Rozmnožování okrasných stromů a keřůCorylaceae

Ostryopsis Decaisne – Corylaceae

admin — Tue, 18 Oct 2011 18:50:48 +0000

Pokud získáme osivo, oříšky stratifkujeme a na jaře je naklademe na chráněné záhony. Semenáčky necháme 2 roky na místě. Máme-li již vzrostlejší keře, můžeme na jaře odebrat odnože a zaškolkovat je na záhony, kde druhým rokem budou schopné výsadby. Rovněž hřížením jednoletých výhonů dostaneme mladé sazenice.

Kultura: Rostlina miluje hlinité, dosti vlhké půdy. Je zcela odolná. V nárocích je podobná lísce.

Druhy: O. davidiana Decne. a O. nobilis Balf. & Sm.

Ostrya Scopoli – Corylaceae – habrovec

admin — Tue, 18 Oct 2011 18:50:01 +0000

Šišticovité plodenství habrovce sklízíme na začátku září. Pro krátkém přesušení vydrolíme malé oříšky, jichž je v 15 g asi 1000. Klíčivost bývá někdy jen 5 – 20 %. Dobré osivo však klíčí na 40 – 60 %. Vyčištěné osivo vysejeme ihned na záhony. Semena posbíraná po opad v říjnu stratifikujeme a vyséváme až v dubnu. Dbáme, aby výsevné záhony byly stále vlhké. Po 3 – 5 týdnech výsev vzejde a do podzimu narostou 1/0 semenáčky výšky 7 – 15 cm. Necháme je na místě, neboť část semen zpravidla přeléhá a sklízíme pak 2/0 vysoké 15 – 30 cm a 30 – 50 cm. Teprve po přeškolkování dostaneme 2/1 výšky 50 – 80 cm. Mladé rostliny musíme chránit před jarními mrazy.

Při nedostatku osiva můžeme roubovat v zimě ve skleníku na zakořeněné podnože Carpinus betulus. Méně jisté je roubování v ruce na podnože prostokořenné. Tyto roubovance vysázíme pak krátce před vyrašením na chráněné záhony.

Kultura: Rostlina se spokojí s každou středně těžkou, hlinitou půdou. Snáší však i půdy neobsahující vápník a polostín. Je zcela odolná a má menší nároky než habr.

Druhy: O. carpinifolia Scop., O. japonica Sarg., O. virginiana K. Koch.

CORYLUS Linné – Corylaceae – líska

admin — Tue, 18 Oct 2011 15:34:36 +0000

Druhy rozmnožujeme všeobecně semenem – oříšky. Dozrávají podle druhu od poloviny srpna do druhé poloviny září. Je-li léto chladné, zrají všechny najednou. Čím dříve dozrají, tím méně jich zničí dlouhonosci. Pozor však na předčasnou sklizeň. Nedozrálá jádra rychle scvrkají a sesychají. Oříšky některých druhů opadávají i s punčoškou, číškou, jiné bez. Podle toho je buď česáme nebo setřásáme na plachtu a sbíráme. Sklizené musíme zbavit ihned punčošek. Zaschlé punčošky jsou tvrdé a některé ostré i ostnaté, a proto práce s jejich vylupováním je velmi obtížná. Shluky oříšků turecké lísky musíme drtit mechanicky, neboť ručně to jde velice pomalu. Oříšky, které nelze z punčošek dostat, jsou jako osivo bezcenné. Osivo rozprostřeme na lísky a po dva týdny je denně převrstvujeme, aby nezplesnivělo a dosáhlo fyziologické zralosti. Hmotnost 1000 semen G. americana a jiných drobnoplodých druhů je 650 – 1000 g, C. avellana podle typu 1000 – 1400 g, C. volárna 1400 – 1700 g a velkoplodých kultivarů až 3000 g. Je-li osivo lehčí, je nebezpečí, že obsahuje mnoho prázdných semen.

