Při vyzvedávání semenáčů se používají na dlouhých záhonech a řadách různě konstruované vyorávače. Někde postačí podřezat celou šířku záhonu najednou, což se může provést i několik dnů dopředu, jinde, při dostatečně širokých řádcích, se vyorávají semenáče po jednom řádku, ihned se vytahují, vážou do svazků nebo se ukládají do košů, beden nebo novodobě do palet a dopraví co nejdříve k nákladišti nebo do přezimovny či třídírny. Většina mladých dřevin se může uchovat přes zimu v klimatizovaném skladě při + 0,5 až +1 °C a 95% vzdušné vlhkosti. Uskladňují se buď ve svazcích na laťových roštech, nebo v polyetylénových pytlích. K přezimování se hodí výborně také hluboká pařeniště (obr. 17), na dně drénovaná.

Malé partie se vyzvedávají obvykle ručně. Dbá se přitom na to, aby se jednotlivé druhy nezaměnily a nepromíchaly. Ve velkokulturách se osvědčují pro vyorávání vzrostlejších semenáčů, podnoží a školkovaných sazenic tzv. plantlifty, vyorávače, které vyorané sazenice také vytahují, oklepou a hned vážou do svazků, které padají buď na zem, nebo do nesených palet.

Pokud vyzvednuté a vytříděné semenáče nejsou dostatečně silné, aby se mohly školkovat přímo v širokém sponu nebo vysazovat na stanoviště, musí se přeškolkovat. Rozměry záhonů a vzdálenost řádků se volí ve stejných normách jako pro výsevy (obr. 5 a 6), vzdálenosti rostlin v řadách podle očekávaného růstu jednotlivých druhů. Druhy, kde na vzdálenostech hodně záleží, je mají uvedeny v hlavní – speciální části. Velké partie se školkují strojem, menší raději ručně za rýč, pod motyčku a také kolíkem. Ošetřování naškolkovaných záhonů je obdobné jako u výsevů. Také podřezávání semenáčků je blíže objasněno u rodů, kde to má význam.

Někdy se však nelze vyhnout ani ručnímu pletí, přesto, že se půda pro výsev řádně připravila, desinfikovala chemickými přípravky, které ničí i plevelná semena, použily se preemergentně herbicidy a výsevy se včas kypřily. Kde se objeví nutnost ručního pletí, nesmí se otálet, neboť každým zameškaným dnem se práce s pletím násobí. To platí i pro výsevy pod sklem a fólií, zejména pak v pařeništích. Zde je nutno dbát na soustavnou kontrolu teploty, včasné větrání a stínění výsevů. Za pouhé 2 – 3 hodiny zde může nastat kalamita.

Je-li třeba výsevy na volných záhonech zakrývat, aby se omezil výpar vody, působení vyšších teplot, škody přívalovými dešti, ptactvem, pozdními mrazíky a větrnou erozí, zabránilo se většímu zaplevelení a urychlilo klíčení, použijí se svinovací rákosové nebo bambusové stínovky (rohože), řídké tkaniny z juty, umělých vláken a Vertexu. Provizorní podklady pro svinovací rohože a bočnice chráněných záhonů se mohou upevňovat různým způsobem (obr. 15). Na jednoduché i sedlové pařeniště (obr. 16) se mohou pokládat rámové rohože z rákosu, vřesu, latí apod.
Někdy postačí jen boční přistínění výsevních záhonů svinovacími rohožemi, které se postaví do pěšinky a opřou proti severu o kordonový drát, napnutý na kůly. Rohože je třeba vždy přichytit drátkem k podkladům nebo ke kordónovému drátu, neboť nenadálý závan větru je může rozmetat a způsobit tak na záhonech velkou škodu.

Zakrýváním, popřípadě zazimováním podzimních výsevů se omezí také škody vymrzáním semen a popř. předčasným vyklíčením. U všech velkoplodých semen, jako jsou žaludy, ořechy atd., je to nutné, Nejlepší je celoplošné zakrývání hrabankou a rašelinou, méně již listím nebo pilinami. Při nedostatku materiálu nebo času se zakrývají alespoň řádky nebo proužky. Na jaře se kryt postupně snižuje nebo se zcela odstraní.

