Rozmnožování okrasných stromů a keřůElaeagnaceae

Shepherdia Nuttal – Elaeagnaceae

admin — Tue, 18 Oct 2011 20:09:16 +0000

Z bobulovitých plodů vypereme semena, která ihned stratifikujeme a vyséváme až na jaře na volný záhon. Mladé výhony můžeme hřížit a S. argentea množit také kořenovými výběžky. Vyjímečně roubujeme v zimě na Hippophae nebo Elaeagnus multiflora.

Kultura: Rostlina je celkem málo náročná, daří se v písčité, propustné půdě a snáší také půdy vápenité. Chceme-li sklízet plody, musíme společnoě vysadit jedince obou pohlaví.

Druhy: S. argentea Nutt., S. canadensis Nutt. a S. x gottingensis Rehd.

HIPPOPHAË Linné – Elaeagnaceae – rakytník

admin — Tue, 18 Oct 2011 17:25:37 +0000

Výsev osiva je nejdůležitějším způsobem rozmnožování. Semeno je nutno sklidit dříve, než nastanou podzimní mrazy, které snižují jeho klíčivost z průměrných 90 % na 50 %. Proto sklízíme bobule od konce srpna do druhé poloviny září než změknou, tedy poněkud před úplnou zralostí, což je právě důležité pro docílení dobré vzcházivosti. Zpravidla odstřiháváme celé větvičky a teprve pak bobule zdrhneme. Jelikož však rakytník kvete a plodí na loňském dřevě, způsobíme tak zmenšenou násadu v příštím roce. Takové semenné keře brzy prořidnou a dříve nebo později odumírají. Proto musí být probírka plodonošů rozumná.

Bobule rozmačkáme nebo vylisujeme, semeno několikát propereme, aby se slupka oddělila od semenného obalu a vyprané rozložíme k oschnutí, což trvá na vzduchu několik dnů. Vyhneme se rozmačkávání a propírání bobulí holou rukou, neboť dužnina intenzívně barví pokožku. Oschlé větší partie osiva vydrhneme ještě drhlíkem při menších obrátkách a přefoukneme na fukaru nebo prosejeme na sítě a vyfoukáme. Každopádně je oddělení semena od bobulových slupek velmi důležité, neboť tyto obsahují velmi účinné ihhibiční látky. Z tohoto důvodu vzchází semeno ve vysetých celých bobulích jen z 10 %.

Ve většině školek se proprané osivo ihned stratifikuje. Má to však tu nevýhodu, že vyklíčí předčasně, zpravidla ještě ve stratifikaci a výsev je potom obtížný. Osivo můžeme také uchovat v sáčcích v suchu, aniž by se jeho klíčivost snížila. Ochrana proti myším je jak ve stratifikaci, tak i na suchu velmi důležitá. Stratifikované osivo musíme záhy zjara vysévat. Osivo uskladněné v suchu můžeme vysévat na volné záhony až při optimální teplotě půdy, tj. 20 – 25 °C, kdy docílíme nejvyšší procento vyklíčení. Z tohoto důvodu volíme pro výsev rakytníku nejteplejší polohu ve školce.

Vyséváme mělce, jen asi 1 – 2 cm hluboko, do řádků vzdálených 20 – 25 cm, v řádcích poměrně hustě (asi jedno semeno na 1 cm). Hmotnost 1000 semen se pohybuje podle provenience osiva od 7,5 až do 20 g, u tuzemského je zpravidla 10 – 12 g. Semeno z pobřežních krajin mívá vyšší hmotnost.

Z 1 bm záhonu vyroste 200 – 300 1/0 semenáčů vysokých 15 – 30 cm a 30 – 50 cm. Tyto 1/0 semenáčky zkrátíme na několik centimetrů a zaškolkujeme je do řádků znovu na záhony, v řádku na vzdálenost 12 – 15 cm, kde dosáhnou 1/1 výšky 30 – 50 cm a v dalším roce 1/2 50 – 80 cm. Pak je přeškolkujeme ještě jednou do sponu 60 x 40 cm nebo 80 x 30 cm na dva roky. V první zimě je ještě sestříhneme, ve druhém roce máme již silné keře schopné výsadby, 100 cm vysoké i vyšší, u kterých na jaře rozeznáme pohlaví.

Na některých stanovištích vyhání rakytník hojně odmladků ze svých kořenů. Tuto vlastnost využijeme, máme-li potřebu samičích rostlin, neboť rozeznávání pohlaví u mladých rostlin do 5 let není vždy zcela jisté. Odmladky matečních rostlin s výrazným zbarvením bobulí oddělíme i s částí kořenů, ze kterých vyrůstají a zaškolkujeme je podobně jako 1/0 semenáčky a dopěstujeme výsadbový materiál. Výmladky, které mají délku 20 – 40 cm vyrýváme v pozdním podzimu, zakrátíme, založíme a zaškolkujeme na jaře.

