Mnoho nových i starších kultivarů, zejména zakrslých, které se v posledních letech staly oprávněně oblíbenými dřevinami, můžeme množit řízkováním. Řežeme postranní větvičky s patkou v pozdním podzimu a po stimulaci je pícháme do obvyklého písčitorašelinného substrátu do truhlíků, které necháme přes zimu ve skleníku. K jaru jsou řízky natolik zakořeněné, že je můžeme hrnkovat a na jaře brzy zapustit do zastíněného pařeniště. Možné je také roubování vzácnějších druhů a kultivarů na hrnkované 2/2 T. canadensis v září nebo v únoru ve skleníku jako jiné konifery.

Využití stimulátorů: Používáme roztok se 40 – 100 ppm IBA, nebo koncentrovaný roztok se 4000 – 20 000 ppm IBA, nebo pudr s 12 000 ppm IBA.

Kultura: Rostlina se daří v humusovité, písčitojílnaté až těžší, dostatečně vlhké půdě, avšak také ve štěrkovité i nedostatečně drénované půdě. Nedaří se na půdách vápenitých a křídlových. Mladé rostliny vyžadují lehké zastínění a chráněné stanoviště. T. canadensis, T. caroliniana a T. heterophylla vydrží mráz až – 36°C.

Druhy: T. CANADENSIS Carr., T. caroliniana Engels., T. diversifolia Mast. (T. sieboldii nana), T. heterophylla Sarg. (T. mertensiana Ldl. & Gord. non Carr.!), T. mertensiana Carr. a T. sieboldii Carr.

Semenáče necháme 2 roky na semeništi, pokud porost není přehoustlý. P. menziesii var. viridis dosáhne pak výšky 10 – 25 cm a 15 – 30 cm. Po přeškolkování, při kterém semenáče nesmí dlouho trpět na slunci (nejlépe, když namočíme kořeny do Agricolu), sklízíme 2/1 vysoké 20 – 40 cm až 25 – 50 cm, popřípadě po 2 letech 2/2 vysoké 30 – 60 cm. Variety caesia a glauca zůstanou o jednu třídu menší.

Kultivary, zejména modré a šedé variety, roubujeme v zimě na 2/1 semenáče, které jsme na jaře hnrkovali. Při roubování postupujeme obdobně jako u jedle a smrků. Vyvarujeme se přílišné vlhkosti ve skleníku. Rouby bereme výhradně vrcholkové.

Zakrslé formy můžeme množit řízkováním. V pozdním létě bereme řízky s patkou, pokud možno z mladých rostlin. Po vykoupání ve slabém roztoku hypermanganu je stimulujeme a napícháme do truhlíků s písčitým substrátem neutrální reakce, které umístíme ve skleníku. Řízky jsou choulostivé na sluneční záření. Během zimy zakoření na spodním teple a na jaře je můžeme hrnkovat.

Využití stimulátorů: Používáme roztok s 50 ppm IBA.

Kultura: Rostlina se daří v písčitohlinité výživné půdě při dostatečné vlhkosti vzduchu. V duchých nebo těžkých jílovitých půdách se nedaří. Mokrou půdu nesnáší, naopak vyhovuje jí spíše sušší, kde netrpí tolik mrazem. Nejodolnější jsou variety caesia a glauca. Rostou však pomalu a poněvadž je u nich nebezpečí sypavky, pěstuje se v lesních školkách snad výhradně jen varieta viridis.

Druh (odolný): P. MENZIESII Franco (P. taxifolia).

Druh: P. amabilis Rehd. (P. kaempferi).

P. aristata Engelm – borovice osinatá. Semena z dovozu namočíme koncem dubna na 24 hodin, smícháme s pískem a ihned vyséváme. Hmotnost 1000 semen je 22 g. Semenáčky jsou velmi malé, nechámeje proto 2 roky na semeništi.

Rostlina je na půdu zcela nenáročná, na lepších půdách však roste rychleji. Naše podnebí snáší dobře.

P. CEMBRA L. – borovice limba. Šišky dozrávají na podzim druhéo roku a na jaře třetího roku opadávají. Teprve potom se šupiny otevírají a semena vypadávají. Šišky proto sklízíme již v září před plnou zralostí, rozprostřeme je v tenké vrstvě na vzdušném místě a denně je přehrnujeme, aby semena dozrála. Za 2 – 3 týdny je ručně vyluštíme. Hmotnost 1000 semen je 200 – 270 g. Klíčivost je 70 % a klesne za 3 – 4 roky na 30 %.

