Rozmnožování okrasných stromů a keřůJehličnany

TSUGA Carriére – Pinaceae

admin — Tue, 18 Oct 2011 14:36:06 +0000

Šišky T. canadensis a T. heterophylla dozrávají i u nás v prvním roce v říjnu, avšak po vypadání semen se opět uzavírají a zůstávají ještě dlouho na stromech. Proto musíme při sklizni dát pozor, abychom nesklízeli šišky prázdné. Osivo se však zpravidla všechno dováží. Hmotnost 1000 semen T. canadensis je 2,8 g při klíčivosti 50 %, T. heterophylla 1,7 g při 40 %, T. diversifolia 4 g při 60 %, T. mertensiana 7,1 g při 50 % a T. sieboldiana 3,6 g při 26 % klíčivosti. Po sklizni osivo hned vyluštíme a uložíme na suchu.

Začátkem dubna namočíme osivo na 24 hodin do vody, smícháme je s pískem a uložíme při teplotě 4 – 8°C po 30 dnů. V vkětnu je vyséváme naširoko na chráněné záhony výsevkem 15 – 20 g na 1 m2 . Výsev zasypeme nejprve 0,5 cm tlustou vrstvou substrátu a na ní pak asi 1 cm tlustou vrstvou jehličnaté hrabanky, kterou před vzcházením zase shrábneme. Semenáčky jsou v prvním roce zcela útlé. Necháme je proto ještě v dalším roce na semeništi. Po oba roky musíme rostliny nejméně do srpna přiměřeně stínit a udržovat semeniště vlhké, jinka úplně vyhynou. Sazenice 2/0 pak zaškolkujeme pokdu možno časně zjara opět na chráněné záhony, kde nám 2/1 narostou do výšky 10 – 20 cm. Vyzvedáváme však teprve 2/2 výšky 20 – 30 cm. Po dalších 6 letech při jednom až dvou přesazováních mohou T. canadensis dosáhnout ve školce již výšky 2 – 2,5 m.

Mnoho nových i starších kultivarů, zejména zakrslých, které se v posledních letech staly oprávněně oblíbenými dřevinami, můžeme množit řízkováním. Řežeme postranní větvičky s patkou v pozdním podzimu a po stimulaci je pícháme do obvyklého písčitorašelinného substrátu do truhlíků, které necháme přes zimu ve skleníku. K jaru jsou řízky natolik zakořeněné, že je můžeme hrnkovat a na jaře brzy zapustit do zastíněného pařeniště. Možné je také roubování vzácnějších druhů a kultivarů na hrnkované 2/2 T. canadensis v září nebo v únoru ve skleníku jako jiné konifery.

Využití stimulátorů: Používáme roztok se 40 – 100 ppm IBA, nebo koncentrovaný roztok se 4000 – 20 000 ppm IBA, nebo pudr s 12 000 ppm IBA.

Kultura: Rostlina se daří v humusovité, písčitojílnaté až těžší, dostatečně vlhké půdě, avšak také ve štěrkovité i nedostatečně drénované půdě. Nedaří se na půdách vápenitých a křídlových. Mladé rostliny vyžadují lehké zastínění a chráněné stanoviště. T. canadensis, T. caroliniana a T. heterophylla vydrží mráz až – 36°C.

Druhy: T. CANADENSIS Carr., T. caroliniana Engels., T. diversifolia Mast. (T. sieboldii nana), T. heterophylla Sarg. (T. mertensiana Ldl. & Gord. non Carr.!), T. mertensiana Carr. a T. sieboldii Carr.

Torreya Arnott – Taxaceae

admin — Tue, 18 Oct 2011 14:34:44 +0000

Válcovité plody, asi 2,5 cm dlouhé, dozrávají po 2 letech také u nás, např. v Mlyňanech a opadávají pak ze semenného stromu. Většinou se však semena dovážejí. Ihned po sesbírání nebo po obdržení je stratifikujeme a v lednu přeneseme do skleníku k předklíčení. Naklíčená semena (děložní lístky zůstanou při klíčení v semenném obalu) naklademe přímo do hrnků a necháme ve skleníku, dokud rostliny dostatečně nezesílí, abychom je mohli umístit do pařeniště, kde mohou mrazuprostě přezimovat.

