Drobná, plochá semena zrají podle druhu od července do podzimu. Hmotnost 1000 semen je 1 g. Klíčivost bývá jen 1 – 2 %. Pro získání osiva odřežeme celá souplodí, neboť po uzrání semenné měchýřky pukají a semeno vypadává. Množení výsevem osiva se však používá jen pro účely introdukce nových druhů, dále při šlechtění a jen zřídkakdy pro masové množení druhů, které mají význam jako přípravné dřeviny v lesnictví. Pro tyto účely máčíme suché osivo začátkem března po 24 hodin ve vlažné vodě a pak je vyséváme ve skleníku do truhlíků na povrch substrátu nebo později do studeného pařeniště pod okna, popřípadě až v polovině dubna na chráněné záhony.
Vývoj semenáčků je dost rychlý, takže je můžeme brzy přepíchat na chráněné záhony, odkud je pak jako 1/X/0, popřípadě 2/X/0 školkujeme do širších řádků. Musíme však počítat s tím, že dostaneme jen zřídkakdy čisté potomstvo. To platí zejména pro provenience z botanických zahrad a hybridní druhy.
Běžné a spolehlivé je množení ze zelených řízků. Raně kvetoucí druhy sekce Chamaedryon jako S. thunbergii a S. arguta začínáme řízkovat již v dubnu zcela měkkými zelenými (bylinnými) řízky. Řízky jmenovaných i dalších druhů se slabým dřevem bereme nejlépe z čerstvě přesazovaných keřů, neboť jsou kratší a silnější. Již jen poněkud zatvrdlé řízky zakořeňují špatně, anebo vůbec ne. Nejspolehlivěji se ujímají měkké zelené řízky výše jmenovaných druhů v předjaří na množárně ve skleníku z přirychlených matečních rostlin. Zakořeněné řízky přesazujeme, než uzavřou vegetaci, na chráněné záhony a příštím rokem pak jako 0/1X0 do školky.
Druhy sekce Calospira zakořeňují bez potíží, pokud bereme jen vrcholkové řízky a případnou násadu květů vyštípneme. Rovněž zelené řízky sekce Spiraria snadno zakořeňují. Zde však dáváme přednost dřevitým řízkům, které zakořeňují stejně dobře a navíc využijeme hojného řízkového materiálu, který odpadá při seřezávání jednoletých a dvouletých rostlin ve školce. Dřevité řízky řežeme včas a zakládáme nebo ukládáme na chladném místě, aby předčasně nerašily. Brzy zjara můžeme pak silněji rostoucí druhy píchat přímo do širších řádků podle modulu 25 cm nebo 30 cm, ve školce zavedeného. Šířka řádků bývá 50 cm, 60 cm nebo 75 cm. Nízké druhy dosáhnou jako 0/1 výšky 7 – 15 cm a 15 – 30 cm, vyšší, jako S. vanhouttei, 15 – 30 cm a 30 – 50 cm, pokud je pícháme na záhony. V širších řádcích jsou 0/2, nejpozději 0/3 již hotovým skladným výsadbovým materiálem, vysokým 50 – 80 cm.
Při malé potřebě sazenic můžeme nižší druhy přikopčit, na jaře pak odebrat oddělky nebo keříky dělit a dělence zaškolkovat.
Využití stimulátorů: Používáme roztok s 5 – 10 ppm IBA nebo 50 ppm IAA.
Kultura: Každá normální půda je pro tavolníky dobrá, jen když není příliš suchá. Stanoviště milují slunné, i když snášejí zastíněná místa, kde však málo kvetou. Raně kvetoucí druhy je možno rychlit.
Druhy sekce Chamaedryon dávají přednost kyprým půdám s neutrální reakcí. V příliš alkalických a suchých půdách trpí fyziologickou žloutenkou. Prosvětlené keře kvetou bohatěji: S. alpina Pall., S. x arguta Zab., S. x blanda Zab., S. blumei G. Don, S. cantoniensis Lour., S. chamaedryfolia L., S. chinensis Maxim., S. x cinerea Zab., S. crenata L., S. hypericifolia L., S. latifolia Borkh., S. media Schmidt, S. x multiflora Zab., S. nipponica Zab., S. prunifolia S. & Z., S. pubescens Turci., S. x chinabeckii Zab., S. thunbergii Sieb., S. trichocarpa Nakai, S. trilobita L., a S. x VANHOUTTEI Zab.
Druhy sekce Calospira se daří nejlépe na půdách hlinitohumózních, biologicky činných. Poněvadž kvetou na mladém dřevě, snášejí hluboký řez.
Jsou vděčné za občasné tekuté přihnojení: S. albiflora Zab., S. bella Sims., S. betulifolia Pall., S. bullata Maxim., S. x BUMALDA Burvenich, S. canescens D. Don,S. corymbosa Raf., S. decumbens W. Koch, S. x foxii Zab., S. henryi Hemsl., S. japonica L. f., S. lancifolia Hoffmanns, S. x margaritae Zab., S. miyabei Koidz., S. x revirescens Zab., S. sargentiana Rehd., S. x superba Zab. a S. veitchii Hemsl.
Druhy sekce Spiraria snášejí půdy chudší. V živných půdách příliš bují a stávají se svým odnožováním nepohodlnými. Také hlubokým řezem podporujeme odnožování. Odnože pak musíme odrývat: S. alba Du Roi, S. x billardii Herinq, S. x brachybotrys Lange, S. douglasii Hook., S. x fontenaysii Lebas, S. MENZIESII Hook., S. salicifolia L., S. x sanssouciana K. Koch a S. semperflorens Zab.
Buďte první komentující