Rozmnožování okrasných stromů a keřůCaprifoliaceae

Weigela Thunberg – Caprifoliaceae

admin — Tue, 18 Oct 2011 21:17:07 +0000

Osivo se vysévá buď na jaře do pařeniště nebo ve skleníku do truhlíků a po přepíchání je možno vysazovat semnáče na chráněné záhony. Někde je dokonce hrnkují, aby je mohli přezimovat v japanu. Generativně množené rostliny však nemohou nahradit vegetativně množené druhy a jejich četné, na okrasnou hodnotu a odolnost vyzkoušené kultivary. Semenáče jsou vhodné jen pro vypěstování běžného keřového materiálu, kde nezáleží na pravosti.

Zelenými řízky množíme všechny druhy nejsnadněji. Řízky, řezané již od května do poloviny června zakořeňují pod mlhovkami nebo pod fólií za 2 – 3 týdny. Když je ihned po zakořenění vysadíme na chráněné záhony, popřípadě i do řádků na dobře připravený a zavlažovaný pozemek, zesílí do podzimu natolik, že na záhonech pod přikrývkou a venku po nakopčení k podzimu dobře přezimují. Později množené rostliny napícháme do truhlíků nebo do pařeniště, přezimujeme mrazuprostě a vysazujeme až na jaře. Dezinfekce a stimulace zelených řízků, pečlivá práce a dobré technické vybavení množárny množení značně urychlí a zefektivní. Řízkovance 0/1/1 třídíme podle výšky na 15 – 30 cm, 30 – 50 cm i 50 – 80 cm, kromě nízkých kultivarů, jako jsou W. florida „Purpurea“ a „Eva Rathke“, které zůstanou o jednu třídu menší.

Do těchto velikostí však mohou již v prvním roce narůst dřevité řízky, které nařežeme v zimě z nenamrzlého řízkového materiálu, ze silnějších, nikoliv však dužnatých jednoletých výhonů. Řízky napícháme nejlépe na záhony s písčitohlinitou, humózní zeminou, kde je můžeme od jara do srpna zavlažovat. V pozdním létě přestaneme zalévat a necháme letorosty vyzrát.

Pro drobnou potřebu zakoření velice snadno i pohřížené jednoleté výhony. Slaběji rostoucí druhy lze také přikopčit a dělit.

Využití stimulátorů: Používáme pudr se 4000 ppm IBA či 1000 – 4000 ppm NAA, nebo roztok s 5 – 50 IBA a 5 – 100 ppm NAA.

Kultura: Rostliny vyžadují středně těžkou, výživnou a propustnou půdu, kromě W. middendorffiana, která miuje vlhkou, slatinnou půdu. Stanoviště žádají chráněné, výslunné, zejména mladé rostliny. Snesou sice několik hodin denně zastínění, avšak letorosty potom špatně vyzrávají.

Druhy: W. coraeensis Thunb., W. decora Nakai, W. floribunda K. Koch, W. florida A. DC, W. maximowiczii Rehd., W. middendorffianum K. Koch, W. praecox Baileyi.

VIBURNUM Linné – Caprifoliaceae – kalina, tušalaj

admin — Tue, 18 Oct 2011 21:13:26 +0000

Plně vyzrálé plody kalin, jednosemenné, bobulovité peckovičky, sklízíme počínaje srpnem. Odřezáváme celé vrcholíky, plody z nich obereme a brzy je zpracujeme na osivo, které uložíme při 6 – 8°C do jara. V dubnu až květnu osivo stratifikujeme a na podim téhož roku je vysévme, abychom měli naději, že na jaře vzejde. Počítáme-li až s jarním výsevem, nemusí se nám vydařit, nebo’t osivo potřebuje podle druhu a stupně sklizňové zralosti v době klíčního klidu kolísavé teploty, promrzání a střídání vlhkosti, aby byly odstraněny zábrany klíčení.