Řízkováním se množí celkem snadno jako tis. Řízkovanci však pak rostou ještě mnoho let větvovitě, i když vybíráme řízky z koncových větviček. Vyvazováním a řezem můžeme tvar částečně napravit. Roubováním na Taxus baccata dostaneme rostliny podobné řízkovancům. Mladé rostliny pěstujeme zpočátku v hrnkách nebo kontejnerech, abychom je mohli snadněji zazimovat.

Kultura: Rostlina se daří v dobré, kypré půdě, nepříliš vlhké, zpočátku v polostínu. Nesnáší stagnující mokro. Mladé rostliny žádají zimní kryt, starší vydrží na chráněném místě bez krytu.

Druhy (odolné): T. californica Torr., T. lucifera S. & Z. a T. taxifolia Arnott.

Thujopsis Sieb. & Zucc. – Cupressaceae – zeravinec

admin — Tue, 18 Oct 2011 14:33:55 +0000

Pro vypěstování rostlin s průběžným kmenem dovážíme osivo japonské provenience. Hmotnost 1000 semen je 3,3 – 5 g. Klíčivost bývá někdy velice špatná, není-li osivo čerstvé. Hned po obdržení, nejpozději v polovině dubna, semena jeden den namočíme a druhý den je vyséváme podle možností do truhlíků ve skleníku nebo do studeného pařeniště. Zde zůstanou semenáčeky až do příštího jara, abychom je pak přeškolkovali na záhohy.

Řízky zakořeňují uspokojivě. Řežeme je z postranních vrcholků, abychm dosáhli vzrůstnějších rostlin a pícháme je jako zeravy v pozdním létě. Zakořeňují pomalu a pouštějí méně kořenů než zeravy. Zakořeněné rostliny napřed nahrnkujeme a pěstujeme dále v kontejnerech.

Využití stimulátorů: Používáme roztok s 50 ppm IBA.

Kultura: Rostlina se daří v dobré, živné půdě dostatečně vlhké. Dobře prospívá na lehce zastíněném místě. Vegetativně množené rostliny druhu i jeho kultivary mají keřovitý vzrůst. Hlubším řezem a zakracováním postranních vrcholků je lze donutit ke vzpřímenějšímu a bujnějšímu růstu. Mladé rostliny vyžadují na zimu lehký kryt.

Druh: T. dolabrata S. & Z.

THUJA Linné – Cupressaceae – zerav

admin — Tue, 18 Oct 2011 14:33:13 +0000

Vzrůstné a trvanlivé strmy všech původních druhů získáme výhradně jen ze semene. Šišky odebíráme v září až říjnu, kdy se začínají otevírat. Ve slabé vrstvě je necháme oschnout. Semena pak snadno vypadají. Hmotnost 1000 semen T. occidentalis je 0,8 – 1,7 g a T. orientalis 12 – 19 g. Klíčivost mají 60 – 80 %. Hmotnost semen T. plicata je 1 – 1,6 g a T. standishii 0,6 g. Klíčivost obou druhů bývá však u domácího osiva minimální, u dováženého průměrně 15 %. T. orientalis si uchová klíčivost 1 rok, ostatní druhy po 2 roky. Osivo uskladníme až do výsevu v suchu.

V polovině dubna namočíme semena na 24 hodin do vody. Pak je smícháme je jemným pískem a koncem dubna vysejeme na chráněné záhony naširoko. Osivo T: occidentalis vyséváme 10 – 15 g na 1 m2 , začátkem kvatna pak T. plicata 25 – 50 g na 1 m2 a rovněž tak T. orientalis. Na 1 m2 bývá 1000 – 1250 semenáčků. Necháme je dva roky na semeništi, pak je zaškolkujeme a sklízíme 2/1 výšky 15 – 30 cm a 20 – 35 cm, čtyřleté 2/2 výšky 25 – 50 cm a 30 – 60 cm. S oblibou vyséváme štíhlé typy.

