Rozmnožování okrasných stromů a keřůOleaceae

SYRINGA Linné – Oleaceae – šeřík

admin — Tue, 18 Oct 2011 20:56:11 +0000

Semenem rozmnožujeme čisté druhy jako S. emodi, S. japonica, S. josikaea, S. reflexa, S. villosa a hlavně S. vulgaris.

Semenné laty sklízíme na podzim, popřípadě až v zimě, než semeno samo vypadá. Necháme je v pytlích zavěšené na teplém místě, kde semeno z tobolek vypadá při lehkém poklepání. Pro jarní výsev namočíme pak semeno v lednu na 24 hodin a ihned potom je stratifikujeme s pískem. Během zimy osivo několikrát převrstvíme a v dubnu vyséváme na záhony, jakmile začíná klíčit. S. vulgaris vzejde již za 3. týdny. Menší partie a ostatní druhy vyséváme nejlépe do pařeniště. Počáteční vzrůst je pozvolný a málokdy docílíme 1/0 vyšší než 10 cm. Na podzim semenáčky vyjmeme a založíme do pařeniště, které po příchodu mrazů pokryjeme okny. V dubnu je pak přeškolkujeme na záhony, kde do podzimu dostatečně dorostou, abychom je mohli použít jako podnože nebo zaškolkovat pro vypěstování hotových keřů pro výsadby.

Výhodnější, i když náročnější na práci a pěstitelskou techniku je výsev osiva v lednu do truhlíků, které umístíme ve skleníku. Vyséváme dosti hustě, dobře zalejeme, zasypeme slabou vrstvou zeminy a dáme na teplo. Když za 10 dní semeno vyklíčí, přemístíme výsev na chladnější a zastíněné místo v poloteplém japanu, popř. pod parapet, aby se semenáčky poněkud vytáhly. Pozor na padání semenáčků! Jak dosáhnou asi 5 cm výšky, přepícháme je do sponu 3 x 3 cm opět do truhlíků. V květnu, po otužení, kdy již nehrozí pozdní mrazíky, přeškolkujeme semenáčky na vyhnojené záhony do sponů 15 x 30 cm. Při dobrém ošetřování můžeme ty nejsilnější ještě v témže roce na záhonech očkovat. Jinak je použijeme jako podnože pro zimní roubování a ty slabší vyškolkujeme jako podnože pro očkování na kořenový krček.

Odnože S. vulgaris se pro roubování ani očkování nehodí. Nejsou také vhodné pro materiál na živé ploty a jiné výsadby.

Očkování na spící očko začínáme, jakmile vyzrály rouby, tj. v červenci až do poloviny srpna Nečekáme až do konce srpna, neboť pak bývá velký výpad. Jako podnože se hodí nejlépe 1X0 nebo 2/0, méně 1/1 tloušťky kořenového krčku 6 – 8 mm, 8 – 10 mm a 10 – 12 mm. Používání Ligustrum vulgare jako podnože pro šeříky bylo v dřívější době předmětem mnoha úvah a sporů. Také se tvrdilo, že se osvědčilo roubování šeříků na mladé kmeny Fraxinus excelsior, a dokonce i na Fraxinus ornus. Dnes takové štěpovance nikdy nevidíme.

Někde se doporučuje očkování poněkud výše než na kořenový krček, aby prý očka nevyhnila. Pak ovšem musíme počítat s větším obrážením podnože u očkovanců i u hotových keřů. Při zavazování páskou z plastické hmoty nebo gumovými úvazky je nakopčení po naočkování zbytečné, i když se okopávce v tu dobu nevyhneme, neboť šeřík je citlivý na herbicidy, zejména na triazinové přípravky. Na zimu můžeme očkovance opět nahrnout stejně jako růže.

