Při ručním odebírání měkkých zelených (bylinných) řízků je možno odřezat nebo odstříhat jednotlivé řízky hned tak, aby bylo možno je bez další úpravy stimulovat a napíchat (obr. 22). Řízkový materiál se musí chránit ihned po odebrání z mateční rostliny před zavadnutím. Dává se do polyetylénových pytlů, na které nesmí svítit slunce, nebo do košů, vyložených a zakrytých mokrou pytlovinou. Malé partie se dají do kbelíků z plastické hmoty, které se pečlivě zakryjí. Zásadně by se měl řezat řízkový materiál jen v ranních hodinách, pokud možno za rosy. Všechen řízkový materiál se pak dopraví do separátní, zastíněné místnosti nebo do sklepa, kde se udržuje pečlivá čistota a vysoká vzdušná vlhkost.

Postup při přípravě řízků pro píchání je tento: Řízkový materiál přeneseme do pracovny, vykoupeme v čisté vodě a upravíme nožem (obr. 22), popřípadě lehkými nůžkami. U velkých a snadno kořenících partií nemusíme přitom dbát ani tolik na precizní řez, jako na vyrovnanost řízků (obr. 23). Bazální část řízku seřízneme poněkud šikmo. Upravené řízky a ty, které zakořeňujeme bez zvláštní úpravy, vykoupeme pak v kameninové nebo skleněné míse ve slabém roztoku hypermanganu (stačí 0,1 – 0,3 %), nebo v jiném fungicidu, čímž jsou připraveny k píchání. Nemůžeme-li je hned napíchat, nebo máme-li zavedený jiný systém pracovního postupu, můžeme připravené řízky uskladnit v obyčejné ledničce při +1 až +3°C. Pro skladování na delší dobu, až do tří měsíců, když není v množárně místo, ukládáváme řízky do fóliových sáčků, aby nevysychaly.

Jednotlivé druhy dřevin samovolně různě, lehce nebo hůře, zakořeňují, popř. vůbec nezakořeňují. Zakořenění můžeme podpořit aplikací regulátorů růstu stimulátorů* (*Zde je potřeba připomenout, že v podnicích s dokonalým množárenským zařízením a obezřetnou péčí o kultury jsou stimulátory méně důležité. Řízky odebrané ve vhodnou dobu a z vhodných rostlin, obsahují obvykle dostatek vlastních regulátorů růstu typu auxinů, které se po odebrání řízků přemisťují z jejich vrcholku k bazální části, aby jim napomohly zakořenit. Zbytečné chemizaci bychom se proto měli vyhýbat. Od regulátorů růstu (růstových látek, růstových hormonů) typu stimulátorů se při zakořeňování řízků zprvu očekávaly zázraky. Asi před šedesáti lety začlay nesčetné pokusy ve výzkumných ústavech celého světa. Později se rozvinulo také pokusnictví podniků chemického průmyslu i jednotlivců, které mělo objevit takový prostředek a metodu, jejichž pomocí by se prostřednictvím chemických sloučenin – synteticky vyrobených auxinoidů – dalo zakořeňovat kdeco a kdykoliv. To bylo přehnané. Perspektivy využití stimulátorů však nabývají nyní opět na významu, poněvadž jsou poznávány biochemické, fyziologické, korelační i genetické zákonitosti a spolu s novými přesnými analytickými metodami lze stanovit potřebné přesné dávky příslušných stimulátorů, a to s ohledem na fázi vývinu rostliny, teplotu a jiné faktory)

Chceme-li řízky stimulovat, poskládáme desinfikované řízky do hrstiček po 10 – 20 kusech, srovnáme jejich spodní část do jedné roviny a ponoříme vlhké řezné plochy do práškového pudru a poskládáme hrstky do absolutně čistých truhlíků na čistou fólii a bez odkladu pícháme. Přitom kolíčkem nebo znamenákem hloubíme větší otvory do množárenského substrátu, než je průměr řízků, aby se pudr ze spodní plochy řízků neotřel.