Chceme-li kulturu semenáčků o jeden rok uspíšit, zejména T. occidentalis a T. orientalis, vyséváme osivo již v lednu nebo v únoru ve skleníku do truhlíků a na jaře je přepícháme znovu do truhlíků. Také můžeme semenáčky po zesílení nasázet přímo na chráněné záhony, kde nám v příštím roce narostou 1/1 do velikosti tříletých.

Všechny kultivary množíme řízkováním. Již v červnu lze napíchat řízky juvenilní formy T. occidentalis a v červenci až srpnu pokračovat s ostatními kultivary až do zimních měsíců. Většina zeravů zakořeňuje snadno. V létě se zakořeňují na studeno v pařeništi řízky s patkou, nebo vrcholky s podélným řezem na bázi, stimulované, volně napíchané nebo v truhlíkách. Řízky se zakořeňují také pod fólií nebo pod mlhovkami ve skleníku, v zimě pak na mírně teplé množárně v písčitorašelinném substrátu. Řízky z mladých rostlin zakořeňují nejlépe a nejrychleji. Množení musíme vždy pečlivě stínit a udržovat vlhké.

Řízkovance z raného množení můžeme ještě na podzim nahrnkovat nebo vysázet na chráněné záhony. Množení v pařeništi ponecháme přes zimu a vysadíme až na jaře. Zakořeněné řízky v truhlících přezimujeme v hlubokém pařeništi nebo v japanu. Množení ve skleníku můžeme nahrnkovat během zimy a umístit do jara v japanu.

Roubování v předjaří ve skleníku na 2/1 semenáče hrnkované nebo na semenáče prostokořenné, pokud mají bohaé kořeny, přichází v úvahu pro vzácnější pomalu kořenící a pomalu rostoucí kultivary, jako jsou „Cloth of Gold“, „Cristata Aurea“, „Lutea“, „Pendula“, „Recurva Nana“ a některé novinky. Výhodou roubování je, že můžeme naroubovat až 15 cm velké rouby a získat tak až dvouletý náskok oproti řízkovancům. Roubování v srpnu až září bývá zpravidla méně ekonomické. Po srůstu roubů s podnoží povolíme včas úvazky, aby se nezařezávaly, podnože postupně zakrátíme a na jaře je vysadíme do volné půdy na záhony. Teprve příštího jara odřízneme zbytek podnože, který pomáhal roubovancům, aby dostatečně zesílily.

Na 2/1 semenáče T. orientalis můžeme roubovat nejrůznější cyprišovité konifery, jako Calocedrus, Chamaecyparis, Cupressus, Juniperus, zejména J. squamata, Thujopsis a všechny kultivary Thuja.

Využití stimulátorů: Používáme roztok se 40 – 100 ppm IBA, nebo koncentrovaný roztok se 4000 ppm IBA, nebo pudr s 8000 – 12 000 ppm IBA.

Kultura: Zoravům nejlépe vyhovuje volné, slunné stanoviště v dobré, výživné, dosti vlhké půdě. Jen T. orientalis snáší výhřevnější a teplejší půdy. Na bohatších a vlhčích půdách roste stejně jako T. plicata, jen o něco bujněji a trpí pak silnějšími mrazy. Přestože zeravy drží při dobývání dobře kořenový ba zeminy, pěstujeme hlavně zakrslé a slaběji rostoucí kultivary v kontejnerech. Pro živé ploty volíme především generativně množené rostliny, neboť vzpřímeněji rostou.

Druhy: T. korainensis Nakai, T. OCCIDENTALIS L., T. ORIENTALIS L., T. PLICATA D. Don (T. gigantea, T. lobbii) a T. STANDISHII Carr.

TAXUS Linné – Taxaceae – tis

admin — Tue, 18 Oct 2011 14:30:21 +0000

Pokud chceme vypěstovat vzrůstné jedince s průběžným kemen, rozmnožujeme tisy výsevem, zejména T. baccata. Plody dozrávají v srpnu až říjnu. Musíme je sklízet, jakmile začnou červenat, a to při větší potřebě sklepáváním na rozprostřenou plachtu nebo fólii. Semena vypereme hned po sklizni v proudu vody a stratifikujeme. Hmotnost 1000 semen je 60 – 70 g. Klíčivost mají 70 %. Méně pracný způsob předseťové přípravy osiva je smíchání čerstvých plodů s pilinami a následná stratifikace s pískem a teprve potom, až když se dužniny v pilinách vysuší. Pozor na myši během zimy! Dovedou prohrabat celou vrstvu písku a nenechají jediné semeno celé. Nejlépe, když nádoby zakryjeme sklem.

