Semeno se vyvíjí z oplozeného vajíčka. Skládá se z osemení (testa), bílku (endosperm) a zárodku – klíčku (embryo). Jizvu, kde semeno bylo spojeno s mateřskou rostlinou, nazýváme pupkem (hilum). Zárodek má dělohy (kotyledony), osní pupen (plumula), hypokotyl a kořínek (radicula). První nadděložní článek se nazývá epikotyl.
Ve většině případů sklízíme plody. Musíme pak rozlišovat mezi fyziologickou zralostí (sklizňovou zralostí) a plnou zralostí, která nastává až po tzv. posklizňovém zrání, v praxi nazývaném klíční klid. Fyziologická zralost se vztahuje na semeno. Nastává, když vývoj embrya je ukončen, což však bývá někdy již před plnou zralostí plodu.
Doba sklizně se prakticky stanovuje podle stupně zralosti plodů, která u většiny dužnatých plodů je zřejmá podle jejich vybarvení a měknutí. Někdy se však sklízí před plnou zralostí buď proto, aby se zamezilo škodám ptactvem a různými škůdci, nebo proto, aby osivo vzešlo již v prvním roce po sklizni. Případy, kdy je účelné započít se sklizní již před plnou zralostí, jsou uvedeny u jednotlivých rodů, jichž se to týká. Musíme však počítat s tím, že při sklizni plodů před plnou zralost podstupujeme vždy určité riziko, že nevystihneme nejvhodnější termín. Rozdíly ve vhodném termínu se objevují také u jednotlivých semenných rostlin jednoho druhu.
Nebezpečí, že semena vypadají nebo se náhle vymrští, je u jednotlivých rodů, jichž se to týká, uvedeno ve speciální části. Semena těchto druhů sklízíme především v ranních hodinách.
Technika sběru záleží na mnoha okolnostech. Ve většině případů plody dřevin češeme, trháme nebo zdrhujeme ze stromů a keřů, někdy však stačí rozprostřít pod semenné stromy nebo keře plachty z tkaniva nebo fólií a plody setřást nebo oklepat.
Lehká semena, jaké má např. zerav Thuja occidentalis, snadno vypadávají a je možno je oklepat na plachty, když se vystihne slunný, klidný den a když se sklízí v odpoledních hodinách. Potíže dělá sklizeň nahloučených bobulovitých plodů trnitých keřů, jaké má např. rakytník (Hippophae rhamnoides). V takových případech se odřežou celé větvičky a plody z nich se dodatečně zdrhnou. Při dopravě čerstvě sklizených dužnatých plodů je třeba dávat pozor na to, aby se nezapařily.
Pro získání vysokoprocentně klíčivého osiva a umožnění jednotné předseťové přípravy v případě výsevu secím strojem u jednotlivých druhů je nutné semena vyluštit, vyčistit a popřípadě kalibrovat, tzn. vytřídit na jednotnou velikost.
U semen některých druhů je to jednoduché. Lusky a měchýřky se vyluští nebo vymlátí, tobolky vyklepou, šištice se nechají proschnout a semena z nich pak vypadají atd. Šišky jehličnanů se luští tak, jak je to uvedeno u jednotlivých rodů. Oříšky se vystaví slunci nebo se ponechají v teplé, větrané místnosti. Pak se na sítech drhnou a dalším prosíváním vyčistí. Okřídlená semena se rozemnou a lehkým drhnutím na kovových sítech se osivo oddělí od šupin a křidélek, která se pak ještě přesypáváním na větru vyfoukají. V luštírnách se osivo luští mechanizovaným způsobem, který podrobně popisují četné publikace o lesním semenářství.
Samičí jehnědy topolů, vrb aj. s tobolkami se dají proschnout na hustá síta a druhým sítem se přikryjí. Síta se umístí tak, aby pod nimi mohl proudit vzduch. Tobolky na slunci pukají za několik dnů a oplodí, vata, se pak odrhne na sítě, aby čistá semena propadla. Ze šťavnatých plodů se získají semena, když se plody rozmačkají, semena nebo dužnina se propasírují sítem (obr. 1), pak se vyperou a nechají více nebo méně oschnout podle toho, zda-li se hned stratifikují, vysévají nebo uskladní. Dužnaté plody se rozmělní dusáním nebo na ovocném mlýnku a osivo se buď oddělí na sítech od zdrtků, nebo se dužnina v mírném proudu vody odplaví.
Drobnozrnná semena se mohou získat z měkkých plodů rovněž jejich rozmělněním za přídavku trochy vody na elektrickém mixéru. Získaná kaše se pak rozředí několikrát vodou, dužnina se sleje a osivo zůstane čisté na dně nádoby. Hluchá semena z větší části odplavou. Slabé zahnití nebo nakvašení dužniny plodů může někdy čistění osiva značně usnadnit.
Osivo většiny motýlokvětých a mnohá drobnozrnná osiva se uskladňují až do doby výsevu v suchu, nejlépe v pytlích z řídkého tkaniva, zavěšených vzdušně pod střechou nebo stropem skladiště (obr. 2). Pokud se skladuje osivo v krabicích, sáčcích nebo jiných nádobách, je nutno je občas prohlédnout a promíchat, se nezahřálo nebo nezplesnivělo. Náročnější je uskladňování kaštanů, bukvic, žaludů, ořechů apod. Podrobnosti jsou uvedeny u jednotlivých rodů v hlavní speciální části. Mnohá osiva, také osivo smrků a borovic, si udrží klíčivost po mnoho let, když se skladují v uzavřených nádobách, zazátkovaných lahvích, ve tmě a ve stále stejném chladném prostředí.
Buďte první komentující