Také lze připravit roztoky stimulátorů, do kterých se řízky namočí, jsou-li koncentrované na několik vteřin, jsou-li zředěné, na několik hodin. Pak se řízky vyjmou a píchají. Je to způsob v praxi méně využívaný.

Koncentrovaný roztok se připravuje např. rozpuštěním 1 kg stimulátoru v 500 ccm 95% etylalkoholu + 500 ccm vody, takže výsledná koncentrace (1 g/ 1 litr) je 1000 ppm* (* 1 ppm = 1 mg v 1 kg (1), 1000 ppm = 1 mg v 1 g.). Řízky se máčí asi 3 – 5 vteřin.

Ředěný roztok se připravuje většinou v koncentraci 10 – 200 ppm, tj. 10 – 200 mg stimulátoru v 1 l vody. Řízky se máčí 12 – 24 hodin.

Pudr se připravuje rozpuštěním 1 – 40 mg stimulátoru v 95% alkoholu, přičemž se roztok pak rozetře s 1 g talku, takže výsledná koncentrace (1 – 40 g/ 1 kg) je 1000 – 40 000 ppm.

Konečně je možno použít lanolinovou pastu s obsahem stimulátorů. Na 5 g lanolinu se použije 5 ccm koncentrovaného roztoku stimulátoru a vše se 20 minut roztírá, až pasta zpění. Nanáší se ve vrstvě 2 – 3 mm tlusté a 1 cm široké kolem dokola výhonů. Ty zde během několika dnů zduří, pak se odříznou bezprostředně pod napastovaným místem a napíchají. Tento způsob je velmi málo praktický a málo používaný.

Pro stimulaci se u nás vyrábí práškový stimulátor VS 9. Výrobu nového práškového stimulátoru připravuje Lachema Brno. Z cizích přípravků je možno jmenovat od nejstarších osvědčených po novější Rhizopone, Belvitan, Hortomone, RO HE (Rooting help), Seradix, Stim-root aj. Kdo si sám chce připravit pudr nebo roztok stimulátorů či pastu, může použít tyto látky: kyselinu β – indolytoctovou (heteroauxin – IAA, IOK) v koncentraci 0,25 – 1,0 % v pudru s mastkem (talkem) nebo dřevěným uhlím, nebo roztok 50 – 200 mg/ 1 vody, kyselinu β-indodyl-γ-máselnou (IBA, IMK) ve stejném ředění jako předchozí, kyselinu α-naftyloctovou (NAA, NOK) v koncentraci 0,05 – 0,25% v pudru s mastkem nebo roztok 25 – 75 mg/ l vody, kyselinu nikotinovou zpravidla jen v koncentraci 50 mg/ l jako přídavek k druhým stimulátorům.

Velmi se osvědčily směsi stimulátorů, které lépe zabírají na různé druhy a odrůdy než jednotlivé stimulátory, poněvadž citlivost jednotlivých dřevin na jednotlivé látky je specifická. Také vytvořený kořenový systém je lepší.

Velmi dobře ovlivňují zakořeňování řízků také kyseliny 2,4 dichlórfenoxyoctová, 2,5 – trijódbenzoová, deriváty adeninu, vitamíny, zejména aneurin (B1), glukóza a další.

V hlavní speciální části jsou uvedeny u jednotlivých rodů informační údaje o hraničních koncentracích vhodných látek při stimulaci řízků jednotlivými způsoby stimulace. Podrobnější údaje najde čtenář např. v publikacích: Avery-Johnsonová: Hormones and horticulture (1947), Wells: Plant propagation practices (1963), Verzilov: Regulatory rosta raštenij v zelenom strojitělstve (1955) apod. Při stimulaci jednotlivých druhů odrůd a jednotlivých druhů řízků je bezpodmínečně nutné si napřed v konkrétních podmínkách v každém případě vyzkoušet na malé sérii příslušných řízků určitého druhu a odrůdy nejvhodnější způsob aplikace a optimální koncentraci nejlépe působícího stimulátoru či směsi stimulátorů a teprve podle výsledků je potom vždy za zcela stejných podmínek možno s úspěchem stimulovat.