Z ušlechtilých odrůd se ujímají nejlépe při štěpování kvetoucí bílé odrůdy, proto volíme pro tmavé kvetoucí odrůdy nejlepší podnože.
Na bdící očko očkujeme, jakmile má podnož dostatečnou mízu, to bývá od poloviny dubna. Rouby k tomu nařežeme než začnou rašit a uchováme je nejlépe v chladírně při 2°C.

Planinu podnože seřezáváme přímo na ostro, i když by některé odrůdy potřebovaly vyvazování k čípku. Pokud pěstujeme šeříky k rychlení, můžeme zaštípnout štěpovance, které jsou v dobrém vývinu, poprvé za 4. – 6 párem listů. Jinak zaštipujeme mladé štěpovance po ostrém řezu, již když dosáhly alespoň délky prstu. Vyvarujeme se tím vylamování očkovanců větrem a deštěm. Ve druhém roce bude mít každý štěpovanec již 4 – 6 silných výhonů. Slabé výhony vylomíme.

Roubování šeříků je možné mnoha různými způsoby:

Při prvním způsobu podnože vyčistíme, což znamená, že na kořenovém krčku vyslepíme všechny pupeny. Rouby vybereme podle síly podnože, naroubujeme je kopulací s jazýčkem a úvazkem přitáhneme roub pevně k podnoži. Pokud zavazujeme roub lýkem, musíme roubovance zamazat voskem, pak je posvazujeme a založíme mrazuprostě v hlubokém pařeništi nebo v přezimovně. Rouby řežeme co nejkratší, abychom docílili silné výhony již v prvním roce. Na jaře roubovance zaškolkujeme.

Dříve se roubovalo hodně v zimě na nahrnované, zakořeněné podnože. Také přitom bylo nutno podnože dobře vyčistit. Při tomto způsobu rouby nařežeme předem a založíme v chladnu. Podnože v chladném skleníku poněkud narychlíme a pak roubujeme. Teplota a vlhkost nesmí být ve skleníku příliš vysoká, aby rouby předčasně nevyrašily, než přirostou k podnožím. To bývá hlavní příčinou neúspěchu. Podnože pro zimní roubování dobýváme již koncem července s plným olistěním a hrnkujeme je. Do zimy dokonale zakoření.

Další způsob je roubování na kořeny, a to rovněž v zimě. Časně zjara vysadíme roubovance na záhony v japanu nebo do pařeniště.

Jiný způsob je roubování v prosinci až únoru v ruce. Pak roubovance nahrnujeme nebo založíme do bedniček a ponecháme v množárenském skleníku při teplotě 18 – 20 °C až do srůstu roubu s podnoží. Můžeme roubovat kopulací, na kozí nožku a na sedýlko, anebo, když je málo roubového materiálu, také očkovat Forkertovou metodou.

Rovněž roubování zelenými rouby v únoru až březnu je možné. Roubovance necháme v tomto případě na množárně při teplotě 22°C. Jako podnože používáme jak mladé semenáče, tak i kořeny.

Řízkování většiny druhů i odrůd S. vulgaris je možné. U velkokvětých odrůd má však řízkování význam jen pro rozmnožování pravokořenných matečních rostlin. Asi 7 cm dlouhé vrcholky pícháme začátkem června na poloteplou mlhovkovou množárnu bez zastínění. Některé kultivary zakořeňují špatně. Uspokojivě zakořeňuje m. j. „Marie Legray“ nebo „Souv. De L. Spaeth“. Běžnější je množení v červnu zelenými řízky druhů S. x chinensis, S. julianae, S. meyeri, S. microphylla, S. x persica, S. x prestoniae, S. x swegiflexa, S. velutina aj. Můžeme je napíchat také do studeného pařeniště, kde dobře zakoření.

Dřevitými řízky je možné rozmnožování S. x chinensis a S. x persica. Také řízky z narychlených rostlin zakoření docela dobře. Pícháme je stimulované od února do dubna na množárnu ve skleníku a po zakořenění je nahrnujeme. Dají sice malé, avšak velice bohatě kvetoucí, košaté rostliny k rychlení v hrnkách.

