Doba sklizně se prakticky stanovuje podle stupně zralosti plodů, která u většiny dužnatých plodů je zřejmá podle jejich vybarvení a měknutí. Někdy se však sklízí před plnou zralostí buď proto, aby se zamezilo škodám ptactvem a různými škůdci, nebo proto, aby osivo vzešlo již v prvním roce po sklizni. Případy, kdy je účelné započít se sklizní již před plnou zralostí, jsou uvedeny u jednotlivých rodů, jichž se to týká. Musíme však počítat s tím, že při sklizni plodů před plnou zralost podstupujeme vždy určité riziko, že nevystihneme nejvhodnější termín. Rozdíly ve vhodném termínu se objevují také u jednotlivých semenných rostlin jednoho druhu.
Nebezpečí, že semena vypadají nebo se náhle vymrští, je u jednotlivých rodů, jichž se to týká, uvedeno ve speciální části. Semena těchto druhů sklízíme především v ranních hodinách.

Technika sběru záleží na mnoha okolnostech. Ve většině případů plody dřevin češeme, trháme nebo zdrhujeme ze stromů a keřů, někdy však stačí rozprostřít pod semenné stromy nebo keře plachty z tkaniva nebo fólií a plody setřást nebo oklepat.

Lehká semena, jaké má např. zerav Thuja occidentalis, snadno vypadávají a je možno je oklepat na plachty, když se vystihne slunný, klidný den a když se sklízí v odpoledních hodinách. Potíže dělá sklizeň nahloučených bobulovitých plodů trnitých keřů, jaké má např. rakytník (Hippophae rhamnoides). V takových případech se odřežou celé větvičky a plody z nich se dodatečně zdrhnou. Při dopravě čerstvě sklizených dužnatých plodů je třeba dávat pozor na to, aby se nezapařily.

Pro získání vysokoprocentně klíčivého osiva a umožnění jednotné předseťové přípravy v případě výsevu secím strojem u jednotlivých druhů je nutné semena vyluštit, vyčistit a popřípadě kalibrovat, tzn. vytřídit na jednotnou velikost.

U semen některých druhů je to jednoduché. Lusky a měchýřky se vyluští nebo vymlátí, tobolky vyklepou, šištice se nechají proschnout a semena z nich pak vypadají atd. Šišky jehličnanů se luští tak, jak je to uvedeno u jednotlivých rodů. Oříšky se vystaví slunci nebo se ponechají v teplé, větrané místnosti. Pak se na sítech drhnou a dalším prosíváním vyčistí. Okřídlená semena se rozemnou a lehkým drhnutím na kovových sítech se osivo oddělí od šupin a křidélek, která se pak ještě přesypáváním na větru vyfoukají. V luštírnách se osivo luští mechanizovaným způsobem, který podrobně popisují četné publikace o lesním semenářství.

Samičí jehnědy topolů, vrb aj. s tobolkami se dají proschnout na hustá síta a druhým sítem se přikryjí. Síta se umístí tak, aby pod nimi mohl proudit vzduch. Tobolky na slunci pukají za několik dnů a oplodí, vata, se pak odrhne na sítě, aby čistá semena propadla. Ze šťavnatých plodů se získají semena, když se plody rozmačkají, semena nebo dužnina se propasírují sítem (obr. 1), pak se vyperou a nechají více nebo méně oschnout podle toho, zda-li se hned stratifikují, vysévají nebo uskladní. Dužnaté plody se rozmělní dusáním nebo na ovocném mlýnku a osivo se buď oddělí na sítech od zdrtků, nebo se dužnina v mírném proudu vody odplaví.

Drobnozrnná semena se mohou získat z měkkých plodů rovněž jejich rozmělněním za přídavku trochy vody na elektrickém mixéru. Získaná kaše se pak rozředí několikrát vodou, dužnina se sleje a osivo zůstane čisté na dně nádoby. Hluchá semena z větší části odplavou. Slabé zahnití nebo nakvašení dužniny plodů může někdy čistění osiva značně usnadnit.

Osivo většiny motýlokvětých a mnohá drobnozrnná osiva se uskladňují až do doby výsevu v suchu, nejlépe v pytlích z řídkého tkaniva, zavěšených vzdušně pod střechou nebo stropem skladiště (obr. 2). Pokud se skladuje osivo v krabicích, sáčcích nebo jiných nádobách, je nutno je občas prohlédnout a promíchat, se nezahřálo nebo nezplesnivělo. Náročnější je uskladňování kaštanů, bukvic, žaludů, ořechů apod. Podrobnosti jsou uvedeny u jednotlivých rodů v hlavní speciální části. Mnohá osiva, také osivo smrků a borovic, si udrží klíčivost po mnoho let, když se skladují v uzavřených nádobách, zazátkovaných lahvích, ve tmě a ve stále stejném chladném prostředí.