Stavby a zařízení pro píchání řízků a zakořeňování mohou být nejrůznějšího druhu.
Množárna může být umístěna v klasickém sedlovém skleníku 3 m širokém se střední chodbičkou. Po stranách má 90 cm vysoko 1 m široké množárenské záhony, nesené obvodní zdí a dále zídkami a uzavíratelnými otvory dovnitř chodbičky. Nejlépe vyhovuje s podlahou z pozinkovaného pletiva pokrytého mechem. Vytápění je teplovodní, pod záhony zesílené a regulovatelné. Jen zřídka vidíme elektrické vytápění slabým drátěným pletivem nebo elektrickými topnými kabely na osinkocementových deskách.

Moderní množárna může být zřízena ve sklenících LUR (lehká univerzální rychlírna) se stolovým zařízením, s vytápěním množárenských stolů hadicemi z plastické hmoty (Fatradur) a automatickou regulací teploty (obr. 25). Podlaha stolů je z osinkocementových desek, bočnice stolů jsou z hliníkového plechu.

Pro letní řízkování stačí množárna studená, přízemní (obr. 26) nebo lépe vyvýšené záhony, zespodu vzdušné drénované drenážními trubkami průměru 8 cm. Trubky jsou uložené ve 25 cm vrstvě hrubého říčního štěrku, aby vzduch, který je pro zakořenění nezbytný, měl k množárenskému substrátu přístup.

Vhodné je také klasické pařeniště, 150 cm široké, pokud možno s izolací z drátěného pletiva proti krtkům a vrstvou zetlelého hnoje, listí nebo alespoň hrubší hrabanky pod množárenským substrátem. Rámy, nejlépe dřevěné, musí dobře těsnit, zděné se obloží nahoře jutou. Okna musí být dobře zatmelená.

Nově se osvědčily také fóliové skleníky, ve kterých je možno množit buď na přízemních množárenských záhonech, nebo v truhlících, ukládaných přímo na zem nebo lépe na vrstvu písku do urovnaných záhonů. Alespoň jeden fóliový potah musí být v zásobě, když nenadálá vichřice starý kryt odnese.

Pro amatéry se dobře hodí levný, menší fóliový skleníček s prohloubenou pěšinou (obr. 27). Je dobře přístupný, vhodný pro množení z řízků i ze semene, a větratelný z čelní strany, která je stabilní a opatřená dveřmi.

Množárenský substrát se připraví ze 2 dílů čerstvé mechové rašeliny, jemně prosáté, 1 dílu jemného, pokud možno říčního písku a 1 dílu drceného pěnového polystyrénu. V tomto složení se hodí pro množení téměř všech běžných i mnoha vzácnějších dřevin. Také se mohou přidávat perlit, pemza, koksová struska mletá apod. Substrát se nanese 10 cm vysoko na množárenský záhon, pečlivě a vodorovně se urovná, přiklepne a zaleje jednou konví vřelé vody na 1,5 m2 množárny.

Postup při píchání řízků je tento: Pracujeme v zastíněném skleníku velmi hbitě, aby řízky neměly čas zavadnout. Pícháme je buď do jamek, které naznačíme značkovačem, nebo vytvoříme důlky kolíčkem, pokud možno mělce, podle velikosti řízků jen 1 – 2,5 cm hluboko. Každý napíchaný 1 bm množárny ihned důkladně zalejeme tak, aby se po přitlačení jamky vyrovnaly. Pak záhon zakryjeme jen 0,03 mm silnou novou polyetylénovou fólií. Roli fólie rozvíjíme postupně po celém záhonu. Pokládáme ji přímo na řízky a její okraje zatlačíme podél stěn záhonu co nejhlouběji do substrátu, aby množárenský záhon byl těsně uzavřen. Když se fólie vzápětí zespod hustě a jemně zamlží, je vše v pořádku. Teplotu skleníku, kde jsou řízky pod fólií, můžeme regulovat větráním. Substrát se přitom pod fólií pěkně prohřeje slunečními paprsky, které pronikají stínovkami.

