Rozmnožování okrasných stromů a keřůVegetativní – dělením

Založení a ošetřování matečnice

admin — Tue, 18 Oct 2011 22:40:31 +0000

S postupným zdokonalováním techniky řízkování ztrácí hřížení stále více na svém významu. Všechny způsoby hřížení mají poměrně malý koeficient výtěžnosti, kromě toho vyžadují relativně velkou rozlohu matečnice, která se dost pracně obdělává. Dříve byl tento způsob rozmnožování hodně používaný, dnes přichází v úvahu jen u ojedinělých druhů, a to zejména u sbírkových dřevin (obr. 20).

Mateční rostliny se vysazují nejméně na vzdálenost 2 x 1,5 m u keřů, na 3 x 2 m u stromů a stromovitých keřů a na 4 x 1 m u popínavých dřevin. Ročně mohou dát až 100 hříženců ze 3 m2 (2 x 1,5 m), což je více než dvouletých řízků nebo semenáčů na čtyřřádkovém záhonu stejné plochy, kde se školkuje jen 40 rostlin na 30 x 20 cm se 60 cm pěšinou. Tyto údaje mluví pro hřížení, kdyby nebylo toho, že pohřížené matky nelze dost dobře mechanicky ošetřovat, a to i tehdy, když se hříží jen ve směru řad, aby se ušetřilo na šířce řad a bylo umožněno plečkování.

Proto výsadbu matečních keřů se volí místo chráněné z návětrné strany proti vysýchání. Půda musí být v dobré struktuře, humózní, ne příliš vysýchavá. Převaha dusíku v půdě je nutná pro tvorbu dostatečně dlouhých letorostů. Reakce půdy má být poněkud kyselejší, než jednotlivé druhy normálně vyžadují.

V prvním roce se nechají mateční rostliny volně růst. Ve druhém roce se keře seříznou až k zemi a nově narostlé výhony se mohou na jaře třetího roku pohřížit. Vždy na podzim od druhého roku se přihnojuje matečnice chlévským hnojem, prohnojenou rašelinou nebo alespoň bezplevelným kompostem s přídavkem průmyslových hnojiv. Organická hnojiva se ihned zaořou, zapraví frézou nebo na malých plochách a v zahradách se zaryjí. Hlavy matek, pokud se nehříží vysokým obloukem, z něhož by vyrůstaly nevhodné výhony (obr. 21), dají každoročně nové výhony ke hřížení.

Zakořeňování nakopčením a hřížením

admin — Tue, 18 Oct 2011 22:40:05 +0000

Rozmnožování nakopčením se uplatňuje u okrasných dřevin jen zřídka. Kromě podnoží pro okrasné druhy čeledě růžokvětých, se rozmnožují tímto způsobem jen málokteré dřeviny, pokud se nepovažuje také prosypávání matečních keříků nízkých a plazivých dřevin za nakopčení. Matečné keře se nakopčují vždy na jaře, když mladé letorosty dosáhly potřebné výšky. Později se ještě jednou nebo dvakrát zemina přikopčí, aby se vytvořilo více pater mladých kořínků.
Na podzim, někdy však až na jaře příštího roku se keře odhrnou a mladé sazenice – oddělky – se odstříhají. Matečné keře se na zimu zase trochu přihnou.

Matečné keříky, které se prosypávají humózním substrátem, se vlastně hříží, neboť se větvičky při prosypávání rozehnou do stran a střed rostliny se zatíží cihlou nebo raději kamenem. Pod ním se udržuje vlhko, v noci vyzařuje akumulované teplo, větvičky se znovu nemohou vzpřímit a v jejich ohbí se snáze vytváří dělivé pletivo diferencující kořínky.

Hřížením se nazývají tedy různé způsoby rozmnožování, při kterých zůstává větvička nebo výhon až do dostatečného zakořenění spojený s mateční rostlinou.

Nejjednodušší způsob je pokládání jednotlivých jednoletých výhonů na jaře do rýh, kde se nejdříve připevní, přiháčkují a teprve po vyrašení mladých výhonků přihrnou podél celého výhonu. Podle počtu vyrašených pupenů se získá již na podzim větší či menší počet oddělků.