Na podzim co nejdříve namoříme osivo suříkem a klademe na volné záhony do 5 cm hlubokých rýh podle druhu s výsevkem asi 50 – 70 g semen na 1 bm a rýhy zarovnáme. Stává se však, že výsev zčásti přeléhá, zejména u C. colurna. Proto je jistější, když ořísky po vyschnutí ihned stratifikujeme a na jaře je necháme ve skleníku nebo pařeništi předklíčit v nádobách nebo v polyetylénových sáčcích, aby na ně bylo vidět. Koncem dubna je vysejeme. Jedná-li se však o suché nakoupené osivo, necháme je navrstvené po celé léto a vysejeme je až na podzim. Očekáváme, že vyklíčí asi z 50 %. 1/0 semenáče C. avellana a C. colurna dosáhnou výšky 7 – 15 cm, nebo 15 – 30 cm anebo 30 – 50 cm, zřídka více. Na podzim 1/0 semenáčky vyjmeme a slabé přeškolkujeme znovu na záhony. Silné semenáče můžeme vyškolkovat již do širšího sponu. 1/1 narostou výšky 30 – 50 cm a když je necháme ještě další rok, sklízíme 1/2 vysoké 50 – 80 cm i 80 – 120 cm.

Červenolisté a stříhanolisté kultivary jsou ze semene jen asi ze 30 % věrné. Proto je musíme rozmnožovat hřížením nebo kopčením, stejně jako jiné kultivary a druhy při nedostatku osiva. Mladé mateční rostliny vysadíme buď jako trvalou matečnici ve sponu 3 x 3 m nebo jako produkční matečnici ve sponu 1 x 0,5 m.
Prvním rokem po výsadbě sestříháme rostliny až k zemi a narostlé jednoleté výhony pohřížíme na jaře obloukem do půlkruhu, v dalších letech již kolem celé rostliny. U silnějších matek můžeme hřížit do 2 kruhů kolem. Ze starších matečních rostlin na trvalém stanovišti můžeme mít každoročně 100 – 150 hříženců s 2 – 3 výhony a stejný počet obrácených hříženců ke školkování. V produkční matečnici můžeme rovněž hřížit jednoleté výhony obloukem nebo je pokládáme vodorovně do rýh a přihrneme, až když z oček vyraší výhony. Zde můžeme také po sestříhání vyrašené mladé letorosty nakopčit, popřípadě je před nakopčením drátkovat. Oddělky bývají sice sazenice slabší než jaké jsou hříženci, zato mají rovný kořenový systém, bez oblouků, který je pro školkování praktičtější. Hotové rostliny jsou také vyrovnanější, obchodně vzhlednější.

Pro vypěstování stromkových lísek a nízkokmenných neodnožujících kultivarů, zejména C. avellana „Contorta“, použijeme některý způsob roubování. Dříve se to dělalo všeobecně ablaktací, kdy se podnože sázely šikmo k matečním rostlinám nebo se dokonce postavila nahrnovaná mateční rostlina na stojan mezi podnože, aby byly ablaktované větve na dosah koruny nebo se roubovalo na hrnkování podnože ve skleníku. Jde to však i jednodušeji.

V předjaří můžeme v porostu lísek, které mají být do podzimu hotové k prodeji, vyhledat silné a rovné výmladky a naroubovat na ně ve výšce 40 cm žádané kultivary. Roubovanci narostou během léta výšky 40 – 60 cm. Na podzim po vydobytí keřů je od nich oddělíme. Silnější rostliny jsou již výsadby schopné a slabší zaškolkujeme.

Pro stromkové tvary používáme jako podnože 3 – 4leté špičáky C. colurna, jako rouby jednoleté výhony, nejlépe výmladky kultivarů. Mají mít po 2 – 3 očkách. Musí být čerstvě řezané, nenarašené. Když v březnu až dubnu začneme roubovat, mohou být podnože již mírně narašené. Roubujeme ve výšce 140cm a 160 cm, C. avellana „Pendula“ i 200 cm.

Lísku můžeme množit také řízkováním.

Využití stimulátorů: Používáme pudr s 5000 ppm IBA nebo roztok s 50 – 200 ppm IBA.

Kultura: Líska zakořeňuje mělce. Miluje hlinitopísčité půdy s dostatkem humusu a vlhké. Daří se nejlépe v chráněné poloze s dlouhou vegetační dobou. Snáší stín. Vysazujeme vždy několik keřů, aby plodily. U turecké lísky musíme sázet keře obojího pohlaví, jinak neplodí.