Z provozních důvodů je někdy vhodnější rozmnožování v normalizovaných truhlících a miskách. Ty musejí být nové, naprosto čisté, nebo vydezinfikované modrou skalicí, formalínem nebo jinými přípravky bez obsahu chlóru. Po vyvětrání se naplní substrátem stejného složení jako množárenské záhony. Naplněné truhlíky se sterilují v prostoru, do kterého se vhání pára teploty 93 °C. Když teplota zeminy v truhlících dosáhne 54 °C, přidá se k páře vzduch, aby se tato teplota udržela po 30 minut. Tímto způsobem sterilovaný substrát se může ihned použít. Substrát může být i přihnojený a truhlíky z plastických hmot se nedeformují jako při vyšších teplotách.

Napíchané truhlíky se pak staví na množárenské stoly a pokryjí, podobně jako řízky píchané přímo na množárnu, slabou polyetylénovou fólií. Ta může ležet buď přímo na řízcích (obr. 28), nebo na různých podpěrách (obr. 29), není-li skleník dostatečně větratelný, takže by teplota pod nízkou fólií stoupla vlivem slunečního záření příliš vysoko.
Množárenské skleníky a pařeniště se stíní jen natolik, aby udržely řízkům přiměřenou teplotu. Při dostatečné vlhkosti ovzduší snesou listnaté letní řízky přechodně až 40 °C, kdežto při nedostatku vlhkosti se při této teplotě spálí. V pařeništi se rosí měkké zelené řízky denně až 6krát, pokud se neobalí celé pařeniště fólií. Pod dobře těsnící fólií se řízky zalévají jednou za 2 – 3 týdny, pokud nejsou do té doby zakořeněné.

Řízky se mohou místo pod fólii píchat pod mlhovky, pokud spolehlivě mlží. Princip mlhovkových množáren spočívá v tom, že stálý vodní film na listech je udržuje chladné, čímž se transpirace zmenší a řízky zůstanou vodou stále nasycené. Tím je umožněn přístup plného slunečního světla, které napomáhá zakořeňování. Doba zakořeňování se tak zkrátí. Pod mlhovkami lze zakořeňovat více druhů najednou a množárnu lze během sezóny častěji využít než při ručním rosení nebo pod fóliemi.

Řízky se mohou místo pod fólii píchat pod mlhovky, pokud spolehlivě mlží. Princip mlhovkových množáren spočívá v tom, že stálý vodní film na listech je udržuje chladné, čímž se transpirace zmenší a řízky zůstanou vodou stále nasycené. Tím je umožněn přístup plného slunečního světla, které napomáhá zakořeňování. Doba zakořeňování se tak zkrátí. Pod mlhovkami lze zakořeňovat více druhů najednou a množárnu lze během sezóny častěji využít než při ručním rosení nebo pod fóliemi.

Systému mlhovkových zařízení je dnes mnoho. Podmínkou pro spolehlivý provoz je měkká čistá voda s minimálním obsahem vápníku a železa, bez chlóru a vodní tlak nejméně 2,45 Mpa. Podmínkou je také dokonalá údržba celého zařízení, které se skládá z mlhovkových trysek, které jsou zásobeny vodou přes magnetický ventil, řízený zvláštním zařízením, jako jsou spínací hodiny, elektronický list nebo rosná váha.

Elektronický list sestává z malého terčíku z plastické hmoty se dvěma elektrodami. Od každé elektrody vede drát k elektrickému napětí. Je-li na tomto umělém listě vodní film, proudí elektřina nerušeně mezi oběma póly a řídící mechanismus způsobuje, že magnetický ventil je uzavřen. Jakmile vodní film po oschnutí listu, a tím i elektrický proud, je přerušen, otevře se magnetický ventil a obnoví se mlžení, až znovu vytvoří vodní film. Ukázalo se však, že někdy oschne elektronický list dříve než řízky.

