Plody sbíráme jen z čistých druhů na izolovaných, popřípadě endemických, původních stanovištích. Potomstvo z osiv botanických zahrad a parků se většinou zvrhá. Bobule sbíráme ihned po uzrání podle druhů od července do září. Sbíráme je do košů, pak je rozmačkáme, semena promyjeme v mírném proudu vody a ihned vyséváme na volné záhony, popř. do pařenišť. Čerstvé osivo, vyseté koncem léta vzejde za 2 – 3 týdny, ale semenáčky dosáhnou do zimy jen kolem 3 cm. Výsev opatrně zavlažujeme a na zimu zakryjeme, aby při holomrazech nevymrzl. Není-li v pozdním létě výsev možný, stratifikujeme osivo a vyséváme je na jaře do řádků nebo do proužků výsevkem 1 – 1,5 g na 1 bm. Výsev zasypeme 0,5 cm tlustou vrstvičkou písčité rašeliny. Hmotnost 1000 semen L. maackii je 3 g, L. xylosteum 10 g, L. nigra, L. coerulea a L. tatarica po 12 g. Klíčivost osiva kolem 40 % si uchovají tyto druhy po 2 roky. 1/0 semenáčky dosáhnou výšky 15 – 30 cm. Po přeškolkování je necháme 2 roky na místě a sklízíme 1/2 vysoké 30 – 50 cm, u silně rostoucích druhů také 50 – 80 cm.
Rozmnožování dřevitými řízky je nejvíce používaným způsobem množení opadavých keřovitých druhů a jejich četných kultivarů. Řízky připravujeme již začátkem zimy. Zakládáme je do písku na chladném místě na volné záhony, aby na jaře předčasně nevyrašily. Někde zakládají dřevité řízky zimolezu v obrácené poloze, aby se tím zdrželo vyrašení. Bujně rostoucí druhy můžeme píchat rovnou ve vzdálenosti 12 – 15 cm do širších řádků, kde zůstanou po 2 roky a dospějí většinou již v hotové keře. Pokud řízky pícháme nahusto na záhony, získáme 0/1 vysoké 30 – 50 cm a 50 – 80 cm, nižší druhy však jen 15 – 30 cm.
Opadavé ovíjivé druhy rozmnožujeme také dřevitými řízky, které však pícháme do hrnků po 3 kusech. Řízky v hrnkách necháme zakořenit v pařeništi nebo v japanu. V létě nesmíme opomenout vyvazování.
Stálezelené a opadavé druhy, které jsme nestačili v zimě nařízkovat, množíme zelenými a letními řízky, které se vždy snado ujímají, ať již na množárně nebo v pařeništi. Po přesázení vytvoří 0/1/1 sazenice s hrnkovým balíčkem vysoké 10 – 20 cm u druhů jako je L. nitida, nebo prostokořenné vysoké 30 – 50 cm u druhů jako je L. maackii. Pro pěstování v kontejnerech se hodí sazenice ze zelených řízků nejlépe.
Ovíjivé druhy můžeme také hřížit. K tomu účelu pokládáme jednoleté výhony vlnovitě nebo rovně do rýh a na podzim je oddělíme.
Využití stimulátorů: Používáme buď roztok s 50 – 100 ppm IAA, nebo 25 ppm IBA, nebo pudr s 1000 ppm IAA či NAA, nebo s 500 ppm IBA.
Kultura: Keřovité druhy se spokojí s normální půdou a stanovištěm na slunci nebo v lehkém stínu. Ovíjivé druhy snášejí stín lépe, ale vyžadují vlhčí půdu. Stálezelené druhy musí mít teplejší stanoviště.
Druhy opadavé keřovité: L. ALPIGENA L. x amoena Zab., L. x bella Zab., L. chrysantha Turcz., L. COERULEA L., L. involucrata Banks, L. KOROLKOWII Stapf., L. ledebourii Esch., L. MAACKII Maxim., L. microphylla Willd., L. morrowii Gray, L. NIGRA L., L. spinosa Jacq., L. syringantha Maxim. L. tangutica Maxim., L. TATARICA L., L. xylostoides Tausch. a L. XYLOSTEUM L.
Druhy stálezelené keřovité: L. FRAGRANTISSIMA Lindl. & Part., L. nitida Wils., L. pileata Oliv. a L. x purpusii Rehd.
Druhy opadavé ovíjivé: L. x brownii Carr., L. CAPRIFOLIUM L., L. x heckrottii Rehd., L. PERICLYMENUM L. a L. x tellmanniana Magyar.
Druhy stálezelené ovíjivé: L. giraldii Rehd., L. henryi Hemsl, L. japonica Thunb., L. sempervirens L. a L. yunnanensis Fr.
Buďte první komentující