Ihned po získání, ještě na podzim, semena vyséváme. Jinak je mírně přesušíme a uskladníme v jutových pytlících do konce ledna, kdy je stratifikujeme s písčitou rašelinou. Stratifikované osivo uskladníme chráněné, při teplotě 0 – 5°C po dobu 3 měsíců. Během stratifikace je podle vysychání přiměřeně vlhčíme.

V první polovině května osivo vysejeme na pečlivě připravené záhony do proužků 2 – 3 cm hlubokých, do kypré, humózní půdy a zasypeme 2cm vrstvou. Správně stratifikované osivo začíná v době výsevu již klíčit. Výsev je třeba chránit před hlodavci pletivem s 5 mm oky, zapuštěným 50 cm do země. Na 1 bm proužku vyséváme 7 – 8 g osiva. Na 1 m2 se získá až 1000 semenáčků, kterých jedna polovina vzejde za 4 týdny, na druhou se musí ještě rok čekat, neboť část osiva přeléhá. Semenáče 1/0 přeškolkujeme a necháme pak ještě další 2 – 3 roky na záhoně, kde dosáhnou z 1/3 výšky 20 – 25 cm.

Rostlina žádá vlhkou, hlinitou půdu, hlavně v severní a severozápadní poloze. Sluncem vyhřívaná místa nemiluje. Roubované se přizpůsobí lépe.

P. FLEXILIS James – borovice ohebná. Šišky, velmi proměnlivé, jsou ve zraůpsto žlutavé. Jedlá semena vypadávají. Hmotnost 1000 semen je 110 g. V únoru semena máčíme 24 hodin, stratifikujeme s pískem a necháme až do výsevu začátkem května ve sklepě. Semenáčky rostou pomalu, zpravidla zůstanou 2 roky na semeništi. Rostliny není náročná na půdu, která musí být však dostatečně hluboká a vlhká, avšak propustná. Roste pomalu a je zcela zimovzdorná.

P. griffithii McClelland – borovice himalájská. Šišky zrají od srpna do října. Známou zralosti je větle hnědá barva a převislost šišek. Nezralé šišky jsou vzpřímené. Hmotnost 1000 semen je 35 – 60 g. Semena máčíme v únoru, stratifikujeme s pískem a vysejeme začátkem května. Semenáčky 2/0 přeškolkujeme a 2/1 dosáhnou výšky 10 – 20 cm, 2/2 již 20 – 40 cm.

Rostlina žádá přiměřeně vlhké stanoviště a vlhký vzduch. Má být takové, aby byla chráněna před zimním a jarním sluncem. Je méně odolná než jiné borovice.

P. koraiensis S. & Z. – borovice korejská. Šišky opadávají v pozdním podzimu druhého roku. Sklidit je musíme, než se rozevřou a semena vypadají. Začátkem února semena namočíme a stratifikujeme a necháme až do výsevu začátkem května ve sklepě. Hmotnost 1000 semen je 125 g. Mladé semenáčky potřebují zastínění.

Rostlině nesvědčí vlhké půdy. Lépe se daří v suchých a hlinitých půdách. Je naprosto odolná.

P. monticola Dougl. D. Don – borovice pohorská. Šišky zrají druhým rokem, jsou pak převislé a trochu prohnuté. Vyluštěná semena odkřídíme, v polovině dubna je namočíme na 24 hodin, smícháme s pískem a začátkem května vysejeme naširoko. Hmotnost 1000 semen je 20 g. Další pěstování probíhá jako u vejmutovky.

Rostliny vyžaduje přiměřeně vlhkou, drnázovanou půdu; z nouze roste i na půdách sušších.

P. parviflora S. & Z. – borovice drobnokvětá. Šišky většinou vodorovně odstávající, vytrvají na stromě 6 – 7 let. U nás však zpravidla neodzrají. Semena se proto dovážejí. Hmotnost 1000 semen je 120 – 150 g. Začátkem února je namočíme na 48 hodin, smícháme s pískem a vysejeme, jakmile počnou klíčit. Růst je pomalý.

Rostlina miluje hlinité půdy. Je mrazuvzdorná. Hledanější jsou její modré kultivary.