Výhodnější je sklizeň plodů před plnou zralostí, než se plně vybarví. Když potom semeno po vyprání, popřípadě jen rozdrcené plody, ihned vysejeme, je největší pravděpodobnost, že na jaře vzejde. Každopádně semeno, které plně vyzraje nebo které necháme zaschnout, přeléhá. Hmotnost 1000 semen V. opulus činí 45 – 50 g, V. lantana (tušalaj) 35 – 45 g, V. rhytidophyllum 35 g a V. lentago 100 g. Osivo vyséváme na chráněné záhony do rýh nebo pruhů 2,5 cm hlubokých výsevkem 2 – 3 g na 1 bm a zasypeme asi 2 cm tlustou vrstvou písčité rašeliny. Záhony pokrýváme a udržujeme ve vlhkém stavu. Výsevy musíme na jaře bedlivě sledovat, neboť některé druhy vzcházejí již v květnu (V. lantana), jiné v červenci a srpnu (V. opulus, V. rhytidophyllum) anebo přeléhají zčásti do druhého nebo třetího roku. Semenáče necháme proto raději 2 roky na záhonech a sklízíme 2/0 vzrůstnějších druhů, jako V. lantana, vysoké 15 – 30 cm, 30 – 50 cm i 50 – 80 cm. V. opulus a jiné slaběji rostoucí druhy jen 7 – 15 cm a 15 – 30 cm. Přeškolkujeme-li 1/0, nezískáme u 1/1 téměř nic na výšce. Teprve 1/2 jsou vysoké 30 – 50 cm, 50 – 80 cm a 80 – 120 cm vysoké. Je třeba ještě připomenout, že některé druhy tíží k hybridizaci, jako např. V. rhytidophyllum. Semenné keře musíme mít tedy izolované a znát jejich genetickou hodnotu a stabilitu.

Stálezelené druhy množíme polovyzrálými letními řízky řezanými v srpnu až září a píchanými na množárně ve skleníku, kde pak během zimy dobře zakoření. To platí hlavně pro V. burkwodii, V. davidii, V. henryi, V. utile, V. propinquum, V. rhytidophyllum, V. harryanum a vzácné V. cylindricum. Řízkovance v zimě nebo až na jaře nahrnkujeme a pěstujeme pak dále v kontejnerech nebo je vysadíme na záhony a později přesadíme, aby vytvořily dobrý zemní bal. Zelenými řízky množíme v květnu až červnu, nejpozději v červenci na mlhovkové množárně, pod fólií i v pařeništi bez velkých potíží opadavé druhy. Slabě rostoucí druhy pak nahrnkujeme, jiné vysadíme na záhony.

Při menší potřebě výsadbového materiálu je nejjednodušší hřížení. Časně zjara můžeme pohřížit jednoleté výhony, v červnu pak mladé letorosty. Do příštího jara hříženci zakoření. Jen V. carlecephalum, V. carlesii a V. juddii špatně zakořeňují. Pokud z řízků zakoření, je jejich růst slabý. Proto tyto druhy roubujeme na hrnkované 1/1 V. lantana v zimě nebo v srpnu ve skleníku. Před roubováním podnože dobře zalejeme, v zimě je oroubujeme kopulací, v létě do boku a zapustíme šikmo na množárnu do mokré rašeliny. Po 2 – 3 týdny je necháme uzavřené, nezaléváme ani nerosíme. To je důležité. Po srůstu podnože zakrátíme, roubovance postupně otužíme a na jaře je vysadíme na záhony. Je málo známe, že lze tyto druhy v létě také očkovat na podnože V. lantana ve školce. Jednoleté štěpovance V. carlesii dosáhnou výšky 40 – 60 cm.

Mnoho druhů můžeme pěstovat jako stromky, popř. roubovat na kmínky V. lantana, které získáme z hustého porostu.

Využití stimulátorů: Používáme buď roztok s 10 – 100 ppm IBA či 50 ppm IAA, nebo pudr se 4000 – 80000 ppm IBA.

Kultura: Mimo sekcí Thyrsoma, Lentago a Tinus je málokterý druh zvláště náročný. Všechny se spokojí s čerstvou až vlhkou normální půdou. Jen stálezelené druhy mimo V. pragense, V. rhytidophyllum a V. burkwodii vyžadují mírné podnebí a chráněné stanoviště, sekce Tinus zimní kryt nebo pěstování ve kbelících.

