Je-li příhodné počasí, nemusíme čekat na jaro a můžeme již v lednu vysévat osivo naširoko na připravené záhony, výsev zasypat 1 – 2 cm vysoko a přikrýt ještě rašelinou nebo hrabankou. Působení mrazu na klíčivost semena po předchozí stratifikaci při 3 – 5 °C je prospěšné. Většina druhů klíčí pak již v dubnu. Menší mrazíky klíčkům neškodí. Jen C. acutifolius a C. divaricatus ponecháme celý rok ve stratifikaci a osivo vyséváme až druhým rokem. Také plody, sklízené po plné zralosti a osivo skladované na suchu klíčí zpravidla až druhým rokem. S tím musíme počítat a vysévat je buď už druhým rokem, nebo opatrovat výsev do dalšího roku. 1/0 semenáče vyšších druhů dosáhnou výšky 15 – 30 cm, 30 – 50 cm i 50 – 80 cm, středně vysokých druhů 7 – 15 cm, 15 – 30 cm a 30 – 50 cm, nízkých druhů (vysévají se především C. horizontalis a C. praecox) výšky jen do 10 cm. Výjimečně můžeme nechat řídký porost 1/0 ještě do druhého roku na místě a sklízet mladé rostliny 2/0 o jednu třídu vyšší. Zpravidla však 1/0 přeškolkujeme znovu na záhony a docílíme obvyklých velikostí u 1/1. Když je však necháme ještě další rok, narostou 1/2 středně vysokých druhů vysoké 50 – 80 cm, vysokých druhů vysoké 80 – 120 cm, nízkých druhů 1/1 vysoké 10 – 15 cm a ½ 15 – 20 cm. To jsou normy obchodního zboží.

Všechny skalníky můžeme rozmnožovat také řízkováním. Pro stálezelené druhy a kultivary a pro zakrslé druhy a kultivary je řízkování vhodnější než generativní množení. V červnu začínáme řízkovat měkkými zelenými řízky opadavé druhy, v červenci druhy poloopadavé a až do konce srpna vyzrálými řízky druhy stálezelené a kultivary.
První napíchané řízky umístíme nejlépe na množárnu pod fólii nebo pod mlhovky nebo po staru do studeného pařeniště a ošetřujeme klasickým způsobem. Další sady řízků pícháme do truhlík a necháme až do počátku kořenění pod mlhovkami. Dále rosíme již jen podle potřeby. Pokud dáme řízky do pařeniště, počítáme, že za 4 – 6 týdnů budou mít kořeny. Pak je otužíme a na místě zazimujeme. Zakořeněné řízky z množárny ještě v létě nebo k podzimu nahrnkujeme a přeneseme k přezimování do japanu nebo do hlubšího pařeniště. Pro hrnkování volíme zeminu složenou stejným dílem z normální zahradní zeminy, kompostu a prohnojené rašeliny s pískem. Substrátem pro řízky může být obvyklá rašelina s pískem v poměru 2:1. Řízky stimulujeme většinou univerzálním stimulačním přípravkem.

C. dammeri „Radicans“ a „Skogholm“, dále C. congestus „Jürgl“, C. salicifolius „Parkteppich“ a „Repens“, které se ve velkých partiích vysazují jako pokryvné rostliny, můžeme rozmnožovat racionálnějším způsobem. V pozdním létě nařežeme 12 – 15 cm dlouhé terminální a internodiální větvičky a bez další úpravy je napícháme buď po 3 do jednolitrových kontejnerů, nebo po 5 do dvoulitrových kontejnerů 3 – 5 cm hluboko do písčitého jílovitorašelinného substrátu a sestavíme na doraz do pařeniště pod okna nebo ve skleníku pod stoly. Během podzimu a zimy řízky snadno zakoření a od června do podzimu máme bez další manipulace pěkné, výsadby schopné, 20 – 30 cm i 30 – 40 cm vysoké, kompaktní rostliny. Sazenice s jedním výhonkem nejsou prodeje schopné.

Dřevitými řízky mladých rostlin, napíchanými na zimu pařeniště, můžeme rozmnožovat C. bullatus, C. dielsianus, C. divaricatus, C. moupinensis a C. wardii.

Hřížení prakticky všech druhů je možné a vhodné, máme-li jen malou potřebu sazenic. Jednoleté výhony hřížíme na jaře. Na podzim, po suchém létě až na jaře, můžeme hřížence oddělit a zaškolkovat, popřípadě nízké druhy nahrnkovat.

Roubováním množí Holanďané ještě dnes novější kultivary a slabě rostoucí druhy, a to i takové, jako jsou C. multiflorus a C. watereri, které jako semenáče pozdě a málo plodí. Tak získají rychle silnější rostliny. Jako podnože jsou vhodné především semenáčky C. acutifolius, dále C. bullatus, C. divaricatus a C. zabelii. Roubují se v zimě v ruce a roubovanci se pak hrnkují či vysazují na jaře na záhony. Stromkové tvary roubujeme v předjaří ve školce na šlechtěnce červeného hlohu ve výšce 120 cm a 140 cm, popř. 200 cm pro stromořadí. Také očka nebo rouby vsazené do T-řezu v létě se snadno ujímají jak v koruně pro vypěstování stromků, tak i u země na 1/1 semenáčky Crataegus oxyacentha. Tak lze rychle rozmnožit vzácnější keřovité druhy. Na jeřábu se ujímá rovněž uspokojivě, roubovanci však nemají dlouhého trvání. Lepší je kdouloň.

Využití stimulátorů: Používáme roztok s 50 – 80 ppm IBA nebo pudr s 20 000 ppm IBA.

Kultura: Většina druhů se daří spíše na místech sušších než vysloveně vlhkých. Hlinité až písčitohlinité, propustné půdy jim vyhovují nejlépe. Druhy, které nevykazují uspokojivý růst a plodnost a druhy pro pokrývání půdy potřebují půdu výživnější s obsahem humusu. Všechny druhy vyžadují plné slunce. Stálezelené druhy se musí chránit před tuhými holomrazy a zimním sluncem.

Druhy nízké až plazivé: C. adrepressus Bois., C. apiculatus Rehd. a Wils., C. buxifolius Wall. x Lindl., C. congestus Baker, C. conspicuus Marquand, C. dammeri Schneid., C. HORIZONTALIS Decne. C. microphyllus Wall., C. praecox Vilmorin – Andrieux, C. rotundifolius Wall.

Druhy středně vysoké: C. dielsianus Pritz., C. divaricatus Rehd. & Wils., C. franchetii Bois., C. INTEGERRIMUS Med., C. MELANOCARPUS Lodd., C. nitens Rehd. & Wils., C. simonsii Baker, C. tomentosus Lindl, C. x watereri Exell. a C. zabelii Schneid.

Druhy vysoké nad 2,5 m: C. acuminatus Lindl., C. acutifolius Turci., C. bullatus Bois., C. frigidus Wall., C. henryanus Rehd. & Wils., C. lucidus Schlechtd., C. moupinensis Franch., C. MULTIFLORUS Bge., C. rugosus Pritz, C. salicifolius Franch. a C. wardii W. W. Sm.