Rakytník lze také rozmnožovat dřevitými řízky. Používáme jen vrcholky jednoletých výhonů. U materiálu ze starších rostlin to mohou být výhony s květními pupeny, které nezkracujeme. Z delších letorostů mladých rostlin použijeme jen horní polovinu. Poupata a případné listy zdrhneme, trny odřežeme. Zakořeněné řízky necháme dva roky na místě. Řízky, řezané v pozdním podzimu, nezakoření. S úspěchem můžeme zakořenit řízky řezané v únoru až do začátku března z jednoletého i dvouletého dřeva ve vodě. Za 10 dnů se vytváří zával na listových polštářcích a za 25 dnů se ukáží kořínky. Za další dva týdny lze řízky s kořínky vysázet do písčité zeminy v pařeništi. V praxi se však více osvědčuje, když přivedeme řízky v zatemněných nádobách k tvorbě závalu a ještě dříve než vytvoří první kořínky je vysadíme do pařeniště.

Je rovněž možné vypěstovat solitérní vysokokmeny a polokmeny.

Kultura: Rostlina se daří v každé písčité, lehké půdě. Nejlépe však roste v půdách vápenitých, na kterýc se i přírodě vyskytuje nejhojněji. Je nutno sázet samčí a samičí rostliny pohromadě v poměru 1 : 6.

Druhy: H. RHAMNOIDES L. a H. salicifolia D. Don.

ELAEAGNUS Linné – Elaeagnaceae – hlošina, česká oliva

admin — Tue, 18 Oct 2011 16:15:16 +0000

Plody E. multiflora dozrávají již v červenci až srpnu. Se sklizní si musíme pospíšit, aby nás nepředešlo ptactvo. Plody ostatních opadavých druhů zrají v září až říjnu. Trháme je v říjnu až listopadu v kožených rukavicích. Sklizené plody necháme asi 14 dnů na hromadě. Když dužnina začne zahnívat, odplavíme ji vodou a vyčištěné osivo vyséváme, pokud možno, hned na volné záhony. Pro jarní výsev musíme osivo stratifikovat. Hmotnost 1000 semen je 40 – 50 g. Klíčivost 30 % si osivo podrží po 2 roky. Na 1 m2 vyséváme asi 25 g, na 1 bm řádku nebo proužku 5 g. Na podzim sejeme osivo do rýh nebo proužků asi 3 cm hlubokých, na jaře o něco melčeji. Semeno E. angustifolia můžeme také uchovat přes zimu při teplotě 6 – 10 °C pro jarní výsev. Stává se však, že potom přeléhá. Také stratifikované osivo někdy rok přeléhá. Obvyke začíná v květnu klíčit. Na kořenové soustavě hlošiny žijí hlízkové baktérie poutající dusík. Proto je prospěšné, když můžeme k zásypu výsevů přimísit zem ze záhonů, kde se hlošiny již někdy pěstovaly. Za 1 m2 sklízíme asi 150 semenáčků E. angustifolia vysokých 15 – 30 cm a 30 – 50 cm. Slabší znovu přeškolkujeme na záhony a získáme pak 1/1 vysoké 30 – 50 cm a 50 – 80 cm. V dalším roce jsou 1/2 vysoké 80 – 120 cm. E. multiflora naroste ve všech ročnících o jednu třídu menší.

E. commutata množíme snadno odnožemi, jiné druhy hřížením. Hřížence oddělujeme až za rok. Stálezelené druhy množíme v červenci v pařeništi letními řízky nebo až v listopadu vyzrálými řízky. Zakořeňují pozvolna. Rostliny můžeme nahrnkovat až zjara. Z kořenových řízků se úspěšně rozmnožují odnožující druhy, jako je E. commutata.

Kultivaty stálezelených druhů roubujeme nejlépe na semenáče E. multiflora, neboť na této podnoži získají větší odolnost. Pro dekorační účely můžeme roubovat také na E. pungens var. reflexa. Vhodný způsob je roubování do boku nebo připlátování, pokud možno nízko u země. Roubujeme ve skleníku v předjaří zelenými rouby z narychlených matečních rostlin, nebo až v srpnu vyzrálými rouby na hrnkování, dobře zakořeněné podnože.
Využití stimulátorů: Používá se buď roztok s 30 – 40 ppm IBA nebo s 50 ppm IAA nebo s 50 ppm IPA, nebo pudr se 4000 ppm IBA:

Kultura: Opadavé druhy, zejména stříbřité olistěné, se daří i v nejhorších, suchých půdách, avšak i stálezeleným druhům postačí písčité, středně těžké půdy. V normálních zimách přezimují u nás i stálezelené druhy zcela dobře.

Druhy opadavé: E. ANGUSTIFOLIA L., E. commutata Bernh., E. multiflora Thunb. a E. umbellata Thunb.
Druhy stálezelené: E. x ebbingei Boom, E. glabra Thunb., E. macrophylla Thunb. a E. pungens Thunb. s mnoha kultivary.