U výsevů pod fóliovými kryty se musí v srpnu až září pamatovat na otužení semenáčků. V tuto dobu se přihnojí 1% roztokem kombinovaného hnojiva s převahou fosforu a draslíku, aby semenáče lépe vyzrály. Nejpozději začátkem září se z krytů fólie sejme, aby semenáčky byly dostatečně dlouho před prvním mrazem vystaveny normálním povětrnostním podmínkám. Také na volných záhonech se musí podle potřeby přihnojit. Listnáče se přihnojují dusíkatými hnojivy po vytvoření 5. listu, pak ještě 2 – 3 krát, nejpozději do konce června.

Pro každý druh se určí předem, zda se bude osivo vysévat naširoko, nebo do normalizovaných řádků či pruhů. Rozměry záhonů budou pro oba způsoby stejné. Šířka záhonů se zvolí taková, aby všechny práce, které je možno mechanizovat, mohl vykonávat malotraktor při šířce záhonů 1 m (obr. 5) nebo při šířce záhonů 1,4 – 1,5 m (obr. 6). Délka volných záhonů se volí maximálně 100 – 150 m, délka chráněných záhonů je stejná, avšak po každých 20 m se nechá 1 m neosetý pro odkládání stínovek a rohoží. Orientace záhonů je při nízkém stínění nejvýhodnější východ – západ a na otevřených plochách kolmo na směr převládajících větrů.

Při výsevu obsáhlejších sortimentů bude na místě ruční výsev. Podélné řádky se naznačí běžnými značkovači. Malé partie se vysévají výhodně do příčných řádků (obr. 7). Vysévá se buď z volné ruky, nebo pomůckami, které jsou běžné v zahradnictví. Pro jistotu rovnoměrnosti výsevu se vysévá odměřenými dávkami na 1 bm záhonu. Rovnoměrnému výsevu se napomáhá smícháním drobného osiva se suchým pískem nebo zbarvením semen mořidly jako jsou Argonal a suřík.

Výsev secím strojem je nejen nejrychlejší, ale také nejpřesnější. Totéž platí i pro zasypávání vysetých semen strojem. V lesnictví používané jednoúčelové stroje jsou v tomto směru již dost dokonalé a vhodné i pro vysévání okrasných dřevin. Výška a druh zásypky jsou uvedeny v hlavní speciální části u jednotlivých rodů, pokud je jejich přesné dodržování důležité.

V poslední době se využívají uměle připravené substráty, jako např. smrková hrabanka ve vrstvě 10 – 15 cm, obohacená 6 kg mletého vápence, 1 kg síranu draselného, 2 kg superfosfátu, 2 kg Thomasovy moučky, 10 g boraxu na hnojení, 25 g modré skalice a 50 g síranu manganatého na 1 m3 nebo kromě vápence 3 – 5 kg Herbasynu 1 až 7 podle nároků určitého druhu dřeviny. Na tyto substráty se osivo vysévá pod fóliovými kryty (obr. 8 a 9), a to proto, aby se:
1. omezila závislost produkce na povětrnostních podmínkách,
2. zvýšila klíčivost osiva, a tím se osivo maximálně využilo,
3. vytvořil u semenáčků bohatý, rozvětvený kořenový systém.

Je však nutno poznamenat, že se upouští od výsevu běžných dřevin pod fóliovými kryty všude tam, kde jsou dobré půdní a klimatické podmínky, dostatek prostředků pro chránění záhonů, dobře fungující závlahový systém a delší zkušenosti s vyséváním dřevin na volné a chráněné záhony.

Jen exoty a drahá osiva, popřípadě takové druhy, které vyzrávají pozdě nebo bývají ohroženy ranými i pozdními mrazy, se vysévají pod sklo do japanů (obr. 10), do pařeniště nebo na chráněné záhony (obr. 11). Malé partie je možno vysévat do nejrůznějších nádob (obr. 12), dobře dezinfikovaných, stejných, jaké se používají pro přepichování, přesazování a pěstování, jen s tím rozdílem, že se na dno dá větší vrstva drenáže. Pro běžné výsevy se volí písčitý, bezplevelný kompost, pokud není v hlavní speciální části u jednotlivých rodů uveden vhodnější výsevní substrát. Výsevy v nádobách nebo bedničkách se nechají podle potřeby po určitý čas v chladném, stinném místě na zahradě, popřípadě se nechají promrznout a pak se přenesou k vyklíčení do skleníku nebo se dají do pařeniště pod sklo. Přímé výsevy do papírových přířezů tzv. Paperpotů (obr. 13), Culticel (viz stať o množení v paletách) jsou záležitostí spíše lesnickou.