Hřížení, před zavedením moderní množárenské technologie, základní způsob vegetativního rozmnožování botanických druhů a jejich kultivarů, vyžaduje mateční rostliny vysazené až na 3 m od sebe. Na podzim již oddělujeme zakořeněné hřížence.
Silné hřížence rozdělíme v zakořeněném oblouku: vrcholková část bývá zpravidla již dosti silná pro výsadbu, kdežto obrácenou část zaškolkujeme. Přestože očka směřují k zemi, dostaneme po seříznutí ve druhém roce pěkné silné keře. V dobrých podmínkách, na bezplevelných půdách, můžeme šeříky pohřížit již na podzim, abychom dostali silné sazenice již za rok.

Za poznámku ještě stojí, že kdysi světoznámý šeřík – „Marly“ byl rozmnožován také dělením starších pravokořenných keřů.

Kmeny stromkových šeříků (polokmenů a vysokokmenů) pěstujeme bez zpětného řezu přímo z terminálního pupene. Hodí se k tomu jen určité, rovně a silně rostoucí odrůdy. Roubování v koruně se nedělá.

Využití stimulátorů: Používáme roztok s 20 – 80 ppm IBA či 50 – 200 ppm IAA, nebo koncentrovaný roztok se 4000 – 10 000 ppm IBA.

Kultura: Šeřík se nedaří v suchých, hubených nebo přemokřených půdách. Přednost dává hluboké, výživné zahradní půdě, raději těžší než lehčí. Stanoviště vyžaduje na plném slunci. Ve stínu sice roste, avšak málo kvete.
Některé druhy, zejména S. vulgaris, hojně odnožují, jestliže se při okopávce nebo při obrývání poraní jejich kořeny.

Druhy: S. AMURENSIS Rupr., S. x CHINENSIS Willd., S. emodi Wall., S. x henryi Schneid., S. x hyacinthiflora Rehd., S. x josiflexa Presto, S. josikaea Jacq. f., S. julianae Schneid., S. komarowii Schneid., S. laciniata Mill., S. meyeri Schneid., S. microphylla Duele., S. x nanceiana McKelvey, S. oblata Lindl., S. pekinensis Rupr., S. x persica L., S. pinnatifolia Hemsl., S. potaninii Schneid., S. x prestoniae McKelvey, S. pubescens Turci., S. reflexa Schneid., S. x swegiflexa Hesse, S. sweginzowii Koehne & Lingel, S. tigerstedtii H. Sm., S. tomentella Bur. & Fr., S. velutina Komar., S. villosa Vahl., S. VULGARIS L., S. wolfii Schneid. , S. yunnanensis Franch.

Phillyrea Linné – Oleaceae – jamovec

admin — Tue, 18 Oct 2011 19:04:55 +0000

Získáme-li semeno, vyséváme je ihned po obdržení ve skleníku. Často se však stává, že přeléhá a pak je třeba výsev dále ošetřovat.

Většinou však množíme vrcholkovými letními řízky, které pícháme do misek, aby během zimy ve skleníku zakořenily. Řízkovance pak nahrnkujeme a vysazujeme až za rok na záhony s humózní půdou. Dobře rostoucíc mateční keře můžeme pohřížit, podzimu oddělit hřížence a po přezimování rostliny vysadit na záhony.

P. vilmoriniana můžeme v zimě roubovat v ruce na Ligustrum ovalifolium, z nouze na L. vulgare. Roubovance založíme a na jaře je vysadíme do pařeniště, dosti hluboko, aby rouby pustily časem vlastní kořeny. Jistější, byť trochu náročnější je v září až říjnu roubování do boku na hrnkované podnože. Roubovance umístíme ve skleníku nebo v pařeništi, kde je také přezimujeme.

Kultura: Rostlina vyzrává nejlépe v dobré, písčité půdě na výsluní, popřípadě i v polostínu. Naše zimy vydrží bez úhony jen vděčná P. vilmoriniana, ostatní druhy vyžadují teplou polohu a kryt.