Příštího podzimu vyséváme stratifikované osivo naširoko do pařeniště nebo na chráněný záhon. Výsev je asi 400 – 450 g na 1 m2 . Osivo přiklepneme a zasypeme 1 cm tlustou vrstvou jehličnaté hrabanky. V květnu výsev vzejde, avšak část osiva vždy přeléhá. Mladé semenáčky chráníme před sluncem a suchem. Dva roky je ncháme na semeništi, pak je přepícháme a dostaneme 2/1 vysoké 8 – 12 cm a za další rok 2/2 vysoké 12 – 18 cm i 18 – 25 cm. Vzejde-li výsev příliš hustě, což se však málokdy stává, můžeme mladé semenáčky přepíchat za zelena do studeného pařeniště. Růst se tím ale zabrzdí.

Pokud bychom chtěli vysévat semena kultivarů, musíme mateční rostliny vyzkoušt, neboť jen zřídka získáme větší počet věrných semenáčů. U sloupovitých forem má výsev určitý význam, neboť semenáče jsou odolnější proti zimě, než řízkované rostliny.

Hlavním způsobem rozmnožování tisů je v současné době pro všechny druhy i jejich kultivary řízkování. Řízkujeme od srpna do listopadu, než nastanou silnější mrazy. Později řezané řízky dlouho zakořeňují a špatně se pak přesazují. Řízky bereme podle odrůd a zvyklostí s patkou nebo bez patky jen s podélným, 1 – 2 cm dlouhým řezem na dolním konci řízku. Ze vzrůstných kultivarů bereme jen řízky z vrcholkových větví, u široko rostoucích a zakrslých tvarů také z postranních. Pro stimulaci pícháme řízky do neutrálního, písčitorašelinného substrátu přímo na množárnu nebo do truhlíků. Píchání řízků přímo na množárnu má tu výhodu, že řízky mohou být větší. Zpočátku dbáme na to, aby teplota substrátu i ovzduší množárny zůstaly co nejnižší a pečlivě hlídáme zastínění množárny. Řízky nesmí vyrašit dříve, než začnou zakořeňovat. Rané množení můžeme dát pod mlhovky i pod fólii v klimatizovaném množárenském skleníku. Teprve k jaru zvyšujeme teplotu množárny z 8 – 10°C na 12 – 15 °C.

Včas zakořeněné řízkovance v truhlíkách přezimujeme v japanu nebo v pařeništi. V květnu až červnu vyjmeme zakořenělé řízky z množárny nebo z truhlíků a vysadíme je na chráněné záhony do volné půdy nebo je nahrnkujeme do 8cm hrnků. Pozdní množení nezakoření do zimy dostatečně po přesazení a vyžaduje zimní kryt.

Roubování používáme jen zřídka, a to jen pro vzáné nebo zakrslé formy. Podnože, 2/1 semenáče T. baccata, nahrnkujeme v srpnu a v březnu až dubnu je ve skleníku oroubujeme do boku. Vybíráme k tomu jen vhodné rouby, abychom docílili žádaných tvarů.

Využití stimulátorů: Používáme buď roztok se 40 – 80 ppm IBA, nebo koncentrovaný roztok se 4000 – 10 000 ppm IBA, nebo pudr se 4000 – 12 000 ppm IBA.

Kultura: Tisy milují především živné vápenité půdy. Snášeji však i půdy ostaní, pokud nejsou suché, výhřevné nebo mokré a nepropustné. Rostou stejně dobře ve stínu jako na volném stanovišti. Po nočních mrazech však trpí zářením zimního nebo předjarního slunka.

Druhy: T. BACCATA L., T. brevifolia Nutt., T. CANADENSIS Marsh., T. CUSPIDATA S. & Z., T. hunnewelliana Rehd. a T. x media Rehd.