Mechanické narušení osemení je způsobem poněkud obtížným. Osivo se obrušuje buď mezi skelným papírem, nebo protřepáváním v uzavřené nádobě s ostrým křemičitým pískem, železnými pilinami nebo skelným prachem. Ve velkém se semeno obrušuje v otáčivých bubnech, vyložených smirkovým papírem. Při obrušování je nutné sledovat, aby jím nebyla narušena životnost semen. Přitom je také třeba případ od případu rozhodnout, zda není ekonomičtější jiný způsob, který lépe odpovídá biologii semen.

Při předosevní přípravě osiva se může využít také stimulace semen. Ošetření podnítí bobtnání a vzcházení semen a rychlejší růst klíčních rostlin.
Osivo stimulují teplotní výkyvy a působení světla nebo tmy v období klíčení, dále ultrafialové, červené nebo infračervené paprsky, působení ultrazvuku a ionizačního záření v dávkách do 100 – 150 r, z neústrojných a ústrojných sloučenin např. roztoky síranu hořečnatého (MgSO4), zinečnatého (ZnSO4), manganatého (MnSO4) do koncentrace 1 %, soli měďnaté, zastoupené v mořidlech, dusičnan draselný (KNO3) aj. Jako příklad budiž uvedeno, že 1 % roztok peroxidu vodíku má příznivý vliv na klíčení semen liliovníku a modřínu. Rovněž různé organické látky mají stimulační vliv na osivo. Například barviva regulují přístup světla do semen, aldehydy kyselin způsobují intenzivnější dýchání semen, z lidových prostředků je to zvířecí moč obsahující bioregulátory. Klíčení semen je možno kladně ovlivňovat regulátory růstu, jako např. 2,4-dichlórfenoxyoctovou kyselinou v koncentraci 10 – 30 mg na 1 litr vody. Lze použít i jiné auxinoidy i gibereliny. Známý je stimulátor Seed Gibrel 88. Urychlí vzcházení rostlin, jejich růst a tvorbu kořenů. Nezvýší se však procento klíčivosti osiva.

Ve velkokulturách má značný význam obalování (peletizace) semen. V otáčivých bubnech se mísí drobná semena s pojivými látkami a práškovým živcem a kaolínem, k nimž se přidávají regulátory růstu, fungicidy a insekticidy. Peletizací se usnadní výsev drobných semen. Obalované osivo vzchází o několik dnů později než semeno v přírodním stavu. Některé firmy v zahraničí dodávají semena peletizovaná do papírových pásků spolu se stimulačními a ochrannými látkami tak, že jsou při položení pásků do půdy semena přesně vzdálena od sebe, čímž je usnadněna další agrotechnika. U nás vyvíjí podobnou metodu – lepení semen na vodorozpustný papír – semenářský podnik v Liptovském Hrádku.

Mnoho druhů semen, jejichž jádra vyhlodávají myši a ptáci, se moří suříkem. Proti houbovým chorobám se používají jako suchá mořidla na 1 kg semen 5 – 7 g Agronalu, 7 – 10 g Hermalu (70 % TMTD) nebo 7 – 10 g Hermalu L 50. K mokrému moření se hodí: 0,3 – 1 % roztok hyoermanganu (manganistanu draselného – KMnO4), 0,1 – 0,7 % roztok submilátu (chloridu rtuťnatého – HgCl2), 0,3 – 2 % roztok modré skalice (síranu měďnatého – CuSO4) nebo 1,0 – 4 % formalínu (formaldehydu, CH2O). V roztoku hypermanganu se máčí osivo půl hodiny v ostatních roztocích 10 – 15 minut. Semena namořená v roztoku rozprostřeme a přehazujeme, aby urychleně oschla. Osivo infikované je nutno mořit přednostně ihned.

Bez zvláštní předosevní přípravy by semena v období klíčního klidu musela prodělat všechny způsoby zacházení jako v přírodě, např. opadat do vlhké, teplé hrabanky a pak zamrznout, aby konečně vyklíčila třeba za dva roky. To však znamená, že by se musely výsevné záhony udržovat stále bezplevelné a za sucha vlhčit. Vysetá semena by se musela chránit před hlodavci a ptactvem a půda před erozí a nevhodnou změnou struktury pokrýváním. Oseté plochy by pak po delší dobu nepřinášely užitek. Toto vše lze vyloučit, jestliže se využijí různé způsoby předseťové přípravy osiva.