Velmi jednoduchý způsob je obloukovité hřížení. Rozumí se jím pohřížení jednoletých, výjimečně dvouletých výhonů časně zjara obloukovitě do země. Postup je následující: S plochým, dokonale hladkým, nerezavým rýčem přistoupíme k mateční rostlině tak, že ji máme po levé ruce, přičemž odhadneme podle počtu a délky jejích výhonů na jakou vzdálenost od sebe jednotlivé výhony pohřížíme a zda je pohřížíme do jednoho kruhu kolem matky (jsou-li jejich délky vyrovnané) nebo do dvou kruhů ( jsou-li nestejně vysoké). Pak uchopíme rýč vnitřní stranou k sobě, v určené vzdálenosti od matky ho zarazíme do země a jedním či dvěma pohyby vytvoříme klínovitou, 15 – 20 cm hlubokou a 5 – 8 širokou rýhu. Rýč pak vytáhneme a napravo odstavíme. Nyní uchopíme nadhmatem oběma rukama jeden výhon, kratší ve střední třetině, delší v horní polovině. Držíme ho pevně levou rukou a pravou zkroutíme tu jeho část, kterou máme mezi rukama (délky asi 10 cm). Kroutíme krouživým pohybem, podobně jako vrbovou houžev, asi 180° kolem jeho osy. Pak výhon zahneme pokud možno do pravého až ostrého úhlu a takto zalomený vsuneme rychle do připravené rýhy. Dbáme na to, aby spodní část výhonu netvořila vysoký oblouk od mateční rostliny až do rýhy, ale abychom vytvořili co nejkratší a co nejnižší oblouk nad mateční rostlinou nebo alespoň blíže k ní. Zalomenou část vsuneme do země trak, aby levá strana ostrého oblouku se mírně svažovala do rýhy a aby pravá část šla kolmo vzhůru a opírala se o pravý okraj rýhy (obr. 18). Takto vsunutý výhon pevně přišlápneme patou jediným pohybem nohy. Pak uchopíme znovu rýč, kterým nejprve zahrneme stopu po patě, uděláme krůček nazad a pokračuje s hřížením dalšího výhonu. Nesmíme moc přešlapovat, abychom zbytečně neničili příznivou strukturu půdy, která se v matečnici před zimu vytvořila.

Háčky nebo kolíky nejsou při tomto postupu k přidržování výhonů třeba. Nedrží-li pohřížený výhon v zemi, je půda příliš sypká nebo suchá a pro hřížení se nehodí, protože neudrží ani nadále potřebnou vláhu. Pro hřížení se nehodí i taková půda, kde se musí na rýč našlapovat, protože je nestrukturní a příliš těžká, a nemá dostatek vzduchu, potřebného k vytváření kořenů. Špičky pohřížených výhonů se mají poněkud zkrátit, aby se hříženci rozvětvily. Stromovité druhy se však ponechávají bez zkrácení, aby po vyškolkování terminál rostl bez zpětného řezu přímo do výšky koruny.

Zakořenění hříženci se na podzim od matečních keřů odstřihnou a vyryjí. U těžko kořenících druhů (magnólie, vilíny aj.) trvá zakořenění dva roky. Jestliže vytvořil hříženec hojnost kořínků, rozstřihne se oblouk na dva hřížence. Obrácený hříženec dá po vyškolkování stejně pěknou rostlinu jako normální hříženec (obr. 19).

Jiný způsob je vlnovité, hadovité nebo čínské hřížení, nazývané také potápěné. Používá se k rozmnožování dřevin s Dlouhými, ohebnými výhony, které se pohříží ve více obloucích do země a rozdělí pak na tolik sazenic, kolik mají zakořeněných oblouků. Tento způsob se týká převážně pnoucích a ovíjivých keřů.

Dělení keřů a množení z kořenových výmladků

admin — Tue, 18 Oct 2011 22:39:24 +0000

Kořeny, které vznikají sekundárně na osách, výhonech a letorostech keřů, se nazývají adventivní. Druhy, které mají schopnost tvořit adventivní kořeny, jsou vhodné pro rozmnožování dělením, kopčením a hřížením. Tvorba adventivních kořenů předpokládá, že vznikají na místech, kde je dělivé, meristémové pletivo. Některé druhy, jako např. hybridní rododendrony, však musí stálé pletivo v dělivé pletivo teprve přetvořit. K tomu nestačí však pouhé kopčení a hřížení.

Dělení je snad nejstarší a nejjednodušší způsob vegetativního rozmnožování. Matečné keře druhů, které samovolně tvoří kořeny na bázi svých výhonů nebo vyhánějí kořenové výmladky, se mohou ze země vyjmout, roztrhat nebo rozřezat na jednotlivé dělence. Ty se vysadí přímo na trvalé stanoviště, nebo se zaškolkují, jsou-li slabší.

Druhy, které vyhánějí z kořenů nebo z kořenového krčku výmladky, odnože, se nemusí celé vyjmout, stačí, když odhrnou, aby se mohly zakořeněné výhony odebrat. Mateční rostliny se pak znovu přihrnou. Takto získaným sazenicím se říká odkopky. Mateční rostliny, které vyháněním výmladků hodně bují, se dají špatně ošetřovat. Proto starší keře je lépe zlikvidovat a vysadit nové.

U mnohých nízkých dřevin je dělení důležitým způsobem rozmnožování, u jiných, zejména vřesovištních, je třeba napomoci tvorbě dělivého pletiva prosypáváním matečních keříků písčitou rašelinou neb jinou humózní zeminou. Matečné keříky se pak po roce v časném podzimu nebo až na jaře vyjmou ze země, rozdělí a dělenci se vysadí na rašelinové záhony k dalšímu pěstování.