Rosná váha je jemná váha se spínačem. Na jednom rameni váhy je list z umělé hmoty, na němž se sráží jemná mlha. List ztěžkne, sníží se a tím se vypne magnetický ventil. Po úplném odpaření vody se rameno zvedne a mlžení se zapojí. Spínací impulsy lze regulovat závažím. Zbytky solí po vypaření vody je třeba na těchto zařízeních 1 – 2krát týdně hadříkem důkladně odstranit.

Pod mlhovkami i pod fóliemi řízky rychle zakoření. Pak se přenesou do stínoviště (obr. 30), kde se přihnojí tekutým hnojivem. Řízky, zakořeněné přímo na množárně, ať již ve skleníku nebo v pařeništi, se přizpůsobí během 2 týdnů normálním podmínkám a nechají se na místě až do nahrnkování, popřípadě až do výsadby na chránění záhony. Zásobní hnojiva se pak přidají až do substrátu pro hrnkování nebo do půdy na záhonech.

Rozmnožování v hrnkových paletách a v nových substancích představuje perspektivní technologii. Řízky se píchají nebo mladé sazeničky se přepichují do rašelinových, papírových nebo plastických hrnků, které jsou spojeny v palety, které bývají naplněny vhodným substrátem, nebo přímo do nových substancí. Zásadní princip je stejný jako u starého způsobu, používaného při množení některých stálezelených dřevin, kdy se řízky píchají přímo do hrnků, aby po zakořenění držely balíček a mohly se přesazovat s jistotou, že se ujmou v širším časovém rozmezí.

Pálené hrnky – květináče – se nyní nahrazují, jak to již bylo uvedeno, hrnky z plastických hmot.

Tyto hrnky jsou kulaté nebo hranaté kontejnery ve velikosti 6, 8 a 10 cm. Osvědčily se také košíčky z plastické hmoty stejných velikostí.

Hrnky z PVC, spojené v palety, se nazývají Multipot. Obdobné hrnky naší výroby se nazývají Multiplaty. Obsahují 38 kulatých prohlubí ve tvaru hrnků průměru 4,5 – 5 cm. K zakořeňování řízků je možno používat Multipoty bez drenážních otvorů, aby jimi kořínky neprorůstaly. Při opatrném mlžení se to osvědčuje.

Rašelinové hrnky – kořenáče – značky Jiffy Pot, kulaté nebo hranaté, se využívají ve všech zahradnických odvětvích. Řízky při dostatku vláhy rašelinovou stěnou hrnku dobře prokoření a rostliny dobře prospívají po výsadbě do volné půdy nebo po přesázení do větších nádob. Hranaté se používají v paletách o 16 kusech.

Kontejnery jsou hranaté nádoby z plastické hmoty s postranními drenážními otvory (obr. 31). U nás se zatím vyrábějí ve velikostech 13 x 13 cm, 16 x 16 cm a 19 x 19 cm a o obsahu 21, 31, popř. 51. Jako kontejnery se používají také polyetylénové sáčky a rozpojitelné válce z plastické hmoty bez dna tzv. manžety.

Rašelino-celulózové hrnky – kořenáče – velikosti 6 x 6 cm se vyrábějí v ČSSR v paletách po 24 hrnkách (obr. 32). Sazenice nesmějí v hrnkách proschnout a musí se včas přihnojit dusíkem, který je nutný pro rozmnožování půdních bakterií rozkládajících buničinu.

Slibný pro racionalizaci množárenské práce je finský Paperpot systém.

Paperpoty jsou papírové přířezy, spojené speciálními lepidly a složené do tvaru harmoniky. Je to japonský patent.

Po navlhčení se harmonika samovolně rozpadne na jednotlivé buňky ve velikostech 1,9, 3, 3,8, 5, 6, 7,5, 10, 15 a 20 cm.

Roztažené palety buněk (harmoniky) mají různé rozměry od 29,5 x 118 cm do 38 x 180 cm. Připínají se buď na podložky z plastické hmoty, nebo přímo na množárenské záhony a plní se pak substrátem ručně až na místě. Při plnění zvláštním strojem je výkon jednoho pracovníka při píchání řízků až 2000 ks za hodinu.

