Při rozmnožování musíme rozlišovat opadavé druhy od stálezelených a druhy pro masové výsadby od ojediněle pěstovaných.
Z opadavých druhů se pěstují ve velkém E. europaeus a E. verrucosus. Jejich plody se vybarvují a dozrávají v srpvnu až září. Musíme je obrat, než semena začnou vypadávat. Ruční vybírání semen z tobolek je zejména u brslenu bradavičnatého velice pracné. Jinou metodu získávání tohoto osiva zatím nemáme. Barevné míšky odstraníme ze semen propíráním. Vysejeme-li takto získané osivo bezprostředně po sběru, je naděje, že výsev na jaře stejnoměrně vzejde. Pro jarní výsev musíme semena stratifikovat ihned po vyčištění. Nádoby s osivem uložíme do února ve skleníku pod stoly, kde udržujeme teplotu 15 – 20 °C, pak je přemístíme do chladné místnosti – přezimovny, kde je teplota 3 – 5 °C.
Semena, která byla stratifikována později, nebo která zůstala popřípadě až do srpna a vyséváme je za více než 12 měsíců po sklizni. Obchodní osivo jsme nkdy nuceni stratifikovat – po 24hodinovém máčení – až k jaru, takže výsev je možný až na podzim.
Hmotnost 1000 semen E. europaeus je 40 – 60 g, E. verrucosus 20 g, E. alatus a E. bungeanus 16 g, E. latifolius a E. sachalinensis 25 g. Klíčivost bývá až 80 % a udrží se po 3 roky. Na 1 bm 2 cm hlubokých řádků nebo proužků vyséváme na volné záhony 4 g E. europaeus a 1,5 – 2 g většiny ostatních druhů, včetně E. verrucosus, na záhony chráněné. Výsev zasypeme asi 1 cm vysoko obvyklým písčitohumózním substrátem. Po výsevu musíme záonoy chránit před sluncem a vysycháním, popřípadě je podle potřeby zalévat. Výsev vzchází pozvolna.
1/0 semenáčky E. europaeus narostou do výšky 15 – 30 cm, některé i 30 – 50 cm. Ve druhém roce je přeškolkujeme, abychom získali pro školkování do řad schopné sazenice 1/1 vysoké 30 – 50 cm, popřípadě v dalším roce 1/2 50 – 80 cm, v dobrých podmínkách i 100 – 120 cm vysoké. Tyto se však prodlužují hlavně z terminálu a bývají jen 1 – 2výhonové. E. verrucosus a většina ostatních druhů rostou na výsevním záhoně pomalu, dosáhnou výšky sotva několika centimetrů a někdy dokonce vytvoří pouze první pár děložních lístků. Kořenová soustava však bývá již dostatečně vyvinutá, abychom je mohli v příštím roce přeškolkovat opět na záhony nebo nechat na místě a sklízet druhým rokem 2/0 semenáčky školkování schopné. 1/1 bývají vysoké jen 7 – 15 cm a teprve 1/2 narostou 15 – 30 cm, zřídka 30 – 50 cm vysoké.
Opadavé druhy, zejména E. nanus, E. americanus, E, atropurpureus a E. sanguineus můžeme množit také zelenými řízky v červnu pod fólií nebo na mlhovkové množárně. Jiné druhy, jako E. europaeus, můžeme s větším či menším úspěchem množit také dřevitými řízky a dosti neracionálním způsobem také odnožemi, které některé druhy hojně vytvářejí. Konečně je možno téměr všechny druhy rozmnožovat hřížením nebo jednoduše oddělky, nakopčením matečních rostlin.
