Zakrslé druhy, ale také S. bockii, S. boydii, S. reticulata a nízké kultivary S. purpurea množíme zelenými řízyk řezanými v červnu, kdy zakořeňují na mlhovkové množárně nebo i pod fólií téměr na 100 %. Zelenými řízky je možno rozmnožovat také převážnou většinu ostatních druhů, hlavně však S. caprea a S. cinerea. Z řízků však nerostou S. caprea „Mas“, S. magnifica, S.aurita a některé další druhy a jejich kultivary. Tyto roubujeme v ruce na zakořeněné 0/1 dřevité řízky druhu, který uznáme za vhodný, hodně nízko, aby se později po vyškolkování osamostatnily. Zpravidla roubujeme na S. viminalias. S. caprea X/1/0 se 3 – 5 výhony jsou schopné výsadby. Jinak je ponecháme ještě další rok ve školce.

Stromovité druhy vypěstujeme normálně jako jiné alejové stromy do koruny. Jen S. caprea „Pendula“ a snad ještě kultivary dalších druhů, jako S. purpurea „Gracilis“ a „Pendula“ roubujeme na kozí nožku časně zjara na kmínky S. daphnoides nebo S. viminalis. Podnože volíme tak, aby barva jejich kůry byla harmonická s naroubovaným druhem. Rouby převislých a zakrslých kultivarů se ujímají v zimě při roubování v ruce na nezakořeněné pruty 120 cm, 140 cm i 170 cm vysoké. Tyto stromkové roubovance obalíme dole mechem a na jaře je vysadíme do školky nebo přímo do kontejnerů, ve kterých se vyvinou za 2 – 3 roky v lákavé okrasné stromky.

Zakrslé druhy a jejich kultivary mnžíme také hřížením v dubnu až květnu. V kypré, humózní a dostatečně vlhké půdě pruty snadno zakoření. Na podzim sazenice oddělíme a na jaře vyškolkujeme do volné půdy, popřípadě je nasázíme do kontejnerů, kde po zesílení představují hledaný výsadbový materiál pro skalky, alpína a kamenné mísy.

Pěstování košíkářských vrb je usměrněno ČSN.

Využití stimulátorů: Používáme roztok s 20 – 100 ppm IAA nebo 20 – 50 ppm IBA.

Kultura: Stanovištní nároky domácích vrb jsou uvedeny v seznamu druhů podle publikace J. Chmelaře Poznámky k československým druhům rodu Salix. Všeobecně rostou vrby v každé nepříliš suché půdě ve slunné poloze. Zakrslé druhy milují chladnější polohy v kamenité, vlhčí půdě na severní straně alpína. Jen druhy s oboustranně šedými až plstnatými listy snášejí půdy sušší.
Z domácích druhů nižších poloh rostou:
S. ALBA L. – na hlubokých, živných půdách,
S. AURITA L. – na kyselých horninách v chladnější poloze,
S. CAPREA L. – na nejrůznějších stanovištích,
S. CINEREA L. – na hlubokých, hlinitých půdách, v nižší poloze,
S. FRAGILIS L. – na mělkých a chudých půdách,
S. myrsinifolia Salisb. – na rašelinných mokřálech
S. myrtilloides L. – na rašeliništích i na normální půdě,
S. pentandra L. – i na neprovzdušněných, studených, rašelinných půdách,
S. PURPUREA L. – na štěrkových nánosech, ale tak ve výživnější půdě,
S. REPENS L. – na rozmanitých půdních podkladech i rašelinných,
S. triandra L. – na normální živné půdě,
S. VIMINALIS L. – na normální půdě v nižších polohách.

Z domácích druhů vyšších poloh rostou:
S. alpina Scop. – na vápenci a živných podkladech,
S. appendiculata Vill. – na mokvající, hlinité suti,
S. DAPHNOIDES Vill. – na štěrkových nánosech a na vápencích,
S. ELAEAGNOS Scop. – přednostně na vápencích, ale i na žule,
S. hastata L. – ve vápencové oblasti,
S. helvetica Vill. – na kyselých půdách v nejvyšších polohách,
S. HERBACEA L. – na slehlých drolinách jemnějšího štěrku,
S. phylicifolia L. – kolem potůčků, neroste na vápencích,
S. RETICULATA L. – na vápencových i jiných podložích,
S. RETUSA L. – na drnových svazích i v žulových sutích,
S. SILESIACA Willd. – v horských stržích, snáší poněkud stín.

Druhy zavlečené: S. acutifolia Willd., S. „Americana“ hort., S. AMYGDALINA L., S. x basfordiana Scal., S. x blanda And., S. caspica Pall., S. dasyclados Wimm., S. matsudana Koidz., S. x SEPULCRALIS Sim. a S. x smithiana Willd.

Druhy okrasných školek a botanických sbírek: S. aegyptiaca L., S. x boydii Lint., S. x cottetii Lagg., S. x erdingeri Kern., S. irrorata And., S. x grahamii Borr., S. melanostachs Mak., S. moupinensis Franch., S. muscina Dode, S. pyrenaica Gouan, S. sachalinensis „Sekka“ a S. x simulatrix B. White.