Někdy se však nelze vyhnout ani ručnímu pletí, přesto, že se půda pro výsev řádně připravila, desinfikovala chemickými přípravky, které ničí i plevelná semena, použily se preemergentně herbicidy a výsevy se včas kypřily. Kde se objeví nutnost ručního pletí, nesmí se otálet, neboť každým zameškaným dnem se práce s pletím násobí. To platí i pro výsevy pod sklem a fólií, zejména pak v pařeništích. Zde je nutno dbát na soustavnou kontrolu teploty, včasné větrání a stínění výsevů. Za pouhé 2 – 3 hodiny zde může nastat kalamita.

Je-li třeba výsevy na volných záhonech zakrývat, aby se omezil výpar vody, působení vyšších teplot, škody přívalovými dešti, ptactvem, pozdními mrazíky a větrnou erozí, zabránilo se většímu zaplevelení a urychlilo klíčení, použijí se svinovací rákosové nebo bambusové stínovky (rohože), řídké tkaniny z juty, umělých vláken a Vertexu. Provizorní podklady pro svinovací rohože a bočnice chráněných záhonů se mohou upevňovat různým způsobem (obr. 15). Na jednoduché i sedlové pařeniště (obr. 16) se mohou pokládat rámové rohože z rákosu, vřesu, latí apod.
Někdy postačí jen boční přistínění výsevních záhonů svinovacími rohožemi, které se postaví do pěšinky a opřou proti severu o kordonový drát, napnutý na kůly. Rohože je třeba vždy přichytit drátkem k podkladům nebo ke kordónovému drátu, neboť nenadálý závan větru je může rozmetat a způsobit tak na záhonech velkou škodu.

Zakrýváním, popřípadě zazimováním podzimních výsevů se omezí také škody vymrzáním semen a popř. předčasným vyklíčením. U všech velkoplodých semen, jako jsou žaludy, ořechy atd., je to nutné, Nejlepší je celoplošné zakrývání hrabankou a rašelinou, méně již listím nebo pilinami. Při nedostatku materiálu nebo času se zakrývají alespoň řádky nebo proužky. Na jaře se kryt postupně snižuje nebo se zcela odstraní.

U výsevů pod fóliovými kryty se musí v srpnu až září pamatovat na otužení semenáčků. V tuto dobu se přihnojí 1% roztokem kombinovaného hnojiva s převahou fosforu a draslíku, aby semenáče lépe vyzrály. Nejpozději začátkem září se z krytů fólie sejme, aby semenáčky byly dostatečně dlouho před prvním mrazem vystaveny normálním povětrnostním podmínkám. Také na volných záhonech se musí podle potřeby přihnojit. Listnáče se přihnojují dusíkatými hnojivy po vytvoření 5. listu, pak ještě 2 – 3 krát, nejpozději do konce června.

Pro každý druh se určí předem, zda se bude osivo vysévat naširoko, nebo do normalizovaných řádků či pruhů. Rozměry záhonů budou pro oba způsoby stejné. Šířka záhonů se zvolí taková, aby všechny práce, které je možno mechanizovat, mohl vykonávat malotraktor při šířce záhonů 1 m (obr. 5) nebo při šířce záhonů 1,4 – 1,5 m (obr. 6). Délka volných záhonů se volí maximálně 100 – 150 m, délka chráněných záhonů je stejná, avšak po každých 20 m se nechá 1 m neosetý pro odkládání stínovek a rohoží. Orientace záhonů je při nízkém stínění nejvýhodnější východ – západ a na otevřených plochách kolmo na směr převládajících větrů.

Při výsevu obsáhlejších sortimentů bude na místě ruční výsev. Podélné řádky se naznačí běžnými značkovači. Malé partie se vysévají výhodně do příčných řádků (obr. 7). Vysévá se buď z volné ruky, nebo pomůckami, které jsou běžné v zahradnictví. Pro jistotu rovnoměrnosti výsevu se vysévá odměřenými dávkami na 1 bm záhonu. Rovnoměrnému výsevu se napomáhá smícháním drobného osiva se suchým pískem nebo zbarvením semen mořidly jako jsou Argonal a suřík.

Výsev secím strojem je nejen nejrychlejší, ale také nejpřesnější. Totéž platí i pro zasypávání vysetých semen strojem. V lesnictví používané jednoúčelové stroje jsou v tomto směru již dost dokonalé a vhodné i pro vysévání okrasných dřevin. Výška a druh zásypky jsou uvedeny v hlavní speciální části u jednotlivých rodů, pokud je jejich přesné dodržování důležité.

V poslední době se využívají uměle připravené substráty, jako např. smrková hrabanka ve vrstvě 10 – 15 cm, obohacená 6 kg mletého vápence, 1 kg síranu draselného, 2 kg superfosfátu, 2 kg Thomasovy moučky, 10 g boraxu na hnojení, 25 g modré skalice a 50 g síranu manganatého na 1 m3 nebo kromě vápence 3 – 5 kg Herbasynu 1 až 7 podle nároků určitého druhu dřeviny. Na tyto substráty se osivo vysévá pod fóliovými kryty (obr. 8 a 9), a to proto, aby se:
1. omezila závislost produkce na povětrnostních podmínkách,
2. zvýšila klíčivost osiva, a tím se osivo maximálně využilo,
3. vytvořil u semenáčků bohatý, rozvětvený kořenový systém.

Je však nutno poznamenat, že se upouští od výsevu běžných dřevin pod fóliovými kryty všude tam, kde jsou dobré půdní a klimatické podmínky, dostatek prostředků pro chránění záhonů, dobře fungující závlahový systém a delší zkušenosti s vyséváním dřevin na volné a chráněné záhony.

Jen exoty a drahá osiva, popřípadě takové druhy, které vyzrávají pozdě nebo bývají ohroženy ranými i pozdními mrazy, se vysévají pod sklo do japanů (obr. 10), do pařeniště nebo na chráněné záhony (obr. 11). Malé partie je možno vysévat do nejrůznějších nádob (obr. 12), dobře dezinfikovaných, stejných, jaké se používají pro přepichování, přesazování a pěstování, jen s tím rozdílem, že se na dno dá větší vrstva drenáže. Pro běžné výsevy se volí písčitý, bezplevelný kompost, pokud není v hlavní speciální části u jednotlivých rodů uveden vhodnější výsevní substrát. Výsevy v nádobách nebo bedničkách se nechají podle potřeby po určitý čas v chladném, stinném místě na zahradě, popřípadě se nechají promrznout a pak se přenesou k vyklíčení do skleníku nebo se dají do pařeniště pod sklo. Přímé výsevy do papírových přířezů tzv. Paperpotů (obr. 13), Culticel (viz stať o množení v paletách) jsou záležitostí spíše lesnickou.