Culticel jsou obdobné přířezy naší výroby buď po 336 buňkách o průměru hrnků 3,8 cm, nebo po 144 hrnkách o průměru hrnků 6 cm anebo po 84 buňkách o průměru hrnků 7,5 cm (obr. 13).

Pokud jde o nové substráty z umělých nebo jiných hmot, mají různé vlastnosti, a proto se při zakořeňování řízků různě používají.

Multopren je lehká pěnová hmota na bázi polyuretanu o objemové váze 12 – 15 g/ l obsahu, s příznivým vzájemným poměrem jímavosti vody a vzduchu pro zakořeňování řízků. Hmota je tvarována do krychliček ve třech velikostech, které do sebe zapadají (obr. 33). Řízky se píchají přímo do hmoty nejmenší krychličky, která se po zakořenění řízku vsune do krychle střední velikosti, jež může u některých druhů dřevin představovat již konečnou velikost balu, nebo se později ještě vsune do třetí velikosti, ve které doroste řízkovanec velikosti vhodné k výsadbě do volné půdy nebo k přesázení do velkých kontejnerů.

Baystrat je umělá hmota podobných vlastností jako Multopren.

Grodan je čedičová vlna zavedená v r. 1970 pro zakořeňování a pěstování květin a dřevin v Dánsku. Obsahuje jen 3 % pevné hmoty a 93 % pórů. Rostliny v ní rostou vlastně v živném roztoku. Póry obsahují 10 – 20 % vzduchu a zbytek je roztok. Vlna se v zemi časem rozloží. Grodan se vyrábí pro množení řízkováním nebo výsevem v krychličkách o velikostech 3, 3,8 a 5 cm, paletizovaných na fóliích o rozměrech 30 x 30 cm.

Každá krychlička má jamku pro usnadnění vkládání semen nebo píchání řízků. Jednotlivé krychličky se rozestavují na plastickou fólii, eternit, do truhlíků nebo na Styropur( pěnový polystyrén), nikdy ne na rašelinu, perlit nebo písek, neboť ty odnímají Grodanu vlhkost a živiny. Po osetí nebo napíchání řízků se krychličky důkladně zvlhčí 0,1 % roztokem plného hnojiva a podle potřeby se po zakořenění řízků nadále zalévají roztokem hnojiva. Další velikosti krychliček 7,5, 10, 15 a 20 cm jsou obaleny plastickou fólií. Grodan se vyrábí také jako granulát pro příměs do substrátů k hrnkování.

Perlit je umělý substrát (expandovaný silikát hlinitý), v zahradnické praxi využívaný pro provzdušňování a zlehčování zeminy. Je zcela sterilní. Využívá se také jako množárenský substrát.

Aeroponie je dosud málo propracovaná metoda zakořeňování měkkých zelených řízků ve vzduchu. Je to myšlenka brněnského fyziologa doc. Ing. J. Šikuly, Csc. Princip pozůstává v tom, že řízky, normálně upravené, se ve svazečcích zavěšují volně do klimatizované, zasklené skříně s potřebným světlem, vzduchem, teplotou a vlhkostí, kde ve stálé, jemné vodní mlze zakoření, aniž y bylo třeba je píchat do substrátu na rozměrné množárenské záhony. Vodní mlha, která se na řízcích sráží, odkapává a odtéká mimo množárenskou skříň, přičemž bere s sebou případně vyklíčené zárodky plísní. Pro zamezení plísňové a bakteriální nákazy je skříň vystavena pravidelnému ozáření ultrafialovými paprsky, které po krátkodobém působení ovlivňují vznik ozónu ve vzduchu aeroponického zařízení, který zabraňuje vzniku mikrobiální nákazy.

Proto výsadbu matečních keřů se volí místo chráněné z návětrné strany proti vysýchání. Půda musí být v dobré struktuře, humózní, ne příliš vysýchavá. Převaha dusíku v půdě je nutná pro tvorbu dostatečně dlouhých letorostů. Reakce půdy má být poněkud kyselejší, než jednotlivé druhy normálně vyžadují.