Taxodium Richard L. C. M. – Taxodiaceae – tisovec

admin — Tue, 18 Oct 2011 14:29:13 +0000

Osivo z dovozu obsahuje ve 100 g 1000 semenn. Klíčivost má 80 %. Také u nás dozrávají šištice, které sklízíme v říjnu. V březnu semena vyluštíme a máčíme po 2 týdny ve vodě v teplém skleníku. Po přezimování semenáče přeškolkujeme, aby 1/1 dosáhly výšky 20 – 40 cm a 1/2 40 – 60 cm. Kultivary roubujeme na semenáče druhy nebo na Cryptomeria japonica.

Kultura: Rostlina se daří v hlinitopísčité, hluboké půdě při vysoké hladině podzemní vody. Vyžaduje polohu na plném slunci v teplé oblasti.

Druhy: T. ascendens Brongn. a T. distichum Rich.

Sequoiadendron Buchholz – Taxodiace – sekvojovec

admin — Tue, 18 Oct 2011 14:28:33 +0000

Šišky dozrají i u nás ve 2. roce v říjnu až listopadu. Předklíčené osivo vyséváme ve skleníku do misek, kde po 4 – 6 týdech vzejde. Hmotnost 1000 semen je 5 g. Klíčivost má kolem 25 %. Semenáčeky napícháme do hrnků a přezimujeme v mrazuprosté místnosti i po dalším přesazování až do výsadby. Řízky zakořeňují zdlouhavě a dávají keřovitě rostoucí rostliny. Lepší výsledky dosáhneme, když využijeme k řízkování výmladky, které vyřážejí z kmene nízko u země nebo z adventivních pupenů na kmeni a které již začínají vytvářet konkurenční terminál.

Kultivary roubujeme v pozdním létě na semenáče druhu nebo z nouze i na řízkovance Cryptomeria japonica „Elegans“. Roubujeme do boku a roubovance pak umístíme ve skleníku, kde je i přezimujeme.

Kultura: Rostlina prospívá v lehké, hluboké a vlhké půdě s propustným podkladem. Na vápenitých půdách jehličí žloutne. Sekvojovec se hodí pro teplejší kraje na chráněná, lehce zastíněná místa. Také v drsnější oblasti prospívá, je-li po korunou strmu jako pokryv půdy výsadba stálezelných dřevin.

Druh: S. giganteum Buchholz.

Sequoia Endlicher – Taxodiaceae – sekvoja

admin — Tue, 18 Oct 2011 14:27:51 +0000

Množíme výhradně výsevem dováženého osiva. Semeno předklíčíme ve vlhkém písku a vysévme pak ve skleníku. Semenáče pěstujeme dále v hrnkách. Kultivary je možno roubovat v září na semenáče sekvoje nebo sekvojovce. Pro rouby vybíráme silné vrcholky postranních větví. Roubovance dáme na studenou množárnu. Rovněž je možné řízkovat.

Využití stimulátorů: Používá se roztok se 40 – 80 ppm IBA, nebo 150 ppm IBA, nebo pudr s 12 000 ppm IBA:

Kultura: Rostlina se spokojí s kamenitou, mělkou půdou. Přes zimu u nás vyžaduje dobrý kryt.

Druh: S. sempervirens Endl.

Sciadopitys Siebold & Zuccarini – Taxodiaceae – pajehličník

admin — Tue, 18 Oct 2011 14:27:12 +0000

Semena, dovážená většinou z Japonska, vyséváme v předjaří ve skleníku, kde vyklíčí až za 3 měsíce. Po roce přepícháme semenáčky do hrnků. Jejich vývoj je velmi pomalý. V prvních dovu letech tvoří jen asi 6 listů a teprve ve 4. roce začínají růst do výšky. Řízkování je možné z 6 – 8 cm dlouhých vrcholků v červnu až červenci. Řízky zakořeňují vždy velice nejistě.

Méně známý rychlejší způsob rozmnožování je roubování na vlastní kořeny. V polovině března kopulujeme vrcholové výhny na odpovídající kořeny, roubovance nahrnkujeme a umístíme ve skleníku na množárně při 15°C, kde brzy vyraší. S pokračujícím růstem roubovance otužíme a koncem června až začátkem července je vysadíme na chráněný záhon. X 1/0 jsou pak větší než 1/2.

