Plody vilínů dozrávají v září až listopadu. Dřevnaté tobolky obíráme než začnou na podzimním a zimním slunci pukat a vystřelovat svá tvrdá semena. Sklizené tobolky necháme pod sklem na plném slunci tak dlouho, až se úplně otevřou. Hmotnost 1000 semen H. japonica i H. Virginiina je 40 – 50 g. Získané osivo pak skladujeme při teplotě 8 – 10 °C. Na jaře je stratifikujeme a potom vyséváme, buď na podzim přímo do studeného pařeniště, výsevkem 100 g pod jedno okno, nebo necháme stratifikované osivo přes zimu promrznout a vyséváme na jaře. Vzcházení bývá nepravidelné. Proto vzešlé 1/0 semenáčky na podzim vytaháme, H. Virginiina přeškolkujeme do humózní zeminy. Výsevní plochu potom urovnáme, zasypeme znovu písčitou rašelinou a necháme ještě 1 – 2 roky stát. 1/1 v hrnkách zůstanou výšky 7 – 15 cm a za další rok dorostou 15 – 30 cm. H. Virginiina 1/1 dosáhnou výšky 15 – 30 cm a 1/2 již 30 – 50 cm.
Asijské druhy a kultivary můžeme na jaře množit také hřížením. Nejlepší je, když jednoleté výhony drátkujeme a nakopčíme. Dostatečně dlouhé nebo dvouleté výhony můžeme pohřížit také obloukem. V každém případě je však musíme ponechat 2 roky na mateční rostliny, než dobře zakoření. Jiný způsob je hřížení olistěných letorostů v červenci až srpnu. Oddělit je však můžeme rovněž až druhým rokem. Půda v matečnici musí být humózní a dostatečně vlhká.
Pro roubování druhů a kultivarů nahrnkujeme na jaře 1/1 semenáčky H. virginiana, na zimu je přeneseme do skleníku a nařežeme rouby, pokud možno ze silných jednoletých výhonů. Postranní větvičky zakrátíme a v únoru až březnu roubujeme kopulací, na kozí nožku i do boku. Roubovance necháme ve skleníku srůst. Vyrašené pak zapustíme do pařeniště, zvolna otužíme a po přezimování je vysadíme na dobře připravené záhony, odkud je za 2 roky přesadíme.
Máme-li podnože, můžeme roubovat za zelena rouby se dvěma listy již v srpnu, kopulací. Roub dobře zavážeme, ale nezamazáváme. Roubovance umístíme ve skleníku, opatrně je rosíme a přezimujeme pak v japanu do jara, kdy je vysadíme.
Kultura: Vilín se daří nejlépe v hlubokých, živných půdách, prostých vápníku. Dostatečně vlhké půdy vyžadují H. macrophylla, H. vernalis a H. virginiana, kdežto ostatní druhy rostou lépe v půdách sušších. Hubené půdy se musí vylepšit rašelinou, jinak postačí i normální půda. Vyžaduje slunnou až polostinnou polohu.
Druhy: H. x intermedia Rehd., H. JAPONICA S. & Z., H. macrophylla Pursh, H. MOLLIS Oliv., H. VERNALIS Sarg. a H. VIRGINIANA L.
Buďte první komentující