Druhy: P. angustifolia L., P. latifolia L. a P. vilmoriniana Boiss.

x Osmarea (Osmanthus x Phillyrea) Burkwood – Oleaceae

admin — Tue, 18 Oct 2011 18:49:23 +0000

Jako hybrid nedává ze semen věrné potomstvo. Množí se nejlépe polovyzrálými řízky v květnu až červnu, píchanými na skleníkové množárně anebo roubováním v březnu až dubnu na hrnkované semenáče Phillyrea latifolia pod dvojitým sklem.

Kultura: Rostlina se daří v normální půdě spíše v polostínu. Vyžaduje na zimu jen ochranu před zimním sluncem, popřípadě půdní kryt listím. Jinak je dost odolná, ale přesto u nás vzácná.

Druh: O. burkwoodii Burkw. & Skipwith.

Osmanthus Loureiro – Oleaceae

admin — Tue, 18 Oct 2011 18:48:52 +0000

Podlouhlé peckovice stratifikujeme ihned po sklizni a klademe na jaře ve skleníku do misek. Semenáčky pak nahrnkujeme a pěstujeme dále zapuštěné na stinných, dostatečně vlhkých záhonech. Přezimovat je musíme na místě prostém mrazu. Vyzrálé řízky s patkou můžeme řezat v září, z přezimovaných rostlin až do ledna až února a zakořeňovat v písčitorašelinném substrátu. Zakořeňování trvá 6 – 8 týdnů. Řízkovance pak hrnkujeme a pěstujeme jako semenáče.

Vzácnější druhy a kultivary můžeme roubovat na 0/1 Ligustrum ovalifolium nebo na semenáče Phillyrea latifolia v březnu až dubnu, ale také na podzim v září. Roubovance nahrnkujeme. Také hřížení keřů s dobrými přírůstky se na podzim osvědčuje.

Využití stimulátorů: Používáme buď roztok se 100 ppm IAA nebo 150 ppm IBA, nebo pudr s 8000 ppm IBA.

Kultura: Rostliny prospíváají v normální, spíše humózní půdě a vlhčí půdě v polostínu. Mimo O. heterophyllus (O. ilicifolius), který je u nás dosti zimovzdorný při lehkém krytu a O. delavayi a O. fortunei, které vyžadují na zimu důkladnější kryt, musíme ostatní druh pěstovat raději v nádobách a přezimovat ve studením skleníku.

Druhy: O. delavayi Franch., O. x fortunei Carr., O. fragrans Lour., O. heterophyllus Green, O. serrulatus Rehd. a O. yunnanensis Green.

Olea Linné – Oleaceae – oliva

admin — Tue, 18 Oct 2011 18:45:49 +0000

Rozmnožujeme je většinou oddělky, které se získají nakopčením matečních rostlin. Ze semen ušlechtilých odrůd, která vysejeme po stratifikaci ve skleníku, dostaneme sice opět beztrnné a velkolisté potomstvo, avšak pro vypěstování určité odrůdy musíme tyto semenáče naočkovat v dubnu až květnu na bdící očko.

Kultura: Rostlina se spokojí a každou zeminou ve kbelících. Pěstuje se i na jižních zídkách a terasách tam, kde kořeny naleznou trochu hlubší a teplejší půdu. Krátkodobě snese mráz -7 až – 8°C.

