Plody druhů s hroznovitým souplodím dozrávají již v červenci až srpnu, druhy se souplodím deštníkového tvaru o něco později. Sklízíme je včas, než úplně změknou, neboť co neopadá, posbírá ptactvo. Z odstříhaného souplodí očešeme bobule, rozmačkáme je a semena vypereme protíráním na sítě v mírném proudu vody. Hmotnost 1000 semen S. nigra činí 2,5 – 3 g. S. racemosa podle typu 2,5 – 7 g. Vyčištěné osivo ihned vysejeme výsevkem 0,2 – 0,3 g na 1 bm do 1 cm hlubokých řádků nebo proužků na volné záhony. Výsev zasypeme 5 mm tlustou vrstvou písčité rašelny a výsev zakryjeme. Pro jarní výsev musíme osivo stratifikovat. Nevyčištěné nebo suché osivo vzchází špatně nebo přeléhá. Semenáče 1/0 dosáhnou výšky 30 – 50 cm a 50 – 80 cm, S. racemosa i 80 – 120 cm. Po přeškolkování do širších řádků dosáhne většina druhů výšky do 80 – 120cm a jsou již schopné výsadby pro sadové a krajinářské úpravy. Pro lesnické účely stačí 1/0.
Běžné je množení všech kultivarů zelenými řízky. Dávají úhlednější výsadbový materiál než řízky dřevité. Pro tyto vybíráme jen slabší výhony, nejlépe z přeškolkovaných rostlin a snažíme se je co nejdříve na jaře napíchat. Přesto bývá někdy zakořenění nedostatečné. S. canadensis můžeme množit kořenovými výběžky, popřípadě dělením keřů. Peřité kultivary S. racemosa rostou z řízků dost obtížně, ale můžeme je v zimě roubovat v ruce na kořeny vlastního druhy a předpěstovat v hrnkách k výsadbě.
Využití stimulátorů: Používáme roztok s 20 ppm IBA, nebo pudr s 1000 ppm NAA.
Kultura: Rostlina se daří nejlépe v živných humózních, dosti vlhkých půdách, avšak snáší i půdy sušší. Roste stejně robře na plném slunci jako na zastíněném stanovišti. Pestrolisté kultivary trpí někdy úpalem i tuhými mrazy a také přesazování nesnášejí drobře.
Druhy: S. callicarpa Greene, S. canadensis L. S. glauca Nutt., S. kamtschatica E. Wolf., S. melanocarpa Gray, S. microbotrys Rydb., S. NIGRA L., S. puben Michx., S. RACEMOSA L. a S. sieboldiana Graebn.
Buďte první komentující