Stratifikace, původně vrstvení osiva a písku (stratum = lat. vrstva), je dokonalé smíchání osiva s vlhkým substrátem. Pro jednotlivé druhy osiva se používají říční písek, písčitá anebo čistá rašelina, je-li třeba využít k rozleptání kutinizované vrstvy osemení humínových kyselin. Větší množství stratifikovaného osiva se ukládá do zděných stratifikační jam (obr. 3), malá množství do hrnků nebo do beden, které se mohou uložit buď rovněž do stratifikačních jam, popřípadě ve sklepě či v hlubokém pařeništi. Lze je také zakopat na zahradě, nejlépe za severní stranou nějaké stěny. Velké partie osiva, hlavně s větším obsahem vody, se stratifikují ve stírkách (obr. 4). Novodobě se ukládá stratifikované osivo v klimatizovaných skladech, kde se může teplota a vlhkost regulovat. Zde lze u některých druhů využít kladné účinky střídání teplot na klíčivost. Např. se udržuje zpočátku teplota 15 – 20 °C a později v říjnu se sníží na 3 – 8 °C.

Pro krátkodobou stratifikaci stačí vlhký písek smíšený s osivem v poměru 1 : 1 až 2 : 1. Pro přeléhavá osiva je výhodnější písčitá rašelina, popřípadě bezplevelný písčitý kompost, a to zejména tam, kde se osivo vysévá ručně. Kompost je výhodný také tam, kde se stratifikují jen rozmělněné plody, poněvadž jeho mikroorganismy podpoří žádoucí rychlý rozklad dužniny. Pro strojní výsev se musí osivo stratifikovat se substrátem takového zrnění, aby se mohlo od substrátu oddělit. Pokus se stratifikuje osivo s rašelinou, může se po oschnutí vyfoukat.
Přeschlá a tvrdá semena se před stratifikací namočí po dobu 24 až 48 hodin do vody. Vhodná doba pro stratifikaci jednotlivých druhů, je-li rozhodující pro klíčení, je uvedena v hlavní speciální části.

Manipulace se stratifikovaných osivem bývá někdy nezbytná. Při normální počasí pukají stratifikovaná semena ve vhodnou dobu pro výsev. Jakmile se však v polovině března zjistí, že osemení a skořápky ještě pevně drží a nenechají se nehtem pootevřít, je možno urychlit nakličování několikerým převrstvením osiva nebo přikrytím venkovních stratifikačních jam, když teplota klesá pod 2 °C. Semeno se může také nabrat do beden a uložit na teplém místě. Nakličování však nesmí probíhat při vyšších teplotách než 8 – 10 °C, neboť takovéto vyšší teploty klíčení většiny druhů dřevin, zejména domácích, spíše brzdí než podporují.

Když by semena ani v polovině dubna nebyla ještě naklíčila, musí se stratifikační jámy zastínit, nebo semena přenést na chladnější místo, aby se klíčení s přibývající denní teplotou ještě více neopožďovalo. Nepukají-li semena do poloviny května, musí se nechat přeležet do příštího jara, popřípadě se musí vysít na podzim.

V teplých zimách pukají obaly semen někdy již v listopadu. V takových případech jsou dvě možnosti, jak stratifikované osivo zachránit. Je-li počasí příhodné a půda volná, bude nejlepším řešením, když se přistoupí ihned k výsevu. Aby zima nepoškodila klíčící osivo, prohloubí se výsevní rýhy poněkud více, než je obvyklé při jarním výsevu, a výsevní záhony se zakryjí čerstvou mrvou, hrabankou nebo alespoň rašelinou a navrch chvojím. Není-li výsev pro povětrnostní podmínky možný, musí se osivo, jehož semena jsou již částečně puklá, přesušit. Písek se proseje a semena rozprostřou ve slabé vrstvě na naprosto mrazuprostém místě a častěji se přehazují. Nesmí se však vytratit vlhkost, neboť by utrpěla klíčivost. Osivo musí tedy zůstat polosuché. Po přesušení se osivo uloží v bednách ve sklepě a častěji se kontroluje.

