Druh: S. alberti Regel.

Druhy: E. gardneri Meisn. a E. papyrifera Zucc.

Druh: D. palustris L.

D. blagayana řízkujeme v červenci měkkými řízky, které pícháme do pařeniště. Řízky stimulujeme a stíníme. V září rostliny hrnkujeme a přezimujeme v japanu. Na jaře je zaštípneme a hrnky zapustíme do rašelinového záhonu, kde do podzimu rostliny dorostou k výsadbě.

D. cneorum množíme řízky z nekvetoucích výhonů s 2cm patkou starého dřeva. Pícháme je v červnu až červenci do misek, které umístíme ve stinném pařeništi. V září je hrnkujeme. Pak rostliny přezimujeme a během léta dvakrát zaštípneme. Do podzimu dorostou rostliny v kompaktní keříčky.

D. collina, D. neapolitana a D. odora jsou u nás vlastně jen hrnkovými rostlinami, ale můžeme je množit pro studený skleník. Mladé řízky pícháme v červenci až srpnu na množárnu.

D. aureola pěstujeme z řízků jako podnož. V červnu až červenci bereme nejslabší výhonky a dáme je rovněž na množárnu.

Řízky D. mezereum bereme z měkkých zelených vrcholků letorostů, jinak je řežeme s patkou staršího dřeva.

D. petraea a D. retusa řízkujeme z postranních výhonků odkvetlých větví nebo z obrostu, pokud možno také s patkou.

D. petraea řízkujeme v červenci až srpnu, D. retusa o měsíc dříve.

Všechny zakořeněné řízky v září nahrnkujeme, ostatní napícháme znovu do misek, kde zakoření během zimy. Letní řízky vytvoří silnější rostliny, než jaké jsou semenáče a rychleji rostou než dřevité dřízky, které jsou dalším způsobem množení. Vyzrálé dřevité řízky o 3 – 4 očkách pícháme na podzim zpoloviny do vhodné zeminy do truhlíků, které umístíme ve studeném skleníku. Při tomto způsobu množení je velkým uměním udržovat přiměřenou vlhkost substrátu, aby řízky přes zimu neshnily. Letní řízky naopak nesmí zavadnout.

Hřížení přichází v úvahu hlavně pro D. blagayana, D. cneorum a D. striata. Výhony pokládáme v červnu až červenci do půdy a na střed rostliny položíme cihlu, aby se pohřížené větve nezvedaly a zůstaly v chladnu a vlhku. V příštím pozdním létě můžeme hřížence oddělit a vysadit do pařeniště nebo nahrnkovat a dopěstovat na záhonech. Časté přesazování a sestříhání je nutné, abychom získali silné, rozvětvené sazenice s dobrým kořenovým balem. Jiné sazenice jsou podřadné a při výsadbě na stanoviště se těžko ujímají.

Rostliny můžeme také roubovat. Podnože předpěstujeme v hrnkách a v zimě roubujeme. Na D. mezereum dáme opadavé druhy a D. cneorum, na D. aureola pak stálezelené druhy a kultivary. Roubujeme na kozí nožku nebo kopulací, máme-li dostatečně silné, dvouleté rouby. Slabšími rouby můžeme roubovat za kůru na pozvolna přirychlené podnože. O vhodnosti roubování D. cneorum se názory rozcházejí, je však jisté, že roubované rostliny sice kvetou bohatěji než řízkované, ale že nemají dlouhého trvání. Roubovance zapustíme přes léto do písčitého záhonu. Roubovanci na D. mezereum snesou polostín, řízkované D. cneorum plné oslunění.

Při dostatečném počtu silných rostlin je také možné rozmnožování jednoduchým dělením. Tento způsob však je málo vydatným zdrojem nových rostlin.

Využití stimulátorů: Používáme buď roztok se 100 – 250 ppm IAA nebo 25 ppm IBA, nebo pudr s 8000 – 20 000 IBA.

Kultura: Nejméně náročné jsou D. mezereum, D. burkwoodii, D. aureola a D. retusa. Ostatní druhy jsou náročné a musí se pečlivě ošetřovat podle svých speciálních požadavků na stanoviště.

Druhy opadavé: D. alpina L., D. altaica Pall., D. x burkwoodii Turrill, D. caucasica Pall., D. genkwa S. & Z., D. giraldii Nitsche, D. gnidium L., D. x houtteana Lindl. & Paxt., D. kamtschatica Maxim., D. MEZEREUM L., D. pseudomezereum Gray a D. sophia Kalen.

Druhy stálezelené: D. ABRUSCULA Čelak., D. aurantiaca Duele, D. bholua Buch.-Ham., D. blagayana Frey., D. CNEORUM L., D. x hybrida Cov., D. jezoensis Maxim., D. laureola L., D. petraea Leybold, D. pontica L., D. retusa Hemsl., D. striata Tratt. a D. tangutica Maxim.

Druhy pro studený skleník: D. collina Smith, D. x neapolitana Lodd. a C. odora Thunb. s kultivary.