Druh: O. europae L. (hlavně var. sativa)

LIGUSTRUM Linné – Oleaceae – ptačí zob

admin — Tue, 18 Oct 2011 17:58:43 +0000

Hlavně L. vulgare, avšak i jiné druhy množíme ve velkovýrobě někdy semenem. Plody dozrávají v září a zůstávají na keřích až do zimy. Před zámrazem je obereme nebo odstříháme celé laty a na hromadě je pak necháme 2 – 3 týdny zahnívat. Potom semeno protřeme z oplodí přes síto a dužninu odplavíme v mírném proudu vody. Osivo pak přesušíme a uskladníme do jara. Hmotnost 1000 semen L. vulgare, L. obtusifolium a L. quihoui je stejná – 20 g. Osivo má klíčivost 90 %, kterou si podrží 2 roky. Čistota bývá jen kolem 50 %. V květnu osivo stratifikujeme a v listopadu je vyséváme na volné záhoony do řádků nebo proužků výsevkem 1,2 – 1,6 g na 1 bm. Výsev zasypeme jen 0,8 cm tlustou vrstvičkou zeminy. Včas sklízené osivo můžeme vysít také ihned po vyčištění. Vzcházivost však bývá potom slabší. 1/0 semenáčky hlavních druhů vyzvedáváme vysoké 15 – 30 cm, ostatních druhů bývají menší.

Výsadbový materiál pro živé ploty množíme hlavně řízkováním, aby byl vyrovnanější. Dřevité řízky jsou nejběžnější. Řízkový materiál L. vulgare a L. ovalifolium můžeme rozřezat po odlistění, než nastanou tuhé mrazy, v hrstích na pásové pile na řízky 18 – 20 cm dlouhé bez ohledu na internodia. Pak posvazkujeme a založíke v přezimovně nebo v hlubokém pařeništi do písku nebo je uložíme v uzavřených polyetylénových pytlích ve studeném sklepě. Na jaře, ihned jakmile to počasí dovolí, pícháme řízky buď na hsto do příčných řádků záhonu a sklízíme 0/1 vysoké 15 – 30 cm i 30 – 50 cm, nebo je pícháme do podélných řádků 30 cm nebo 40 cm, popřípadě 60 cm širokých a sklízíme po seřezání 0/1 porostu 0/2 se 2 – 4 výhony vysoké 30 – 50 cm a 50 – 80 cm, v dobré půdě i 80 – 120 cm. Kultivary L. vulgare a slaběji rostoucí druhy zůstávají o třídu menší, tj. 0/1 jsou vysoké od 7 – 15 cm.

Zelené řízky opadavých druhů řezané v červnu a letní řízky ostatních druhů řezané v červenci až srpnu zakořeňují ještě snadněji. Pokud je pícháme do pařeniště, necháme je tam do jara a pak je přeškolkujeme do řádků na vzdálenost 10 – 20 cm v řádku. Z mlhovkové množárny, popřípadě zpod fólie je dáme ještě v létě na záhony, kde nám jako 0/1/1 dosáhnou výšky 15 – 30 cm i 30 – 50 cm, L. ovalifolium a L. vulgare i 50 – 80 cm.

Pestrolisté kultivary můžeme v březnu nebo až v srpnu roubovat ve skleníku na 100 – 120 cm vysoké kmínky L. ovalifolium, vzácnější opadavé druhy na L. vulgare. Podnože nahrnkujeme. Pro nízké tvary můžeme v předjaří roubovat rostliny i v ruce. Roubovance pak nahrnkujeme nebo vysadíme pod okna do pařeniště. V červenci můžeme tyto druhy a kultivary očkovat jak u země, tak i na kmínkky. Kde L. ovalifolium nenamrzá, dáváme přednost této podnoži, neboť méně obráží.

Pro kratší a slabší životnost nelze doporučit štěpování šeříků na ptačí zob, ač se to v některých našich školkách dělá.

Využití stimulátorů: Používáme buď roztok se 60 – 80 ppm IBA či 20 ppm NAA, nebo pudr se 4000 ppm NAA či 4000 – 12 000 ppm IBA, popř. koncentrovaný roztok se 4000 – 10 000 ppm IBA.

Kultura: Ptačí zob se daří v každé nepříliš vlhké půdě. Roste na slunci i v polostínu. Stálezelené druhy vyžadují chráněné, teplejší stanoviště, v zimě více zastíněné, neboť jejich listy trpí snadno zimním sluncem.