Stálezelené druhy a hlavně jejich kultivary množíme řízkováním v srpnu až říjnu množitelským materiálem z venkovních kultur nebo v lednu až únoru z přezimovaných rostlin. Stimulované řízky japonských forem pícháme do truhlíků na poloteplou množárnu. Zakořeněné rostlny přezimuejem v japanu a na jaře je vysazujeme na chráněné záhony. Na podzim je můžeme nahrnkovat do jílovitorašelinové zeminy, abychom je po opětném přezimování v japanu mohli na jaře vysadit do volné půdy nebo použít jako dekorační rostliny. Kultivary E. fortunei se množí mnohde masově jako materiál pro plošné výsadby a pokrývání půdy. Plazivé odrůdy rozmnožujeme snadno od srpvna do poloviny zimy vyzrálými řízky. Při racionálním množení není třeba množárny ani truhlíků, spíše jen dostatek místa ve skleníku pod stoly nebo v japanu na přízemních záhonech. Dosti dlouhé řízky pícháme po třech i po pěti přímo do hrnků, kde během zimy zakoření. Na jaře po otužení rostlin a zapuštění hrnků na chráněné záhony jsou 7 – 15 cm vysoké a hotové k výsadbě. Můžeme je také přes léto nechat růst a na podzim jsou 15 – 30 cm vysoké, což se rovná přesazovaným řízkům 0/1/1 až 0/1/2. Takto můžeme množit kultivary E. fortunei „Carrierei“, „Colorada“, „Gracilit“ (pestrolisté), „Kewensis“, „Minimus“, var. radicans (obyčejný zelený), „Silver Queen“ i „ Vegetus“. Píchání řízků těchto odrůd jednotlivě na množárnu nebo do truhlíků s následným hrnkováním je většinou zbytečné. Pro vypěstování silného výsadbového materiálu přesadíme tyto sazenice do jednolitrových kontejnerů do živné hlinitohumózní zeminy a během léta jsou rostliny schopné pro plošné výsadby.
Kde je dostatek matečních rostlin ve volné půdě, můžeme plazivé formy množit též dělením v dubnu až květnu. Dělence sázíme nejlépe opět do volné půdy.
Pestrolisté, slabě rostoucí kultivary japonských brslenů se dříve roubovaly v zimě ve skleníku v ruce na původní druh nebo na bujněji rostoucí „Duc d’Anjou“, aby se docílilo vzrůstnějších rostlin. Roubováním v zimě na kmínky E. europaeus 100 cm a 120 cm vysoké můžeme si vypěstovat také pěkné zimovzdorné stromky s korunkami E. nanus nebo E. fortunei, „Gracilis“ aj. Je to dost zábavná hříčka, téměř již zapomenutá. Venku ve volné půdě se vydaří roubování na kozí nožku nebo kopulace vyzrálými rouby.
Využití stimulátorů: Používáme roztok s 10 – 100 ppm IBA nebo IAA, popř. s 20 ppm NAA, nebo pudr se 4000 – 8000 ppm IBA či 4000 ppm NAA.
Kultura: Brslen se daří ve výživné, hlinitohumózní půdě. Nesnáší zamokřené, těžké a vazké jílovité a neprovzdušněné půdy. Ze stálezelených druhů je E. fortunei i se svými kultivary u nás dostatečně odolný. Ostatní druhy vyžadují stanoviště chráněné před mrazivými větry a zimním sluncem, popřípadě výsadbu pod stromy a kryt před tuhými mrazy. Jistější je ovšem mrazuprosté přezimování.
Druhy opadavé: E. alatus Sieb., E. americanus L., E. atropurpureus Jacq., E. EUROPAEUS L., E. hamiltonianus Wall., E. latifolius Mill., E. macropterus Rupr., E. nanoides Loes., E. obovatus Nutt., E. occidentalis Nutt., E. oresbius W. W. Sm., E. oxyphyllus Miq., E. pauciflorus Maxim., E. phellomanus Loes., E. planipes Křehne, E. sachalinensis Maxim., E. sanguineus Scop., E. semenovii Regel, E. velutinus Fisch. & Mey a E. VERRUCOSUS Scop.
Druhy stálezelené: E. fortunei (Turce.) Hand Mazz., E. japonicus Thunb., E. kiautschovicus Loes. a E. nanus Bieb.
Buďte první komentující