V prvním roce se nechají mateční rostliny volně růst. Ve druhém roce se keře seříznou až k zemi a nově narostlé výhony se mohou na jaře třetího roku pohřížit. Vždy na podzim od druhého roku se přihnojuje matečnice chlévským hnojem, prohnojenou rašelinou nebo alespoň bezplevelným kompostem s přídavkem průmyslových hnojiv. Organická hnojiva se ihned zaořou, zapraví frézou nebo na malých plochách a v zahradách se zaryjí. Hlavy matek, pokud se nehříží vysokým obloukem, z něhož by vyrůstaly nevhodné výhony (obr. 21), dají každoročně nové výhony ke hřížení.

Hřížením se nazývají tedy různé způsoby rozmnožování, při kterých zůstává větvička nebo výhon až do dostatečného zakořenění spojený s mateční rostlinou.

Nejjednodušší způsob je pokládání jednotlivých jednoletých výhonů na jaře do rýh, kde se nejdříve připevní, přiháčkují a teprve po vyrašení mladých výhonků přihrnou podél celého výhonu. Podle počtu vyrašených pupenů se získá již na podzim větší či menší počet oddělků.

Velmi jednoduchý způsob je obloukovité hřížení. Rozumí se jím pohřížení jednoletých, výjimečně dvouletých výhonů časně zjara obloukovitě do země. Postup je následující: S plochým, dokonale hladkým, nerezavým rýčem přistoupíme k mateční rostlině tak, že ji máme po levé ruce, přičemž odhadneme podle počtu a délky jejích výhonů na jakou vzdálenost od sebe jednotlivé výhony pohřížíme a zda je pohřížíme do jednoho kruhu kolem matky (jsou-li jejich délky vyrovnané) nebo do dvou kruhů ( jsou-li nestejně vysoké). Pak uchopíme rýč vnitřní stranou k sobě, v určené vzdálenosti od matky ho zarazíme do země a jedním či dvěma pohyby vytvoříme klínovitou, 15 – 20 cm hlubokou a 5 – 8 širokou rýhu. Rýč pak vytáhneme a napravo odstavíme. Nyní uchopíme nadhmatem oběma rukama jeden výhon, kratší ve střední třetině, delší v horní polovině. Držíme ho pevně levou rukou a pravou zkroutíme tu jeho část, kterou máme mezi rukama (délky asi 10 cm). Kroutíme krouživým pohybem, podobně jako vrbovou houžev, asi 180° kolem jeho osy. Pak výhon zahneme pokud možno do pravého až ostrého úhlu a takto zalomený vsuneme rychle do připravené rýhy. Dbáme na to, aby spodní část výhonu netvořila vysoký oblouk od mateční rostliny až do rýhy, ale abychom vytvořili co nejkratší a co nejnižší oblouk nad mateční rostlinou nebo alespoň blíže k ní. Zalomenou část vsuneme do země trak, aby levá strana ostrého oblouku se mírně svažovala do rýhy a aby pravá část šla kolmo vzhůru a opírala se o pravý okraj rýhy (obr. 18). Takto vsunutý výhon pevně přišlápneme patou jediným pohybem nohy. Pak uchopíme znovu rýč, kterým nejprve zahrneme stopu po patě, uděláme krůček nazad a pokračuje s hřížením dalšího výhonu. Nesmíme moc přešlapovat, abychom zbytečně neničili příznivou strukturu půdy, která se v matečnici před zimu vytvořila.

Háčky nebo kolíky nejsou při tomto postupu k přidržování výhonů třeba. Nedrží-li pohřížený výhon v zemi, je půda příliš sypká nebo suchá a pro hřížení se nehodí, protože neudrží ani nadále potřebnou vláhu. Pro hřížení se nehodí i taková půda, kde se musí na rýč našlapovat, protože je nestrukturní a příliš těžká, a nemá dostatek vzduchu, potřebného k vytváření kořenů. Špičky pohřížených výhonů se mají poněkud zkrátit, aby se hříženci rozvětvily. Stromovité druhy se však ponechávají bez zkrácení, aby po vyškolkování terminál rostl bez zpětného řezu přímo do výšky koruny.

