížit jednoleté výhony, v červnu pak mladé letorosty. Do příštího jara hříženci zakoření. Jen V. carlecephalum, V. carlesii a V. juddii špatně zakořeňují. Pokud z řízků zakoření, je jejich růst slabý. Proto tyto druhy roubujeme na hrnkované 1/1 V. lantana v zimě nebo v srpnu ve skleníku. Před roubováním podnože dobře zalejeme, v zimě je oroubujeme kopulací, v létě do boku a zapustíme šikmo na množárnu do mokré rašeliny. Po 2 – 3 týdny je necháme uzavřené, nezaléváme ani nerosíme. To je důležité. Po srůstu podnože zakrátíme, roubovance postupně otužíme a na jaře je vysadíme na záhony. Je málo známe, že lze tyto druhy v létě také očkovat na podnože V. lantana ve školce. Jednoleté štěpovance V. carlesii dosáhnou výšky 40 – 60 cm.
Mnoho druhů můžeme pěstovat jako stromky, popř. roubovat na kmínky V. lantana, které získáme z hustého porostu.
Využití stimulátorů: Používáme buď roztok s 10 – 100 ppm IBA či 50 ppm IAA, nebo pudr se 4000 – 80000 ppm IBA.
Kultura: Mimo sekcí Thyrsoma, Lentago a Tinus je málokterý druh zvláště náročný. Všechny se spokojí s čerstvou až vlhkou normální půdou. Jen stálezelené druhy mimo V. pragense, V. rhytidophyllum a V. burkwodii vyžadují mírné podnebí a chráněné stanoviště, sekce Tinus zimní kryt nebo pěstování ve kbelících.
Druhy sekce Thyrsoma, vyžadující půdy vlhčí a teplo: V. x bodnatense Ab., V. erubescens Wall., V. FRAGRANS Bge, V. grandiflorum Wall., V. henryi Hemsl., V. x hillieri Stearn, V. odoratissimum Ker., V. sieboldii Miq. a V. suspensum Lindl.
Druhy sekce Lantana, vyžadující půdy hlinitopísčité, nezamokřené: V. bitchinense Mak., V. buddleifolium Wright, V. burejaticum Regel, V. x burkwodii Burkw. Slipwith, V. carlecephalum Burkw., V. CARLESII Hemsl., V. cotinifolium D. Don, V. x juddii Rehd., V. LANTANA L., V. macrocephalum Fort., V. mongolicum Rehd., V. x pragense Vik, V. x rhytidocarpum Lem., V. RHYTIDOPHYLLUS Hemsl., V. schensianum Max., V. urceolatum S. & Z., V. utile Hemsl. a V. veitchii Wright.
Druhy sekce Pseudotinus, vyžadující vlhko a stinnou polohu: V. cordifolium Wall., V. furcatum Blume a V. lantanoides Michx.
Druhy sekce Pseudopulus – nenáročný: V. plicatum Thunb.
Druhy sekce Lentago, snášející také suché, ale teplé stanoviště: V. cassinoides L., V. x jackii Rehd., V. LENTAGO L., V. nudum L., V. PRUNIFOLIUM L. a V. rufidulum Raf.
Druhy sekce Tinus, vyžadující polohu chráněnou a zimní kryt: V. cinnamomifolium R., V. davidii Franch., V. harryanum Rehd., V. propinquum Hemsl., V. rigidum Vent. a V. tinus L.
Druhy sekce Megalotinus, choulostivý: V. cylindricum D. Don.
Druhy sekce Odontotinus, snášející při dobré půdě sušší polohy: V. acerifolium L., V. betulifolium Batal, V. bracteatum Rehd., V. dasyanthum Rehd., V. dentatum L., V. dilatatum Thunb., V. ellipticum Hook., V. erosum Thunb., V. hupehense Rehd., V. ichangense Rehd., V. molle Michx., V. orientale Pall., V. setigerum Hance, V. rafinesquianum Sch. a V. wrightii Miq.
Druhy sekce Opulus, milující hlinité, vlhké a mokré půdy: V. edule Raf., V. kansuense Batal, V. OPULUS L., V. opulus „Roseum“, V. sargentii Koehne a V. trilobum Marsh.
Buďte první komentující