Druhy sekce Thyrsoma, vyžadující půdy vlhčí a teplo: V. x bodnatense Ab., V. erubescens Wall., V. FRAGRANS Bge, V. grandiflorum Wall., V. henryi Hemsl., V. x hillieri Stearn, V. odoratissimum Ker., V. sieboldii Miq. a V. suspensum Lindl.

Druhy sekce Lantana, vyžadující půdy hlinitopísčité, nezamokřené: V. bitchinense Mak., V. buddleifolium Wright, V. burejaticum Regel, V. x burkwodii Burkw. Slipwith, V. carlecephalum Burkw., V. CARLESII Hemsl., V. cotinifolium D. Don, V. x juddii Rehd., V. LANTANA L., V. macrocephalum Fort., V. mongolicum Rehd., V. x pragense Vik, V. x rhytidocarpum Lem., V. RHYTIDOPHYLLUS Hemsl., V. schensianum Max., V. urceolatum S. & Z., V. utile Hemsl. a V. veitchii Wright.

Druhy sekce Pseudotinus, vyžadující vlhko a stinnou polohu: V. cordifolium Wall., V. furcatum Blume a V. lantanoides Michx.

Druhy sekce Pseudopulus – nenáročný: V. plicatum Thunb.

Druhy sekce Lentago, snášející také suché, ale teplé stanoviště: V. cassinoides L., V. x jackii Rehd., V. LENTAGO L., V. nudum L., V. PRUNIFOLIUM L. a V. rufidulum Raf.

Druhy sekce Tinus, vyžadující polohu chráněnou a zimní kryt: V. cinnamomifolium R., V. davidii Franch., V. harryanum Rehd., V. propinquum Hemsl., V. rigidum Vent. a V. tinus L.

Druhy sekce Megalotinus, choulostivý: V. cylindricum D. Don.

Druhy sekce Odontotinus, snášející při dobré půdě sušší polohy: V. acerifolium L., V. betulifolium Batal, V. bracteatum Rehd., V. dasyanthum Rehd., V. dentatum L., V. dilatatum Thunb., V. ellipticum Hook., V. erosum Thunb., V. hupehense Rehd., V. ichangense Rehd., V. molle Michx., V. orientale Pall., V. setigerum Hance, V. rafinesquianum Sch. a V. wrightii Miq.

Druhy sekce Opulus, milující hlinité, vlhké a mokré půdy: V. edule Raf., V. kansuense Batal, V. OPULUS L., V. opulus „Roseum“, V. sargentii Koehne a V. trilobum Marsh.

SAMBUCUS Linné – Caprifoliaceae – bez

admin — Tue, 18 Oct 2011 20:02:18 +0000

Plody druhů s hroznovitým souplodím dozrávají již v červenci až srpnu, druhy se souplodím deštníkového tvaru o něco později. Sklízíme je včas, než úplně změknou, neboť co neopadá, posbírá ptactvo. Z odstříhaného souplodí očešeme bobule, rozmačkáme je a semena vypereme protíráním na sítě v mírném proudu vody. Hmotnost 1000 semen S. nigra činí 2,5 – 3 g. S. racemosa podle typu 2,5 – 7 g. Vyčištěné osivo ihned vysejeme výsevkem 0,2 – 0,3 g na 1 bm do 1 cm hlubokých řádků nebo proužků na volné záhony. Výsev zasypeme 5 mm tlustou vrstvou písčité rašelny a výsev zakryjeme. Pro jarní výsev musíme osivo stratifikovat. Nevyčištěné nebo suché osivo vzchází špatně nebo přeléhá. Semenáče 1/0 dosáhnou výšky 30 – 50 cm a 50 – 80 cm, S. racemosa i 80 – 120 cm. Po přeškolkování do širších řádků dosáhne většina druhů výšky do 80 – 120cm a jsou již schopné výsadby pro sadové a krajinářské úpravy. Pro lesnické účely stačí 1/0.

Běžné je množení všech kultivarů zelenými řízky. Dávají úhlednější výsadbový materiál než řízky dřevité. Pro tyto vybíráme jen slabší výhony, nejlépe z přeškolkovaných rostlin a snažíme se je co nejdříve na jaře napíchat. Přesto bývá někdy zakořenění nedostatečné. S. canadensis můžeme množit kořenovými výběžky, popřípadě dělením keřů. Peřité kultivary S. racemosa rostou z řízků dost obtížně, ale můžeme je v zimě roubovat v ruce na kořeny vlastního druhy a předpěstovat v hrnkách k výsadbě.