Druhy opadavé: L. amurense Carr., L. ibota S. & Z. a L. obtusifolium S. & Z. (s cv. „Regelianum“), L. quihoui Carr., L. tschonoskii Done a L. VULGARE L. s mnoha kultivary.
Druhy stálezelené nebo jen v zimě zelené: L. x ibolium Coe, L. japonicum Thunb. (hlavně cv. „Rutundifolium“), L. ovalifolium Hassk., L. purpusii Hoefk. a L. sinense Lour.

Jasminum Linné – Oleaceae – jasmín (pravý)

admin — Tue, 18 Oct 2011 17:39:53 +0000

Všechny druhy rozmnožujeme zelenými řízky řezanými od května do července. Pícháme je do truhlíků, které umístíme na množárně nebo jen v pařeništi. Zakoření snadno a brzy. Pak je nahrnkujeme a po zaštípnutí je pěstujeme dále v hrnkách až do výsadby. Choulostivé druhy přesadíme později do větších nádob. Snadné je zakořeňování mladých výhonků z narychlených nebo na světle přezimovaných rostlin. Všechny druhy můžeme množit také vyzrálými řízky. V zimě napícháme 3 – 5 řízků přímo do hrnků a ponecháme je ve skleníku pod stolem nebo v japanu zakořenit. Některé druhy, jako J. beesianum, můžeme snadno dělit, J. nudiflorum hřížit.

Využití stimulátorů: Používáme buď roztok se 100 – 200 ppm IAA, 20 ppm IBA nebo NAA, nebo pudr s 1000 ppm NAA.

Kultura: Odolné druhy nemají zvláštní nároky na půdu, žádají však teplou polohu a na zimu kryt, ostatní se musí přezimovat ve studeném skleníku.

Druhy odolné: J. beesianum Forr. & Duele., J. nudiflorum Lindl., J. x stephanense Lemoine.
Druhy choulostivé: J. angulare Vahl, J. azoricum L., J. floridum Bge., J. giraldii Duele, J. humile L., J. mesnyi Hance, J. officinale L., J. parkeri Dunn. a J. polyantha Franch.

FRAXINUS Linné – Oleaceae – jasan, zimnář

admin — Tue, 18 Oct 2011 16:38:02 +0000

Pro všechny druhy je výsev osiva hlavním způsobem rozmnožování. Nemá-li však osivo přeléhat, musíme je obírat ze semenných stromů před plnou zralostí, která nastává v září až říjnu. Semena drží sice na stromech někdy až do jara. Sklízíme-li je však během zimy nebo ponecháme-li i včas sklizená semena vyschnout, musíme je pak stratifikovat a uskladnit 2 měsíce při 15 – 25 °C v teplé místnosti a dalších 4 – 7 měsíců ve sklepě. Potom při jarním výsevu, popř. při výsevu v příštím podzimu osivo uspokojivě vzejde. Hmotnost 1000 křídlatých nažek je dosti rozdílná: F. ornus 25 – 60 g, F. bungeana 40 g, F. pensylvanica a F. pubescens po 35 g, F. excelsior 60 – 70 g, F. oxycarpa 90 g. V tomto rozmezí je i hmotnost 1000 semen ostatních druhů. Klíčivost 60 – 70 % si podrží normálně 1 – 2 roky.

F. excelsior vyséváme po lehkém oschnutí čerstvých semen ihned na podzim na volné záhony do rýh či do pruhů výsevkem 6 – 10 g osiva na 1 bm. Výsev pokryjeme 2 cm tlustým zásypem a záhony pak chvojím. Na jaře vyklíčí semena velmi brzy. Záhony chráníme před pozdními mrazíky a podle nutnosti zavlažujeme. Do podzimu dosáhnou semenáče výšky 10 – 20 cm, některé i 20 – 40 cm. 1/0 semenáče vyjmeme a přeškolkujeme na širší spon. Necháme je pak další 2 roky na záhonech nebo v řadách a sklízíme až 1/2 odrostky – jak se nazývají v lesních školkách – vysoké 40 – 60 cm, 60 – 100 cm 100 – 140 cm.