P. PEUCE Griseb – borovice dukelská. Šišky, které nasazují již mladé stromy, obsahují malá, okřídlená semena. Sklízíme je v září druhého roku. Hmotnost 1000 semen je 42 g. Začátkem ledna je 48 hodin máčíme a pak je stratifikujeme až do poloviny května, kdy je vyséváme. Semenáčky rostou dosti pomalu, 2/2 jsou vysoké 10 – 18 cm.

Rostlina se daří na hlinitých, ale kyselejších půdách. Nikdy nezmrzá.

P. PUMILA Rgl. – borovice zakrslá. Malé červenofialové šišky, v době zralosti načervenalé až žlutohnědé, se nerozevírají. Po vyluštění je hmotnost 1000 bezkřídlých semen asi 40 g. V únoru je máčíme 48 hodin, smícháme s pískem a vyséváme v květnu po naklíčení. Pro nedostatek semen se však většinou roubuje.

Rostlina není na půdu náročná. Vyhovuje jí vlhké stanoviště, obrácené k severu. Roste pomalu.

P. STROBUS L. – borovice vejmutovka. Šišky zrají ve druhém podzimu. Za teplého počasí je sklizeň někdy nutná již v září. Šišky vyluštíme ihned po sklizni při teplotě až do 45 °C nebo je uskladníme v suchu. Hmotnost 1000 semen je 14 – 23 g. Klíčivost si semena uchovávají 3 – 5 let. Osivo máčíme 48 hodin koncem ledna, stratifikujeme a vysejeme v polovině dubna nebo předklíčené až začátkem května naširoko. Výsevek je asi 65 g na 1 m2 . Zasypeme je 7 mm tlustou vrstvou zeminy.

Vzešlé semenáčky stříkáme dvakrát Dithanem M-45 (0,2%). Na 1 m2 sklízíme 350 – 400 semenáčků 1/0, které přeškolkujeme. Pro účely okrasných školek sklízíme pak 1/1. Výška se nepočítá.

Rostlina roste velmi rychle na hlinité, hluboké, dostatečně vlhké a bažinaté půdě. Na vlhkých písčitých půdách roste slaběji, na suchých špatně.

Druhy tříjehlicovité:

P. jeffreyi Grev. & Balf. – borovice Jeffreyova. Šišky sklízíme v září, jsou nápadně velké. Hmotnost 1000 semen je 110 – 125 g. Importované osivo bývá nevyrovnané a nestejně klíčivé. V dubnu namočíme osivo na 24 hodin a ihned vysejeme. Řídký porost necháme 2 roky na semeništi, jinak 1/0 přeškolkujeme a sklízíme 1/2 schopné dalšího školkování.

Rostlina miluje přiměřeně vlhkou, ale spíše písčitohlinitou půdu. Na teplém a chráněném stanovišti je dostatečně mrazuvzdorná, avšak roste pomaleji než následující druh.

P. PONDEROSA Laws – borovice těžká. Šišky zrají v srpnu až září. Mnohé zahraniční provenience jsou pro naše podnebí nevhodné. Hmotnost 1000 semen je 35 – 63 g. V dubnu osivo namočíme na 24 hodin a hned je vysejeme. Semenáčky 1/0 zaškolkujeme a za dva roky sklízíme sazenmice 1/2 schopné dalšího pěstování.

Rostlina se daří v hlinitopísčitých půdách, v chráněné i zastíněné poloze.

P. RIGIDA Mill. – borovice tuhá. Šišky, v dospělosti odstávající, se na strmě rozevírají. Musíme je tedy včas sklidit a vyluštit. Hmotnost 1000 semen je jen 7 g. Okřídlená semena namočíme začátkem května na 24 hodin, smícháme s pískem a ihned vysejeme.

Rostlina není na půdu vybíravá, roste jak na suchých, tak i na vlhkých písčitých půdách.

Druhy dvoujehlicovité:

P. BANKSIANA Lamb. – borovice Banksova. Šišky zrají v září, avšak zůstávají i několik let nerozevřené na stromech. Velmi obtížně se luští. Otevírají se jen při vyšší teplotě, jinak zůstane semeno v šiškách až 15 let klíčivé. Hmotnost 1000 semen je 3,5 – 4 g. Před výsevem, koncem dubna, máčíme osivo 24 hodin, smícháme s pískem, dobře předklíčíme a ihned vysejeme.

Rostlina má skromné nároky na půdu. Nechá se přesazovat v mladších exemplářích i bez balu.