Využití stimulátorů: Používáme roztok s 20 ppm IBA, nebo pudr s 1000 ppm NAA.

Kultura: Rostlina se daří nejlépe v živných humózních, dosti vlhkých půdách, avšak snáší i půdy sušší. Roste stejně robře na plném slunci jako na zastíněném stanovišti. Pestrolisté kultivary trpí někdy úpalem i tuhými mrazy a také přesazování nesnášejí drobře.

Druhy: S. callicarpa Greene, S. canadensis L. S. glauca Nutt., S. kamtschatica E. Wolf., S. melanocarpa Gray, S. microbotrys Rydb., S. NIGRA L., S. puben Michx., S. RACEMOSA L. a S. sieboldiana Graebn.

LONICERA Linné – Caprifoliaceae – kozí list, zimolez

admin — Tue, 18 Oct 2011 18:04:33 +0000

Plody sbíráme jen z čistých druhů na izolovaných, popřípadě endemických, původních stanovištích. Potomstvo z osiv botanických zahrad a parků se většinou zvrhá. Bobule sbíráme ihned po uzrání podle druhů od července do září. Sbíráme je do košů, pak je rozmačkáme, semena promyjeme v mírném proudu vody a ihned vyséváme na volné záhony, popř. do pařenišť. Čerstvé osivo, vyseté koncem léta vzejde za 2 – 3 týdny, ale semenáčky dosáhnou do zimy jen kolem 3 cm. Výsev opatrně zavlažujeme a na zimu zakryjeme, aby při holomrazech nevymrzl. Není-li v pozdním létě výsev možný, stratifikujeme osivo a vyséváme je na jaře do řádků nebo do proužků výsevkem 1 – 1,5 g na 1 bm. Výsev zasypeme 0,5 cm tlustou vrstvičkou písčité rašeliny. Hmotnost 1000 semen L. maackii je 3 g, L. xylosteum 10 g, L. nigra, L. coerulea a L. tatarica po 12 g. Klíčivost osiva kolem 40 % si uchovají tyto druhy po 2 roky. 1/0 semenáčky dosáhnou výšky 15 – 30 cm. Po přeškolkování je necháme 2 roky na místě a sklízíme 1/2 vysoké 30 – 50 cm, u silně rostoucích druhů také 50 – 80 cm.

Rozmnožování dřevitými řízky je nejvíce používaným způsobem množení opadavých keřovitých druhů a jejich četných kultivarů. Řízky připravujeme již začátkem zimy. Zakládáme je do písku na chladném místě na volné záhony, aby na jaře předčasně nevyrašily. Někde zakládají dřevité řízky zimolezu v obrácené poloze, aby se tím zdrželo vyrašení. Bujně rostoucí druhy můžeme píchat rovnou ve vzdálenosti 12 – 15 cm do širších řádků, kde zůstanou po 2 roky a dospějí většinou již v hotové keře. Pokud řízky pícháme nahusto na záhony, získáme 0/1 vysoké 30 – 50 cm a 50 – 80 cm, nižší druhy však jen 15 – 30 cm.

Opadavé ovíjivé druhy rozmnožujeme také dřevitými řízky, které však pícháme do hrnků po 3 kusech. Řízky v hrnkách necháme zakořenit v pařeništi nebo v japanu. V létě nesmíme opomenout vyvazování.

Stálezelené a opadavé druhy, které jsme nestačili v zimě nařízkovat, množíme zelenými a letními řízky, které se vždy snado ujímají, ať již na množárně nebo v pařeništi. Po přesázení vytvoří 0/1/1 sazenice s hrnkovým balíčkem vysoké 10 – 20 cm u druhů jako je L. nitida, nebo prostokořenné vysoké 30 – 50 cm u druhů jako je L. maackii. Pro pěstování v kontejnerech se hodí sazenice ze zelených řízků nejlépe.