F. ornus vyséváme rovněž buď ihned po sklizni nebo až po stratifikaci na jaře. Osivo pro jarní výsev se však doporučuje nechat ve skleníku překlíčit. Na záhony však vyséváme na 1 bm řádku nebo pruhu 4 – 5 g osiva do hloubky 2,5 – 4 cm. Péče o výsevy je stejná, jako to bylo uvedeno. 1/0 semenáčky dosáhnou výšky 15 – 30 cm. Po přeškolkování jsou 1/2 vysoké 30 – 50 cm, maximálně 50 – 80 cm.

Podobně vyséváme také ostatní jasany. F. americana, F. pensylvanica a F. pubescens klíčí normálně již v prvním roce. Jsou-li to osiva importovaná, musíme je hned stratifikovat. Pro rychlejší a snadnější získání osiva vybraných druhů je možno naroubovat plodonosné dřevo na mladé kmeny F. excelsior, popř. F. ornus a vysadit z těchto roubovanců semennou plantáž.

Můžeme také množit z osiva některé kultivary, jako F. excelsior „Pendula“ a „Monophylla“ avšak vždy dostaneme jen směs, ze které vyselektujeme jen mizivé procento požadovaných typů. Proto všechny kultivary i vzácnější druhy roubujeme. Jednoduché je roubování v ruce v zimě. Jako rouby vybíráme jednoleté výhony, jejichž terminální pupeny odřežeme stejně jako spodní část, protože špatně raší. Podnože volíme přimeřeně silné, a to semenáče F. ornus pro všechny druhy sekce Ornus a F. excelsior pro všechny ostatní jasany. Roubujeme kopulací nebo na kozí nožku, rouby pevně zavážeme a zamažene. Roubovance pak založíme v přezimovně nebo ještě lépe v pařeništi a na jaře je vyškolkujeme na záhony. Nezapomeneme rouby vyvázat.

Další možnost je roubování ve školce u země pro keřovité tvary. Roubujeme kopulací, na kozí nžku i do rozštěpu a při pokročilé vegetaci za kůru ( obr. 40). Převislé typy, kulovité formy a některé pestrolisté kultivary roubujeme v koruně 220 cm a 250 cm vysoko, stejným způsobem jako při roubování u země.

Poslední možnost je očkování v létě u země i v koruně, kde dáváme obě očka proti sobě. Podnože vybíráme. Jako podnože jsou dobré F. excelsior se zelenou kůrou; s fialovou kůrou mají špatnou afinitu. Z nouze štěpujeme i na americké jasany.

Kultura: Je do určité míry náročná. Pro běžné druhy zpravidla postačí normální, hluboké půdy a oloha návětrná i drsná. F. americana miluje výživné, lehké půdy jako F. nigra, kdežto F. pubescens spíše suchá stanoviště F. quadrangulata vyžaduje vápenité půdy, stejně jako F. ornus, který ale musí mít teplé, slunné stanoviště, přičemž snáší sucho. Zimní kryt vyžadují F. anomala a F. xanthoxyloides var. dimorpha. Ostatní choulostivé druhy nejsou dále jmenovány.

Druhy sekce Ornus DC.: F. bungeana DC., F. chinensis Roxb., F. longicuspis S. & Z., F. mariesii Hook. f., F. ORNUS L., F. paxiana Lingelsh a F. spaethiana Lingelsh.
Druhy sekce Fraxinaster DC.: F. AMERICANA L., F. angustifolia Vahl, F. anomala Torr., F. caroliniana Mill., F. elonza Kirchn., F. EXCELSIOR L., F. halotricha Koehne, F. hookeri Wenz., F. mandshurica Rupr., F. nigra Marsh., F. oxycarpa Willd., F. pallisae Wilmott, F. PENSYLVANICA Marsh., F. quadrangulata Michx. a F. xanthoxyloides DC.