Druhy stromovité: C. chinensis Franch. a C. COLURNA L.
Druhy keřovité: C. americana Marsh., C. AVELLANA L., C. colchica Alb., C. cornuta Marsh., C. heterophylla Fisch., C. MAXIMA Mill., C. pontica Koch, C. sieboldiana Bl. a C. tibetica Batal.

CARPINUS Linné – Corylaceae – habr

admin — Tue, 18 Oct 2011 13:11:52 +0000

Semeno dozrává v říjnu až listopadu. Můžeme-li je ihned po sklizni vysévat, sbíráme je ještě hráškově zelené. Pak máme záruku, že na jaře vyklíčí. Zelené semeno však vyžaduje větší opatrnost, protože se snadno zapaří. Jinak sbíráme semeno šedohnědé. V každém případě přesušíme sklizené plody ve slabé vrstvě na vzduchu, pak je promneme v pytli, abychom je zbavili křidélek a přečistíme. Hmotnost 1000 semen C. betulus bývá 40 – 50 g. ostatních druhů jen 10 – 20 g. Obchodní osivo má 90 % čistoty a 50 – 70 % klíčivosti. Pokud uskladníme semeno na suchu, musíme počítat s tím, že rok i dva přeléhá. Takové semeno musíme proto v dubnu 48 hodin máčet a pak ihned stratifikovat, abychom ho mohli příštího jara vysít. Čerstvé osivo pro jarní výsev smísíme již na podzim s pískem nebo písčitou rašelinou a uložíme v bednách v přezimovně. Stratifikované osivo častěji kontrolujeme a jakmile zjistíme první známky, že začíná klíčit, což bývá v březnu, vysejeme je ihned na připravené záhony. Sejeme buď do rýh 2 cm hlubokých nebo proužků, výsevkem 2 – 2,5 kg na 100 m2 nebo 4 – 5 g na 1bm. Pak semena zasypeme 1,5 cm tlustou vrstvou písčitohumózního substrátu. Klíčení trvá do května do té doby chráníme záhony stínovkami před mrazy.

V prvním roce dosáhnou 1/0 semenáče výšky 10 – 20 cm, v nejlepším případě větší počet i 20 – 40 cm. Z 1 m2 sklízíme 300 – 400 rostlin. Zpravidla je však necháváme na záhoně ještě v dalším roce, kdy rostliny před začátkem vegetace podřízneme 6 – 8 cm hluboko, abychom docílili rozvětvený kořenový systém. Potom sklízíme 2/0 výšky 20 – 40 cm i 40 – 60 cm. Když plánujeme školkování 1/0 semenáčů, dáváme 4 – 5 řad na záhon a rostliny na vzdálenost 12 – 15 cm. Ponecháme je dva roky na místě a pak sklízíme 1/2 výšky 40 – 60 cm, 60 – 100 cm a dobrých podmínkách i 100 – 140 cm. Při širším sponu zakracujeme obrost, aby rostliny měly plnou garnituru.

Kultivary C. betulus a některé vzácnější druhy roubujeme, když nemáme semeno nebo když chceme rychle vypěstovat rostliny schopné výsadby. Na jaře nahrnkujeme silné semenáče C. betulus, v zimě je přeneseme do skleníku a v lednu je roubujeme rouby z dvouletého dřeva do boku nebo kopulací. Máme-li ve volné půdě přesazované, dobře zakořeněné semenáče průměru nejméně 12 mm, můžeme je v únoru rovněž naroubovat, třeba do rozštěpu. Nemusíme pak roub ani zavazovat, stačí dobře zamazat. Do podzimu vypěstujeme pěkné, vzrůstné roubovance. Smuteční formy roubujeme v koruně na kmínky, které postupně vyholíme, nebo je můžeme roubovat také u země a vyvazovat jako pyramidy.

Rozmnožování hřížením nebo řízkováním se obvykle nedělá.

Kultura: Habr je nenáročný na půdu a snáší i stinná stanoviště. Také všechny východoasijské druhy jsou zcela zimovzdorné.

Druhy: C. BETULUS L., C. cordata Bl., C. caroliniana Walt., C. henryana Winkl., C. japonica Bl., C. orientalis Mill., C. polyneura Franch., C. tschonoskii Max. a C. turczaninovii Hance.