Ovíjivé druhy můžeme také hřížit. K tomu účelu pokládáme jednoleté výhony vlnovitě nebo rovně do rýh a na podzim je oddělíme.

Využití stimulátorů: Používáme buď roztok s 50 – 100 ppm IAA, nebo 25 ppm IBA, nebo pudr s 1000 ppm IAA či NAA, nebo s 500 ppm IBA.

Kultura: Keřovité druhy se spokojí s normální půdou a stanovištěm na slunci nebo v lehkém stínu. Ovíjivé druhy snášejí stín lépe, ale vyžadují vlhčí půdu. Stálezelené druhy musí mít teplejší stanoviště.

Druhy opadavé keřovité: L. ALPIGENA L. x amoena Zab., L. x bella Zab., L. chrysantha Turcz., L. COERULEA L., L. involucrata Banks, L. KOROLKOWII Stapf., L. ledebourii Esch., L. MAACKII Maxim., L. microphylla Willd., L. morrowii Gray, L. NIGRA L., L. spinosa Jacq., L. syringantha Maxim. L. tangutica Maxim., L. TATARICA L., L. xylostoides Tausch. a L. XYLOSTEUM L.

Druhy stálezelené keřovité: L. FRAGRANTISSIMA Lindl. & Part., L. nitida Wils., L. pileata Oliv. a L. x purpusii Rehd.

Druhy opadavé ovíjivé: L. x brownii Carr., L. CAPRIFOLIUM L., L. x heckrottii Rehd., L. PERICLYMENUM L. a L. x tellmanniana Magyar.

Druhy stálezelené ovíjivé: L. giraldii Rehd., L. henryi Hemsl, L. japonica Thunb., L. sempervirens L. a L. yunnanensis Fr.

Linnaea Gronovius – Caprifoliaceae – zimozel

admin — Tue, 18 Oct 2011 17:59:53 +0000

Nejjednodušší je dělení rostlin v srpnu, neboť plazivé výhony snadno zakoření v mechovité půdě, pokud je dostatečně vlhká. Rovněž zelené řízky řezané v květnu až červnu se snadno ujímají. Dělence i řízkovance pěstujeme dále v hrnkách v písčitohumózní zemině.

Kultura: Rostlina se daří nejlépe ve vlhčích, humózních až mechovitých místech v hrabance pod jehličnatými stromy. V polohách chudých na sníh je nutná pokrývka chvojím. Pěstování je dosti nesnadné.

Druh: L. borealis L. s var. americana.

Leycesteria Wallich – Caprifoliaceae

admin — Tue, 18 Oct 2011 17:57:02 +0000

Výsev dovezených semen na jaře ve skleníku snadno vzejde. Semenáčky pak přepícháme a přezimujeme mrazuprostě. Hmotnost 1000 semen L. formosana je jen 0,25 g při 95 % klíčivosti. Snadno se množí také dřevitými řízky, pokud nejsou namrzlé. Napícháme je do studeného pařeniště, chráníme přes zimu okny a přezimujeme do dalšího jara na místě. Jinak množíme v červnu na mlhovkové množárně zelenými řízky, které bereme z vrcholků. Můžeme množit rovněž v srpnu až září polovyzrálými řízky, které však zakořeňují pomaleji.

Kultura: Rostlina se daří v poněkud vlhčí, humózní půdě. V půdách bohatých dostatečně nevyzrává a snadněji namrzá. Polohu vyžaduje teplejší, slunnou, kde dužnaté výhony lépe vyzrávají, i když po omrznutí vždy zase dobře od země obrážejí. Pokrývání půdy kolem rostlin přes zimu je velmi prospěšné Je poměrně nenáročná.

Druh: L. formosana Wall.

Kolkwitzia Graebner – Caprifoliaceae

admin — Tue, 18 Oct 2011 17:45:21 +0000

Suché, štětinaté plody, otrhané v pozdním podzimu, přesušíme, semena vydrtíme a na jaře vyséváme ve skleníku do truhlíků. Měkké zelené řízky řezané zjara zakořeí celkem snadno na studené množárně. Nesmí však zavadnout. Zatvrdlé řízky zakořeňují velmi dlouho, nebo vůbec ne. Semenáče i řízkovanci rostou v prvních dvou letech slabě, později rychle.