P. contora Dougl. ex Lond. – borovice pokroucená. Šišky jsou v době zralosti světle žlutohnědé a rozevírají se. Někdy však zůstanou ještě po několik let na stromech zavřené. S osivem zacházíme stejně jako u předešlého druhu. Hmotnost 1000 semen je jen 3 – 4 g.

Rostlina se hodí pro vysloveně chudé, lehké půdy. Je naprosto odolná a zajímavá pro svůj bizarní růst. Cennější je však varieta latifolia (=murrayana), která roste rychleji.

P. densiflora S. & Z. – borovice hustokvětá. Šišky se otevírají během druhé zimy. Hmotnost 1000 semn je 8 – 15 g. Koncem dubna je namočíme na 24 hodiny, smícháme spískem a po 10 dnech vysejeme. Klíčí jen z 30 %.

Rostlina se spokojí s normální živnější půdou, kde roste dosti dobře a nezmrzá.

P. HELDREICHII Christ. – borovice Heldreichova. Původní druh se u nás téměř nemnoží, neboť cennější je varieta leucodermis, která se ve školkách často roubuje. Ta nasazuje již na mladých, 6 – 8 letých stromech hojně šišek, které druhým rokem dozrávají a snadno se otevírají. Semeno je možné vysévat na způsob borovice černé. V posledních letech je velice hledaný kultivar „Schmidtii“, který roubujeme na borovici lesní.

Rostlina je na půdu velmi skromná. Varieta leucodermis je otužilá, roste však velmi pomalu.

P. MUGO Turra – borovice kleč. Šišky sklízíme v prosinci ve vybraných lokalitách a luštíme při teplotě, kterou zvyšujeme až na 45 °C. Osivo uskladníme vzdušně a v chladnu. Hmotnost 1000 semen je 5 – 6 g. Zůstává 5 let klíčívé. Z počátečních 85 – 95 % klesá klíčivost na polovinu. Osivo namočíme v polovině dubna na 24 hodiny, pak je předklíčíme a vysejeme naširoko na volný záhon výsevkem 10 g na 1 m2 . Výsev zasypeme 7 mm tlustou vrstvou zeminy. Za 3 – 4 týdny vyklíčí. Na 1 m2 vzejde 600 – 800 semenáčků. Stejným způsobem vyséváme také var. mughus a var. pumilio. Semenáčky necháme 2 roky na semeništi, pak je školkujeme a sklízíme sazenice P. mugo 2/2 o výšce 12 – 25 cm a 15 – 30 cm, var. mughus 2/2 12 – 20 cm a var. pumilio 2/2 8 – 15 cm.

Rostlina není v půdě vybíravá. Rost na půdách chudých, křemičitých i vápencových, na místech suchých i hodně vlhých a také na rašelinách.

P. NIGRA Arnold – borovice černá. Šišky dozrávají ve 2. roce v říjnu až listopadu a zůstávají až do jara, kdy semeno vypadne. Hmotnost 1000 semen je 11 – 17 g. Osivo není třeba stratifikovat. Před výsevem je máčíme po dobu 12 – 24 hodin ve vlažné vodě a ihned vysejeme na volné záhony do proužků. Výsevek je 2 – 2,5 g na 1 bm. Osivo zasypeme 5 – 7 mm tlustou vrstvou směsi zeminy s písčitou rašelinou a záhony pokryjeme, aby zůstaly stále vlhké. Za 3 – 4 tádny výsev vzejde. Pokud vzejde více než 100 semenáčků na 1 bm, vyjednotíme je a necháme ještě ve drhém roce v semeništi, abychom sklidili 2/0. Jinak je přeškolkujeme jako 1/0 a sklidíme pak 1/1, a když zůstanou slabší, tak až 1/2.

Rostlina snáší silně vápenité a těžší půdy. Je náročnější na teplo a nesnese mokro.

P. resinosa Ait. – borovice suchá. Roky, kdy prináší semeno, jsou dosti vzácné. Osivo není třeba namáčet. Po 3 týdnech vyklíčí na 70 %. V šiškách si osivo podrží klíčivost až 10 let. Hmotnost 1000 semen je asi 3 – 4 g.

Rostlina se daří nejlépe v hlinitorašelinné půdě, dostatečně vlhké, avšak propustné. Nesnáší vápník. Rovněž zastínění snáší špatně.

