Příštího jara můžeme osivo vysévat na chráněné záhony nebo do pařeniště. Sejme naširoko, J. virginiana výsevem 50 – 60 g na 1 m2 , ostaní druhy asi 200 g na 1 m2 . Výsev zasypeme 5 mm tlustou vrstvou jemného písku a navrch dáme jehličnatou hrabanku. Během 4 týdnů výsev vzejde. Pokud by některý druh přeléhal, ošetřujeme výsevný záhon ještě jeden rok. Semenáčky 1/0 zaškolkujeme znovu na záhony, kde J. virginiana 1/1 naroste vysoký 15 – 25 cm jako podnožový materiál. Za další rok jsou 1/2 vysoké 25 – 40 cm a školkování schopné. Ostatní druhy, zejména J. communis, necháme 2 roky na záhonech, abychom sklidili 1/2 vysoké 20 – 40 cm, schopné pro školkování v širším sponu.

Hlavním způsobem množení kultivarů všech druhů je řízkování. Nejlepší řízky řežeme z mladých rostlin ve školce. Řežeme je pokud možno s patkou, delší vrcholky zakrátíme na jednotnou velikost, důkladně je vykoupeme v roztoku hypermanganu, stimulujeme a můžeme píchat.

Nejlepší doba pro množení řízkováním je u většiny jalovců červenec až srpen, jen kultivary J. squamata je lepší množit krátce před vyrašení na jaře. V novodobé praxi se však množí jalovce s větším či mneším úspěchem po celý podzim i zimu. Řízky pícháme, jako to okolnosti a zařízení pěstitelů dovolí, do truhlíků, do pařeniště, na množárenský záhon v japanu, do skleníkové množárny, pod mlhovky nebo pod fólie. Při pečlivé práci, za příznivých podmínek, mohou všechny jalovce až na vzpřímeně rostoucí kultivary J. virginiana, J. scopulorum a J. squamata zakořenit na 90 – 100 %. Zakořeněné řízkovance pak hrnkujeme nebo je sázíme na chráněné záhony, kde za 1 – 2 roky jsou schopné kontejnerování nebo dalšího pěstování ve volné půdě.

Téměř se nepoužívá hřížení. Je však docela dobře možné, zejména pro drobnou potřebu. Větve nízkých a plazivých kultivarů položíme na podzim nebo na jaře do rýh, přiháčkujeme k zemi a zasypeme písčitou hlinitorašelinnou zeminou, kterou udržujeme dostatečně vlhkou a bezplevelnou.

Vzpřímeně rostoucí kultivary, vzácnější druhy a někdy i slabě rostoucí zakrslé formy roubujeme na podzim na hrnkované podnože nebo v předjaří i na prostokořenné podnože J. virginiana či J. communis. V novější době se osvědčily jako podnože také jednovýhonkové řízkovance 0/1/2 J. chinensis „Hetzii“. Při roubování v zimě dáme podnože 3 – 4 týdny předem do skleníku, aby se probudily, než začneme roubovat. Obvykle roubujeme do boku, čerstvými a zdravými rouby, kteé mohou být podle síly podnože až 20 cm dlouhé. Vážeme páskou, bavlnkou nebo gumovými proužky u nás zatím málo používanými. Zamazávat nemusíme. Roubovance pak založíme na množárnu při spodním teple 20 až 22°C do morké rašeliny, kde je čas od času jednotlivě zaléváme. Po ujmutí roubu podnože zakrátíme a zbylý čípek odstraníme až při výsadbě.

Využití stimulátorů: Používáme buď roztok se 60 – 80 ppm IBA, nebo koncetrobvaný roztok se 4000 – 10 000 ppm IBA, nebo pudr se 4000 – 12 000 ppm IBA.

Kultura: Rostliny jsou většinou nenáročné na půdu a polohu.

Druhy, jejich nároky a vlastnosti:

J. CHINENSIS L. je zcela otužilý, snáší vápenité půdy.

J. COMMUNIS L. snáší sucho, je světlomilný, roste na vápenci i na rašelině.

J. horizontalis Moench. roste jak na skalkách, tak i jako podrost v polostínu.

J. procumbens aj. SQUAMATA Buch.-Ham. špatně snášejí půdy vápenité.

J. rigida S. & Z. žádá půdy spíše hlinitohumózní.

J. SABINA L. miluje vápenité půdy, je zcela nenáročný.

J. scopolorum Sarg. a J. VIRGINIANA L. jsou poněkud náročnější. Vyžadují půdu živnou a vlhčí. Jejich vzpřímené tvary nesnášejí hustý zápoj ve školce a ve výsadbě.