Doba sklizně se prakticky stanovuje podle stupně zralosti plodů, která u většiny dužnatých plodů je zřejmá podle jejich vybarvení a měknutí. Někdy se však sklízí před plnou zralostí buď proto, aby se zamezilo škodám ptactvem a různými škůdci, nebo proto, aby osivo vzešlo již v prvním roce po sklizni. Případy, kdy je účelné započít se sklizní již před plnou zralostí, jsou uvedeny u jednotlivých rodů, jichž se to týká. Musíme však počítat s tím, že při sklizni plodů před plnou zralost podstupujeme vždy určité riziko, že nevystihneme nejvhodnější termín. Rozdíly ve vhodném termínu se objevují také u jednotlivých semenných rostlin jednoho druhu.
Nebezpečí, že semena vypadají nebo se náhle vymrští, je u jednotlivých rodů, jichž se to týká, uvedeno ve speciální části. Semena těchto druhů sklízíme především v ranních hodinách.

Technika sběru záleží na mnoha okolnostech. Ve většině případů plody dřevin češeme, trháme nebo zdrhujeme ze stromů a keřů, někdy však stačí rozprostřít pod semenné stromy nebo keře plachty z tkaniva nebo fólií a plody setřást nebo oklepat.

Lehká semena, jaké má např. zerav Thuja occidentalis, snadno vypadávají a je možno je oklepat na plachty, když se vystihne slunný, klidný den a když se sklízí v odpoledních hodinách. Potíže dělá sklizeň nahloučených bobulovitých plodů trnitých keřů, jaké má např. rakytník (Hippophae rhamnoides). V takových případech se odřežou celé větvičky a plody z nich se dodatečně zdrhnou. Při dopravě čerstvě sklizených dužnatých plodů je třeba dávat pozor na to, aby se nezapařily.

Pro získání vysokoprocentně klíčivého osiva a umožnění jednotné předseťové přípravy v případě výsevu secím strojem u jednotlivých druhů je nutné semena vyluštit, vyčistit a popřípadě kalibrovat, tzn. vytřídit na jednotnou velikost.

U semen některých druhů je to jednoduché. Lusky a měchýřky se vyluští nebo vymlátí, tobolky vyklepou, šištice se nechají proschnout a semena z nich pak vypadají atd. Šišky jehličnanů se luští tak, jak je to uvedeno u jednotlivých rodů. Oříšky se vystaví slunci nebo se ponechají v teplé, větrané místnosti. Pak se na sítech drhnou a dalším prosíváním vyčistí. Okřídlená semena se rozemnou a lehkým drhnutím na kovových sítech se osivo oddělí od šupin a křidélek, která se pak ještě přesypáváním na větru vyfoukají. V luštírnách se osivo luští mechanizovaným způsobem, který podrobně popisují četné publikace o lesním semenářství.

Samičí jehnědy topolů, vrb aj. s tobolkami se dají proschnout na hustá síta a druhým sítem se přikryjí. Síta se umístí tak, aby pod nimi mohl proudit vzduch. Tobolky na slunci pukají za několik dnů a oplodí, vata, se pak odrhne na sítě, aby čistá semena propadla. Ze šťavnatých plodů se získají semena, když se plody rozmačkají, semena nebo dužnina se propasírují sítem (obr. 1), pak se vyperou a nechají více nebo méně oschnout podle toho, zda-li se hned stratifikují, vysévají nebo uskladní. Dužnaté plody se rozmělní dusáním nebo na ovocném mlýnku a osivo se buď oddělí na sítech od zdrtků, nebo se dužnina v mírném proudu vody odplaví.

Drobnozrnná semena se mohou získat z měkkých plodů rovněž jejich rozmělněním za přídavku trochy vody na elektrickém mixéru. Získaná kaše se pak rozředí několikrát vodou, dužnina se sleje a osivo zůstane čisté na dně nádoby. Hluchá semena z větší části odplavou. Slabé zahnití nebo nakvašení dužniny plodů může někdy čistění osiva značně usnadnit.

Osivo většiny motýlokvětých a mnohá drobnozrnná osiva se uskladňují až do doby výsevu v suchu, nejlépe v pytlích z řídkého tkaniva, zavěšených vzdušně pod střechou nebo stropem skladiště (obr. 2). Pokud se skladuje osivo v krabicích, sáčcích nebo jiných nádobách, je nutno je občas prohlédnout a promíchat, se nezahřálo nebo nezplesnivělo. Náročnější je uskladňování kaštanů, bukvic, žaludů, ořechů apod. Podrobnosti jsou uvedeny u jednotlivých rodů v hlavní speciální části. Mnohá osiva, také osivo smrků a borovic, si udrží klíčivost po mnoho let, když se skladují v uzavřených nádobách, zazátkovaných lahvích, ve tmě a ve stále stejném chladném prostředí.