P. SILVESTRIS L. – borovice lesní. Šišky dozrávají ve druhém roce v říjnu. Sklízí se v lednu až únoru a luští na sítech při teplotách, které se zvyšují během jednoho dne až na 55 °C. Přitom vyšší podíl vlhkosti vzduchu než 40 g/ m3 se snižuje odsáváním vzduchu z luštírny. Hmotnost 1000 semen je 5,5 – 7,5 g. Klíčivost 85 % si osivo udrží po 2 – 4 roky. Před výsevem, začátkem května, namáčíme osivo po 12 – 24 hodiny ve vlažné vodě a nabobtnalé necháme přikryté morkou pytlovinou mírně naklíčit. Pak osivo namoříme roztokem formalínu (0,15%) nebo Agronalem a vysejeme na připravené záhony do proužků. Výsevek je asi 0,5 g na 1 bm. Semenáčky 1/0 přeškolkujeme a sklízíme pak 1/1 nebo 1/2. Pokud necháme 1/0 ještě jeden rok na místě, podržeme jim kořínky ve druhém roce v druhé polovině června asi 6 – 8 cm hluboko.

Rostlina se daří na píscích a hlinitých půdách, ale i na rašelinných půdách. Nedaří se však na místech příliš suchých nebo mokrých.

Vysévání osiva borovice lesní, červné a vejmutovky se v malém nevyplatí, neboť lesní závody vysévají po mnohaletých zkušenostech vhodné provenience racionálním způsobem, mnohdy pod fóliovými kryty, při vysoké výtěžnosti, které v malém provozu nelze nikdy dosáhnout.

Četné kultivary, které se v posledních letech staly oblíbenými, roubujeme na P. silvestris, pokud jde o dvoujehlicovité a tříjehlicovité druhy, a na P. strobus, pokud jde o druhy pětijehlicové. Borovice neroubujeme v létě jako většinu ostatních konifer, ale v zimě. Podnože 1/2 nebo 2/2 s dobrým kořenovým systémem nahrnkujeme na jaře v době rašení, hrnky zapustíme na volné záhony a v zimě je přeneseme do skleníku. V předjaří, kdž začnou rašit, naroubujeme do boku požadované kultivary, někdy i vzácnější druhy. Potom je opatrně zavážeme, abychom nepoškodili kůru jak roubu, ta i podnože, a roubovance postavíme, nebo lépe založíme šikmo na množárnu do rašeliny při teplotě 16 – 18°C. Rouby srostou většinou bez potíží. Podnože pak postupně zakracujeme, roubovance otužujeme v pařeništi a koncem května až začátkem června je vysadíme na záhony.

Málo používaný způsob je roubování v létě venku, kdy rouby již vyzrály, nebo také na jaře krátkce před rašením, protože srůst bývá nejistý. Roubujeme tím způsobem, že odřežeme terminální pupen na podnoži, vrcholek rozštípneme a do rozštěpu vsuneme klínovitě přiříznutý roub, který pečlivě zavážeme. Používá se také řízkování, hlavně zakrslých kultivarů.

Využití stimulátorů: Používá se buď roztok s 80 ppm IBA, nebo pudr se 2000 – 12 000 ppm IBA.

Na 1 m2 semeniště můžeme vypěstovat 500 – 800 semenáčků, které vyjmeme až druhým rokem. 2/0 P. abies, P. glauca a P. sichensis třídíme na velikosti 7 – 15 cm a 10 – 20 cm. Po přeškolkování dostaneme pak 2/1 vysoké 15 – 30 cm a 20 – 40 cm těchto druhů a čtyřleté 2/2 jsou potom 25 – 50 cm i 30 – 60 cm vysoké. P. omorika, dále P. orientalis a P. pungens školkujeme rovněž 2/0 a získáme sazenice 2/1 vysoké 12 – 25 cm a 15 – 30 cm a za další rok 2/2 vysoké 20 – 40 cm a 25 – 50 cm. V první zimě přikrýváme semeniště chvojím, pařeniště okny.

Zakrslé kultivary bychom měli rozmnožovat jen řízkováním. Ze semene nepadnou nikdy věrně, pokud mateční rostliny vůbec semeno nasadí, a roubované se po několika letech vracejí víceméně do původního druhu. Řízky bereme pokud možno jen vrcholové a pícháme je od konce června do začátku srpna do truhlíků nebo na množárnu ve skleníku. Do pařeniště se nedoporučuje řízky smrků píchat, neboť zakořeňují dosti pomalu, někdy celý rok a více, a proto ošetřování v pařeništi po tak dlouhou dobu je neúnosné.

