Rozmnožování okrasných stromů a keřůBerberidaceae

Nandina Thunberg – Berberidaceae

admin — Tue, 18 Oct 2011 18:41:57 +0000

Dovezené osivo ihned po obdržení stratifikujeme a na jaře vyséváme ve skleníku. Semenáčky pěstujeme po nahrnování dále pod sklem. Teprve v dalším roce je můžeme vysati, avšak na zimu je vždy zabezpečíme přikrývkou proti mrazu. Také polovyzrálé vrcholkové řízky a na jaře odnože můžeme použít pro rozmnožování.

Kultura: Rostlina se daří v dostatečně vlhké, humózní půdě v chráněné poloze ve zcela příznivé oblasti. U nás není stálezelená.

Druh: N. domestica Thunb.

MAHONIA Nuttal – Berberidaceae – mahon, mahónie

admin — Tue, 18 Oct 2011 18:32:38 +0000

Pro vypěstování vyrovnaných sazenic je nutný výběr vzrůstných a kompaktních semenných keřů. Bobule sklízíme poněkud před plnou zralostí v červenci. Ihned po sklizni je vylisujeme, přičemž dáme pozor na ruce a oděv, neboť šťáva (ze které lze vyrobit dobré víno) intenzívně barví. Semeno pak několikrát propereme a vyséváme na chráněné záhony do rýh výsevkem asi 5 g na 1 bm. Na těžších půdách zasypeme mělké rýhy písčitou zemí. Hmotnost 1000 semen je 60 g.
Nebezpečí namrzání klíčících rostlin můžeme omezit jarním výsevem. Za tím účelem osivo po vyčištění stratifikujeme a vyséváme až v dubnu. Klíčivost semen bývá dobrá. Při včasné sklizni výsev nepřeléhá. Vzejde-li výsev příliš hustě, můžeme semenáčk s prvními dvěma pravými lístky přepíchat na záhony. Jinak je ponecháme do jara na místě, zastíněné přes zimu chvojím nebo rohožemi. 1/0 dosáhnou výšky jen 5 – 10 cm, 2/0 nebo přeškolkované 1/1 7 – 15 cm, teprve 1/2 15 – 30 cm, ale 2/2 narostou 30 – 50 cm. Tříleté rostliny můžeme zaškolkovat v širokém sponu pro dopěstování sadovnického materiálu s balem, čtyřleté ve sponu 60 x 40 cm pro řez zeleně do vazby.

Hřížením nebo přihrnováním množíme vybrané typy M. aquafolium, které nejsou ze semene věrné. Mateční rostlin vysadíme ve sponu 1 x 1,5 m. V příštím roce je krátce sestřihneme, přihnojíme a letorosty po ukončení růstu pohřížíme nebo nakopčíme. Při dostatku vláhy zakoření na lehčích půdách do příštího podzimu, kdy je v říjnu oddělíme a hned vyškolkujeme. Dělením lze úspěšně rozmnožovat M. repens. Je to poměrně vydatný a rychlý způsob.

Roubování vzácnějších druhů na hrnkované podnože Berberis vulgaris nebo M. aquifolium kopulací v zimě ve skleníku je celkem snadné. Nevýhodou je však stále podrážení popř. odnožování podnoží.

Řízkování je rovněž dobře možným způsobem množení druhů, jako M. japonica a M. bealei. Vrcholkové řízky řežeme z jednoletého vyzrálého dřeva, přičemž ponecháme dole něco dvouletého dřeva nebo patku. Listy nezakracujeme nebo jen málo a pcíháme do čistého říčního písku. Řízkujeme buď v pozdním létě nebo také v lednu až únoru. Pak je ovšem nutná spodní teplota. Také letní řízkování je však radno dát na poloteplou množárnu případně pod mlhovky. Za 4 – 6 týdnů mohou být řízky zakořeněé. Poněvadž jsou mladé kořeny velmi křehké a při přesazování z volné množárny se ulamují, můžeme napíchat řízky přímo do 8cm hrnků. Po zakořenění je pak přesadíme do živné zeminy na záhony a chráníme přes zimu.

Využití stimulátorů: Používáme pudr se 4000 ppm IBA.

Kultura: Rostliny milují vláhu a snášejí stín. Typy M. aquifolium rostou v každé půdě, čínské a japonské druhy vyžadují humózní, vlhčí půdu na chráněnou polohu.

Druhy: M. AQUIFOLIUM Nutt., M. repens G. Don, M. bealii Carr., M. japonica DC., M. lomariifolia Tak. (choulostivá, ale nejhezčí ze všech).

BERBERIS Linné – Berberidaceae – dřišťál

admin — Tue, 18 Oct 2011 12:17:26 +0000

Vzrůstné a pěkné rostlé dřišťály vypěstujeme především ze semene. Červenolisté variety a stálezelené druhy jsou ve vysokém podílu při pěstování ze semene věrné. Co nedpovídá charakteru druhu a odrůdy se vyselektuje, jakmile jsou odchylky od požadovaného typu k rozeznání.

Plody zdrhujeme z větviček matečních keřů v kožených rukavicích pokud možno před plnou zralostí, neboť semeno plně vybarvených nebo až v zimě sklízených plodů nepravidelně klíčí. Bobule ihned rozmačkáme buď propasírováním na sítu nebo s trochou vody v mixéru. Dužninovou kaši propereme, dužninu, slupky a hluchá semena odplavíme, osivo mírně přesušíme a bezodkladně smícháme s pískem. Stratifikované osivo nezapomeňme během zimy častěji převrstvit a kontrolovat. Je výhodné, když po kratší dobu promrzne. 100 g vyčištěného osiva B. dictyophylla obsahuje 700 semen, B. thunbergii, „Atropurpurea“ 1100, B. vulgaris 830 a B. wilsonae 350. Z 1 kg plodů se vyčistí průměrně 200 g semen.