Využití stimulátorů: Používáme buď roztok se 60 – 100 ppm IBA, nebo pudr se 4000 ppm IBA.

Kultura: Rostlina se daří v každé vlhčí, dobré půdě. Mladým rostlinám prospívá přes zimu lehký kryt, starší jsou proti mrazu odolné.

Druh: K. amabilis Graebn.

Dipelta Maximowicz – Caprifoliaceae

admin — Tue, 18 Oct 2011 16:07:38 +0000

Osivo vyséváme ve skleníku. Semenáčky přepícháme do truhlíků a později je nahrnkujeme nebo přesadíme do pařeniště, kde zůstanou přes zimu zakryté. Zelené řízky pícháme v červnu na studeno. Zakoření stejně dobře jako řízky jiných běžných okrasných keřů. Přes zimu musíme mladé rostliny chránit.

Kultura: Rostlina se daří v normální, hlinité zahradní půdě, ve slunné poloze. Mladé rostliny jsou choulostivé, starší jsou odolné.

Druhy: D. floribunda Max., D. ventricosa Hemsl. a D. yunnanensis F.

Diervilla Miller – Caprifoliaceae – zanice

admin — Tue, 18 Oct 2011 16:06:26 +0000

Osivo čistých druhů vyséváme v březnu ve skleníku, semenáčky přepícháme do truhlíků a později je rozsadíme na volné záhony. Dobře se rozmnožuje také ze zelených řízků v červnu až červenci. Při menší potřebě můžeme odebírat odnože ze starších keřů a zaškolkovat je.

Využití stimulátorů: Používáme buď roztok s 20 ppm IBA nebo pudr s 2000 ppm IBA.

Kultura: Mimo D. lonicera, která roste i na suchých a kamenitých půdách, vyžadují rostliny půdy hlinité, vlhčí, v polostinn poloze. Hodí se i na pokrývání půdy pod stromy.

Druhy: D. lonicera Mill., D. rivularis Gatt. a D. x splendens Kirch.

Abelia Robert Brown – Caprifoliaceae

admin — Tue, 18 Oct 2011 10:51:08 +0000

Výsev osiva pod sklo do rašelinné zeminy používáme zřídka. Semenáčky musíme v zimě chránit. Letní řízky odebírané v červenci a srpnu i z letorostů kvetoucích, snadno zakoření. Přezimujeme je ve skleníku. Řízky z narychlených rostlin pícháme do misek, které postavíme volně na množárnu. Nesnášejí neproudící stojatý vzduch. Zakořenělé řízkovance hrnkujeme do výživné, lehké zeminy. Druhy pro studený skleník řízkujeme po odkvětu v květnu až červnu. V zimě zakoření dřevité řízky na množárně při teplotě 10 – 15 °C. Hřížení je možné na jaře.

Využití stimulátorů: Používáme pudr s 2000 – 4000 ppm*) IBA, nebo roztok se 150 ppm IAA**) či 10 – 50 ppm IBA***) *) – ***) Pro úsporu místa uvádíme koncentrace v ppm, což je 1 mg v 1 litru nebo kilogramu, a názvy auxinoidů v mezinárodně uznávaných zkratkách, tj. IAA = kyselina β-indolyloctová, IBA = kyselina β-indolyl-γ-máselná, IPA = kyselina β-indolylpropionová, NAA = kyselina α-naftyloctová. Údaje o využití stimulátorů k jednotlivým dřevinám doplnil Ing. Josef Kutina, Csc.

Kultura: Rostliny vyžadují teplé, slunné stanoviště ve výživné, ale propustné, spíše sušší půdě. Kryt na zimu, mimo nejteplejších poloh, je možný také z nízkých rostlin. Omrzlé keře zase obrazí a kvetou ještě v témže roce. Rostliny můžeme přezimovat také s balem v bezmrazé místnosti.

Druhy: A. biflora Tursc., A. chinensis R. Br., A. engleriana Rehd., A. floribunda Dcne, A. graebneriana Rehd., A. grandiflora (André) Rehd., A. schumannii Rehd., A. serrata S. & Z., A. serrata S. & Z., A. uniflora R. Br. a A. zanderi Rehd.