Jehličí na dolním konci řízků odstraňovat nemusíme. U některých kultivarů můžeme z větviček množitelského materiálu seříznout celou řadu řízků jedním řezem ostrým nožem a bez další úpravy je stimulovat a píchat. U jiných kultivarů bereme dvouleté výhonky, protože jednoleté bývají příliš slabé. Pamatujeme na to, že všechny řízky zakrslých smrků musí mít spodní teplo 8 – 20°C. Pokud pícháme řízky do pařeniště, mělo by být na poloteplo.

Vzrůstné a hlavně barevné kultivary roubujeme na univerzální podnož P. abies. Semenáče 2/2 s rovným, hladkým kmínkem nahrnkujeme v květnu do typických koniferových hrnků a zapustíme na volném záhoně, pokud možno celodenně osluněném. Kmínky podnoží vyčistíme asi 6 – 8 cm vysoko již před hrnkováním, aby se rány během léta zacelily. Silnější kořeny zakrátíme, vláskové kořínky šetříme.

Jakmile v srpnu až září rouby vyzrají, nanosíme hrnky s podnožemi do čisté, světlé, uzavřené pracovny, očistíme je i kmínky hadříkem a připravíme si na vázání roubovanců pásky PVC nebo pryžové, popřípadě bavlnku a líh na čistění nožů a rukou. Pak připravíme pro zakládání roubovanců záhony s mokrou rašelinou buď v hlubším, dobře těsnícím pařeništi, pokud možno založeném na poloteplo, nebo v množárenském skleníku.

Roby řežeme výhradně jen vrcholové s dobrými terminálními pupeny. Nenecháme je dlouho na vzduchu. Vždy však musíme mít zásobu dobře přikrytou v koši nebo ve fóliovém pytli. Jehličí oškrábeme z dolního konce roubu ostrým nožem a můžeme roubovat. Roubujeme do boku na zarážku nebo za jazýček, ale vždy pamatujeme, že nesmíme řezat hluboko do dřeva. Roub pevně zavážeme, zamazávání je zbytečné. Hotové roubovance pak zakládáme šikmo, roubem vzhůru na připravené záhony. V prvním období nestříkáme a zaléváme až když je to nutné. Zejména stříbrné smrčky nesnášejí příliš vlhké ovzduší v množárně. Rovněž zastínění pařeniště nebo skleníku nesmí být trvalé, ale jen podle potřeby, aby teplota příliš nestoupla. Za 4 – 6 týdnů můžeme počítat, že rouby přirostly, a můžeme pozvolna začít větrat. Po přezimování zakrátíme postupně podnož nad roubem a v květnu vysadíme roubance na záhony do volné půdy a křivé vyvážeme.

Obdobnou metodou můžeme postupovat při roubování smrčků také v předjaří ve skleníku. Vhodná doba je, když podnož začínají mírně rašit a pouštět nové kořínky.

Využití stimulátorů: Používáme roztok se 40 – 80 ppm IBA, koncentrovaný roztok se 4000 ppm IBA, nebo pudr s 8000 – 12 000 ppm IBA.

Kultura: Rostliny v mládí prospívají ve vlhčích hlinitopísčitých půdách. Vzrostlejší snášejí nízké teploty až na výjimky, jako jsou např. P. polita, P. omorika a P. pungens, které snášejí i vápenité sušší půdy.

Druhy nejběžnější a hmotnost 1000 semen v gramech: P. ABIES Karst. 5,5 – 8,0, P. bicolor Mayr 2,5, P. breweriana S. Wats 6,2, P. engelmannii Engelm. 3,4, P. glauca Voss. 3,0, P. jezoensis Carr. 2,5, P. MARIANA B. S. P. 3,0, P. x mariorika Boom 5,0, P. OMORIKA Purkyně 3,3, P. ORIENTALIS Link 6,7, P. polita Carr 14,0, P. PUNGENS Engelm. 4,3 a P. SITCHENSIS Carr. 2,0.

Vzácnější druhy, kultivary a hlavně převislé formy můžeme v předjaří roubovat ve školce kopulací nebo na kozí nožku na L. decidua v požadovné výšce nebo ve skleníku na hrnkované podnože.