Zakořenění hříženci se na podzim od matečních keřů odstřihnou a vyryjí. U těžko kořenících druhů (magnólie, vilíny aj.) trvá zakořenění dva roky. Jestliže vytvořil hříženec hojnost kořínků, rozstřihne se oblouk na dva hřížence. Obrácený hříženec dá po vyškolkování stejně pěknou rostlinu jako normální hříženec (obr. 19).

Jiný způsob je vlnovité, hadovité nebo čínské hřížení, nazývané také potápěné. Používá se k rozmnožování dřevin s Dlouhými, ohebnými výhony, které se pohříží ve více obloucích do země a rozdělí pak na tolik sazenic, kolik mají zakořeněných oblouků. Tento způsob se týká převážně pnoucích a ovíjivých keřů.

Druhy, které vyhánějí z kořenů nebo z kořenového krčku výmladky, odnože, se nemusí celé vyjmout, stačí, když odhrnou, aby se mohly zakořeněné výhony odebrat. Mateční rostliny se pak znovu přihrnou. Takto získaným sazenicím se říká odkopky. Mateční rostliny, které vyháněním výmladků hodně bují, se dají špatně ošetřovat. Proto starší keře je lépe zlikvidovat a vysadit nové.

U mnohých nízkých dřevin je dělení důležitým způsobem rozmnožování, u jiných, zejména vřesovištních, je třeba napomoci tvorbě dělivého pletiva prosypáváním matečních keříků písčitou rašelinou neb jinou humózní zeminou. Matečné keříky se pak po roce v časném podzimu nebo až na jaře vyjmou ze země, rozdělí a dělenci se vysadí na rašelinové záhony k dalšímu pěstování.

Při vyzvedávání semenáčů se používají na dlouhých záhonech a řadách různě konstruované vyorávače. Někde postačí podřezat celou šířku záhonu najednou, což se může provést i několik dnů dopředu, jinde, při dostatečně širokých řádcích, se vyorávají semenáče po jednom řádku, ihned se vytahují, vážou do svazků nebo se ukládají do košů, beden nebo novodobě do palet a dopraví co nejdříve k nákladišti nebo do přezimovny či třídírny. Většina mladých dřevin se může uchovat přes zimu v klimatizovaném skladě při + 0,5 až +1 °C a 95% vzdušné vlhkosti. Uskladňují se buď ve svazcích na laťových roštech, nebo v polyetylénových pytlích. K přezimování se hodí výborně také hluboká pařeniště (obr. 17), na dně drénovaná.

Malé partie se vyzvedávají obvykle ručně. Dbá se přitom na to, aby se jednotlivé druhy nezaměnily a nepromíchaly. Ve velkokulturách se osvědčují pro vyorávání vzrostlejších semenáčů, podnoží a školkovaných sazenic tzv. plantlifty, vyorávače, které vyorané sazenice také vytahují, oklepou a hned vážou do svazků, které padají buď na zem, nebo do nesených palet.

Pokud vyzvednuté a vytříděné semenáče nejsou dostatečně silné, aby se mohly školkovat přímo v širokém sponu nebo vysazovat na stanoviště, musí se přeškolkovat. Rozměry záhonů a vzdálenost řádků se volí ve stejných normách jako pro výsevy (obr. 5 a 6), vzdálenosti rostlin v řadách podle očekávaného růstu jednotlivých druhů. Druhy, kde na vzdálenostech hodně záleží, je mají uvedeny v hlavní – speciální části. Velké partie se školkují strojem, menší raději ručně za rýč, pod motyčku a také kolíkem. Ošetřování naškolkovaných záhonů je obdobné jako u výsevů. Také podřezávání semenáčků je blíže objasněno u rodů, kde to má význam.