Při vyzvedávání semenáčů se používají na dlouhých záhonech a řadách různě konstruované vyorávače. Někde postačí podřezat celou šířku záhonu najednou, což se může provést i několik dnů dopředu, jinde, při dostatečně širokých řádcích, se vyorávají semenáče po jednom řádku, ihned se vytahují, vážou do svazků nebo se ukládají do košů, beden nebo novodobě do palet a dopraví co nejdříve k nákladišti nebo do přezimovny či třídírny. Většina mladých dřevin se může uchovat přes zimu v klimatizovaném skladě při + 0,5 až +1 °C a 95% vzdušné vlhkosti. Uskladňují se buď ve svazcích na laťových roštech, nebo v polyetylénových pytlích. K přezimování se hodí výborně také hluboká pařeniště (obr. 17), na dně drénovaná.

Malé partie se vyzvedávají obvykle ručně. Dbá se přitom na to, aby se jednotlivé druhy nezaměnily a nepromíchaly. Ve velkokulturách se osvědčují pro vyorávání vzrostlejších semenáčů, podnoží a školkovaných sazenic tzv. plantlifty, vyorávače, které vyorané sazenice také vytahují, oklepou a hned vážou do svazků, které padají buď na zem, nebo do nesených palet.

Pokud vyzvednuté a vytříděné semenáče nejsou dostatečně silné, aby se mohly školkovat přímo v širokém sponu nebo vysazovat na stanoviště, musí se přeškolkovat. Rozměry záhonů a vzdálenost řádků se volí ve stejných normách jako pro výsevy (obr. 5 a 6), vzdálenosti rostlin v řadách podle očekávaného růstu jednotlivých druhů. Druhy, kde na vzdálenostech hodně záleží, je mají uvedeny v hlavní – speciální části. Velké partie se školkují strojem, menší raději ručně za rýč, pod motyčku a také kolíkem. Ošetřování naškolkovaných záhonů je obdobné jako u výsevů. Také podřezávání semenáčků je blíže objasněno u rodů, kde to má význam.