FORSYTHIA Vahl – Oleaceae – zlatice, forsythie

admin — Tue, 18 Oct 2011 16:34:40 +0000

Pro botanické a šlechtitelské účely můžeme křídlatá semena vysévat na jaře ve skleníku. Semenáčky pak přepichujeme nejprve do truhlíků a větší rostliny přesadíme na chráněné záhony. Hmotnost 1000 semen je asi 70 g. Osivo podrží klíčivost 1 rok.

Hlavním způsobem rozmnožování je však množení zelenými řízky od druhé poloviny května do začátku července. Čím dříve řízky řežeme, tím lépe. Bereme je nejraději z mladých rostlin ve školce, jinak z letorostů matečních rostlin. Řežeme jen vrcholky a pokud jsme nuceni řezat také internodiální řízky, dáme je zvlášť, neboť koření později. Nařezaný materiál nesmí zavadnout. Proto řízky řežeme v ranních hodinách. Bez další úpravy je stimulujeme a ihned pícháme na množárnu pod fólii nebo pod mlhovky. Starý způsob množení v dobře těsnícím pařeništi dá sice také dobré výsledky, je však pracnější. Pro nejrannější množení by pařeniště mělo být založeno na poloteplo. Pro množení se osvědčily přízemní množárenské záhony pod fólií v oknovém skleníku, kde se substrát pěkně slunečními paprsky, které pronikají stínovkami, položenými na oknech skleníku. Přitom můžeme regulovat teplotu ovzduší ve skleníku větráním. Po zakořenění řízků, které trvá jen 2 – 3 týdny u běžných druhů a 3 – 5 týdnů u tetraploidních kříženců, vysadíme řízkovance za podmračného počasí na chráněné záhony, kde v příštím roce dorostou 0/1/1 výšky 15 – 30 cm, 30 – 50 cm a 50 – 80 cm.

Stejné velikosti však můžeme docílit již v prvním roce u rostlin z dřevitých řízků, kromě F. suspensa a slabě rostoucích kultivarů. Dřevité řízky z vyzrálácj výhonů pícháme na jaře všas do lehké půdy, kterou udržujeme stále vlhkou. V těžších hlinitých půdách bývá zakořenění slabší až špatné. Školkování 0/1 dřevitých řízkovanců je dost obtížné pro délku kořenů sazenic. Snadno zakoření také pohřížené letorosty F. suspensa a jejích kultivarů.

Využití stimulátorů: Používáme buď roztok s 20 – 50 ppm IBA či s 50 – 100 ppm NAA nebo IAA, nebo pudr s 8000 ppm IBA.

Kultura: Rostlina je málo náročná na půdu a podnebí. Miluje však lehké, hlinité, výživné půdy s dostatkem vláhy na slunném stanovišti.

Druhy: F. europaea Deg. & Bald., F. giraldiana Lingelsh., F. x INTERMEDIA Zab., F. japonica Mak., F. ovata Nakai, F. suspensa Vahl, F. viridissima Lindl. a F. x interemedia x japonica Sax.

Forestiera Poiret – Oleaceae

admin — Tue, 18 Oct 2011 16:33:46 +0000

Můžeme rozmnožovat semeny, která ihned po sklizni vyčistíme, stratifikujeme a na jaře vyséváme do pařeniště, kde semenáčky ponecháme do příštího jara. Jednodušší je množení zelenými řízky v červnu. Rovněž hřížení bývá úspěšné.

Kultura: Rostlina je nenáročná. F. acuminata se daří spíše v půdě bažinaté, kdežto ostatní druhy snášejí půdu kamenitou. V normálních zimách jsou u nás zcela odolné.

Druhy: F. acuminata Poir., F. ligustrina Poir. a F. neo-mexicana Gray.