Využití stimulátorů: Používáme roztok s 20 ppm IBA.

Kultura: Rostlina se spokojí se téměř každou půdou prostou vápníku, obzvláště je-li lehká, živná, nepříliš suchá, ale písčitá. Tmavé zbarvení jehličí si udrží jen při dostatku živin, zejména dusíku. Na vhodném, chráněním stanovišti je odolná nejen proti zimě, ale i proti vedru. Rostliny, které rostou do šířky, můžeme donutit řezem, který dobře snáší, k lepšímu vzrůstu.

Druh: S. verticillata S. & Z.

PSEUDOTSUGA Carriére – Pinaceae – duglaska

admin — Tue, 18 Oct 2011 14:26:25 +0000

Původ semen je u duglasky velice důležitý. Pro naše podnebí se hodí nejlépe provenience ze severní části jejího původního areálu. Domácí osivo z uznaných porostů máme jen u P. menziesii var. viridis. Šišky dozrávají začátkem září, kdy je také čas ke sklizni, neboť klíčivá semena se záhy rozletí a co zůstane v šiškách, bývá hluché. I tak je třeba před sklizní kontrolovat, zda jsou semena plná, neboť jsou i stromy se semenem sterilním. Sklizené šišky necháme v chladné místnosti dozrát a pak je vyluštíme při 35 až 38 °C. Hmotnost 1000 semen je asi 10 g. Klíčivost má 60 % a podrží si ji asi 3 roky.

Koncem dubna namočíme semeno na 24 hodiny, necháme 3 týdny ve vlhkém písku předklíčit a vyséváme pak na chráněné záhony do rýhh nebo proužků. Výsevek je asi 4 – 5 g na 1 bm. Osivo zasypeme 1 cm tlustou vrstvou kompostu nebo rašelinné zeminy. Semena vzejdou za 3 týdny po výsevu. Osivo můžeme vysévat také na podzim. Je jen třeba ochrana proti jarním mrazům, když výsev časně vzejde. Počínaje zářím chráním výsev proti podzimním mrazům, od července proti sypavce.

Semenáče necháme 2 roky na semeništi, pokud porost není přehoustlý. P. menziesii var. viridis dosáhne pak výšky 10 – 25 cm a 15 – 30 cm. Po přeškolkování, při kterém semenáče nesmí dlouho trpět na slunci (nejlépe, když namočíme kořeny do Agricolu), sklízíme 2/1 vysoké 20 – 40 cm až 25 – 50 cm, popřípadě po 2 letech 2/2 vysoké 30 – 60 cm. Variety caesia a glauca zůstanou o jednu třídu menší.

Kultivary, zejména modré a šedé variety, roubujeme v zimě na 2/1 semenáče, které jsme na jaře hnrkovali. Při roubování postupujeme obdobně jako u jedle a smrků. Vyvarujeme se přílišné vlhkosti ve skleníku. Rouby bereme výhradně vrcholkové.

Zakrslé formy můžeme množit řízkováním. V pozdním létě bereme řízky s patkou, pokud možno z mladých rostlin. Po vykoupání ve slabém roztoku hypermanganu je stimulujeme a napícháme do truhlíků s písčitým substrátem neutrální reakce, které umístíme ve skleníku. Řízky jsou choulostivé na sluneční záření. Během zimy zakoření na spodním teple a na jaře je můžeme hrnkovat.

Využití stimulátorů: Používáme roztok s 50 ppm IBA.

Kultura: Rostlina se daří v písčitohlinité výživné půdě při dostatečné vlhkosti vzduchu. V duchých nebo těžkých jílovitých půdách se nedaří. Mokrou půdu nesnáší, naopak vyhovuje jí spíše sušší, kde netrpí tolik mrazem. Nejodolnější jsou variety caesia a glauca. Rostou však pomalu a poněvadž je u nich nebezpečí sypavky, pěstuje se v lesních školkách snad výhradně jen varieta viridis.

Druh (odolný): P. MENZIESII Franco (P. taxifolia).