Kultura: Všem druhům modřínů vyhovují nejlépe humózní, živné, hlinité půdy. L. leptolepis snáší také půdy sušší a chudší. Málo je známe, že modřín snese velmi dobře řez a že se proto hodí i na živé ploty. Zakřížíme je mladými rostlinami o výšce 50 – 80 cm, kterým zkrátíme terminál na 10 cm a postranní větve na 1 – 2 cm. Větší rostliny musí být pro přesazování školkařsky připraveny.

Druhy: L. DECIDUA Mill., L. eurolepis Henry, L. lacirina K. Koch, L. LEPTOLEPIS Gord., L. pendula Salisb. a L. sibirica Ledeb.

Druhy: C. atlantica Man., C. libani A. Rich a C. deodara Lond.

V březnu necháme osivo 24 hodin nabobtnat, smícháme je s pískem a udržujeme při teplotě 4 – 5°C stále vlhké.

Jakmile naklíčí, bývá to v květnu, ihned je vyséváme naširoko na chráněné záhony, podle velikosti a klíčivosti semena výsevem 50 – 200 g na 1 m2 . Výsev pak zasypeme 1 cm tlustou vrstvou zeminy z téhož záhonu. Vzácnější druhy a menší partie vyséváme do truhlíků. Pokud je necháme vyklíčit ve skleníku, musíme dbát na ochranu proti plísním postřikem. Orthocidem 50 nebo jiným fungicidním přípravkem ihned po výsevu.

Výsev vzejde za 3 – 4 týdny. Semenáčky necháme zpravidla 2 roky na záhoně, pak je přeškolkujeme a sklízíme 2/1 výšky 8 – 15 cm, A. concolor také 15 – 20 cm. Za další rok bývají 2/2 již vysoké 15 – 25 – 30 cm a schopné školkování na širším sponu.

Zakrslé kultivary musíme množit především z řízků, poněvadž u roubovanců se někdy objevuje zněkolik let zvrat do původních druhu. Řízky připravíme v srpnu až zaří po vyzrání letorostů z postranních větviček s patkou, stimulujeme je a pícháme do truhlíků nebo přímo na množárnu do rašelinopísčitého substrátu, jde-li o větší partie. Zpravidla je necháme ve skleníku pozvolna zakořenit až do jara. Pak je nahrnkujeme do rašelinohlinité zeminy nebo vysázíme na chráněné záhony do volné půdy, kde lépe rostou.

Roubování používáme hlavně u modrých a převislých forem. Téměř bez výjimky roubujeme na 2/2 semenáče A. alba předpěstované v hrnkách, výjimečně kultivary A. concolor na původní druh. Podnože přeneseme v zimě do skleníku, k jaru je necháme trochu narašit a jak začnou pouštět nové kořínky, roubujeme do boku, vážeme páskou nebo bavlnkou a roubovance založíme šikmo roubem navrch na množárenský záhon do mokré rašeliny. Roubovance nerosíme, teprve až po několika dnech je jednotlivě zalejeme. Skleník podle potřeby stíníme a pečlivě zavíráme. Důležitý je výběr roubů. Pamatujeme, že rouby z postranních větviček rostou po mnoho let opět jen jako větve. Na jaře podnože postupně zkrátíme až na malý čípek, který odstraníme za rok či dva. Roubovance dáme pak otužit někaý čas pod okna zastíněného pařeniště a nakonec je vysadíme do volné půdy na záhony.

Využití stimulátorů: Používáme roztok se 100 ppm IAA.

Kultura: Jedle vyžadují stejnoměrně vlhké, výživné hlinité a hluboké půdy. Na půdách suchých nebo morkých, písčitých nebo nepropustných, vápenitých nebo rašelinných krní. Vyžadují také stejnoměrnou vlhkost ovzduší. Mladé výhony trpí často podzimními mrazíky.

Druhy nejběžnější a hmotnost semen v gramech: A. ALBA Mill. 45 – 65, A. amabilis Forbes 30 – 55, A. BALSAMEA Mill. 6 – 10, A. CEPHALONICA Loud. 45 – 85, A. CONCOLOR Hoopes 20 – 40, A. firma S. & Z. 40, A. GRANDIS Lindl. 15 – 25, A. holophylla Maxim. 30 – 40, A. HOMOLEPIS S. & Z. 20 – 35, A. koreana Wils. 10 – 12, A. lasiocarpa Nuut. 25 – 40, A. NORDMANNIANA Spach 45 – 80, A. numidica Carr 80, A. pinsapo Boiss. 40 – 85, A. PROCERA Rehd. 30 a A. VEITCHII Lindl. 7 – 20.