Včas připravené osivo je možno vysévat již na podzim, stratifikované na jaře. Opadavé druhy sejeme na záhony do 5 – 7 řad nebo do proužků s 0,5 – 1 cm vysokým zásypem. Stálezelené druhy sejeme na chráněné záhony na široko s 0,5 cm vysokým zásypem rašeliny s pískem. Výsev včas sklizeného osiva vzejde brzy, na 60 – 80 %, přezrálé nebo zaschlé osivo však většinou přeléhá. Semenáčky 1/0 vyšších druhů dosáhnou koncem roku na volných záhonech výšky 7 – 15 cm i 15 – 30 cm. Výjimečně je musíme nechat na záhoně 2 roky, když špatně vzešly nebo nedorostly normy. Semenáčky stálezelených druhů se po vzejití navzájem podobají. Druhým rokem všechny přepícháme a sklízíme 1/1 vysoké 15 – 30 cm, popřípadě třetím rokem ½ vysoké 30 – 50 cm až 50 -80 cm.

Řízkováním množíme všechny druhy, od kterých nemáme osivo, a všechny kultivary, které semeno nenasazují nebo které se při generativním množení příliš štěpí. Zelenými řízky množíme v červnu až červenci opadavé druhy. Zde je třeba vystihnout vhodný stupeň zralosti množitelského materiálu. Příliš měkké řízky zčernají a příliš tvrdé shodí na množárně předčasně listy a zakořeňují velmi zvolna.

Druhy s neopadavým listem řízkujeme v srpnu až září s vyzrálým dřevem. Zde mohou být řízky spíše tvrdší než měkké. Řízky upravujeme ostrými nůžkami, trny odstřihneme zároveň se svazečky listů na bázi řízků, dáváme jen pozor, abychom nepoškodili pupeny. Řízky napícháme v létě do truhlíků nebo přímo do množárny na studeno. K podzimu, pokud řízky ještě nezakoření, snížíme teplotu množárny pod 12 °C. Včas řízkované stálezelené druhy můžeme ještě v říjnu nahrnkovat a zazimovat v japanu nebo v hlubším pařeništi.

Druhy s neopadavým listem lze řízkovat také později, v říjnu až listopadu, popřípadě až do února. Jako množitelský substrát je vhodná rašelina se stejným dílem písku. Pro hrnkování volíme již těžší a výživnější zeminu.

Další možnost rozmnožování dřišťálu je hřížení. Mateční rostliny vysadíme podle vzrůstu druhů na vzdálenost 40 – 100 cm. Jednoleté výhony založíme až po vrcholky do mělkých rýh a pokryjeme je 2 – 3 cm vrstvou lehké půdy. Během léta výhony zakoření a z matek vyraší mezitím nové letorosty, které na jaře po oddělení hříženců zase pohřížíme.

O vhodnosti roubování se názory liší. Roubovanci rychle narostou, avšak podnož vždy podrůstá. Pro vzácné druhy a kultivary je to však způsob, jak rychle a snadno získat množitelský nebo semenný materiál.

Prakticky rostou všechny druhy roubované na červených formách. B. vulgaris a B. thunbergii (aby podnož byla snáze k rozpoznání).

Roubujeme v únoru až březnu na hrnkování, zakořenělé semenáče. Rouby mohou být jednoleté i dvouleté. Roubovance umístíme na studeno do japanu nebo do hlubšího pařeniště. Můžeme také roubovat v srpnu až září, když nám to časově vyhovuje. Pak bereme jen jednoleté rouby, roubovance dáme pod sklo, dobře zastíníme a na místě zazimujeme.,

Využití stimulátorů: Používáme roztok s 10 – 50 ppm IBA.

Kultura: Rostliny se daří v každé nezamokřené půdě s neutrální reakcí v otevřené, slunné poloze. Některé druhy snesou i velmi suchou a vyprahlou půdu. Druhy s vytrvalými listy v zimě a stálezelené pěstujeme v závětří na chráněném místě ve výživné, nepříliš lehké půdě. Choulostivé druhy chráníme před zimním sluncem chvojím. Před zámrazem pamatujeme na dostatek vláhy. Některé druhy jsou hostiteli obilních rzí. Ze známějších jsou to B. vulgaris a B. wilsonae. Většina kulturních druhů je však imunní.

Opadavé druhy: B. aggregata C. Schneid. s var. prattii Schneid., B. dictyophylla Franch., B. x ottawensis Schneid., B. x rubrostylla Chitt., B. THUNBERGII DC., B. vernae Schneid., B. vulgaris L., B. wilsonae Hemsl. & Wils.

Stálezelené druhy: B. hybrido-gagnepainii Suring., B. buxifolia Lam., B. calliantha Mull., B. candidula Schneid., B. Darwini Hook., B. empetrifolia Lam., B. hookeri Lam., B. ilicifolia Forrest., B. JULIANAE Schneid., B. linearifolia Phil., B. x lologensis Sandwith, B. x mentorensis L.M. Ames, B. x stenophylla Lindl., B. veitchii Schneid., B. verruculosa Hemsl. & Wils., B. x verrucandi Hort., B. wallichiana DC., B. x wisleyensis Ahrendt.